Několik zásad při nakládání s cizími fotografiemi mi korektně, ale důrazně vysvětlil admin pan Boháček. Stavím se k tomu tak, že provozovatel webu se drží pravidel, která jsou postavena na zákonných předpisech a pokud svou zájmovou činnost provozuji na jeho webu, tato pravidla prostě respektuji. Co se týká Vaší rodinné fotografie, její zveřejnění nemusí být úplně bez rizika. Opravdu se může stát, že jako zdroj uvedete "rodinný archív" a redakci se začas ozve potomek známého fotografa a bude chtít platbu. Tak holt buď článek stáhnete nebo po dohodě s redakcí zaplatíte poplatek jak se zaplatit má a zdroj v článku opravíte. Nevidím žádné jiné problémy, vyjma soudního sporu některé strany, ale proč byste se měl do něj pouštět. Každá činnost má svá rizika, i psaní blogu. Dneska nám sice nehrozí, že si tužkou vypíchneme oko, ale jsou zde zase jiná Hezký den

Zkuste se poinspirovat panem Tomáškem. Ten zásadně vše ručně přepíše a dodá tomu tolik vlastní originality, že nikoho ani ve snu nenapadne, že by něco obšlohl třeba od pana Ohma, Volty nebo Tesly.

Koncept duševního vlastnictví je velmi nekonzistentní a navíc nesmyslný, protože zasahuje do vlastnických práv druhých lidí.

Už v době kamenné pravěký muž chtěl za svou malbu na stěny jeskyně od své tlupy, platbu ve formě stehna z mamuta a nic nekonzistentního ani nesmyslného na tom neviděl. Zveřejněním fotografie cizího autora bez zaplacení vyjadřuji neúctu k jeho práci a přispívám k vytváření nějakého všeobecného podivného pocitu, že všechno je všech a zadarmo. Chápu ovšem, že pro lidi, pro které slovo svoboda je v rovnítku se slovem sobectví je toto velmi těžce pochopitelné.

Pane Stejskale, fotografie patří tomu, kdo jí vytvořil, případně kdo jí zaplatil. Případně je k volnému užití, pokud majitel autorských práv dal k jejímu používání souhlas (a takových fotobank je na internetu hned několik).

technicky vzato, kupříkladu fotografie tady: https://multimedia.ctk.cz/foto/index?documentID=63075689&select-continue=1 stojí cca 1210,- Kč.

Kdybych chtěl použít vlastní fotografii, kterou má ČTK, zaplatím za ní taky 1210,- kč a to mluvíme o rozlišení 640x480.

Nebo si přečtu kodex blogera, kde se dočtu, že všechny fotografie které patří Mafra a.s. mohu použít ve svém blogu dle libosti. Mám tedy hned několik možností. Buď najdu fotografii na jakémkoliv webu Mafry a použiji, nebo najdu fotografii ve free fotobance a v souladu s licencí použiji taky (požadavky jsou různé, většinou je to jméno autora fotografie a link, kde byla původně uložena).

Pokud nejste ochoten pochopit, že majitelé autorských práv se domáhají svého vlastnictví a jsou schopni (zcela pochopitelně) požadovat platby za použití jejich děl (a jsou to často stovky eur), je mi líto.

A pokud jde o fotografie ze soukromého rodinného archivu, to už fakt zacházíte příliš daleko. Myslím že nikdo nebude řešit, pokud zveřejníte čtyřicet let starou fotografii z rodinného archivu a jako zdroj uvedete svůj rodinný archiv. Problém nastane, když zveřejníte fotografii, kterou vlastní agentura AP (či kdokoliv jiný, kdo se bude domáhat svých práv). A přijde mi vlastně paradoxní, že to tu musím vysvětlovat. Když napíšete knížku pane Stejskale, budete na ní pracovat tři roky a proinvestujete na ní kalhoty, tak se budete rád koukat na to, jak jí někdo vystavuje zdarma na internetu? Tedy samozřejmě, pokud nejste takový lidumil, že za tím účelem jí budete psát a platit...

Po přečtení diskuse (28. 7./12:15 SELČ) jsem se stále nedobral k tomu, zda mohu či nemohu zveřejnit fotografii, na níž jsme já a moji rodiče, leč fotograf je neznámý. O nic jiného mi v principu nejde. Důvod: jsem na blogu "v podmínce", nesmím udělat chybu. Všechny ty řeči a poznámky "okolo" (rýpaní se v exkrementech, rebelie aj.) jsou mi s prominutím k ničemu. Nepatřím k těm, kdo všechno vědí, proto jsem doufal, že moudří a znalí účastníci diskuse mi pomohou lépe se v dané problematice orientovat (nikoli za mě něco rozhodovat). Že bych byl příliš velký optimista?

Kdybyste to neprožíval osobně, v mé možná košatější odpovědi je jak možnost použití osobního archivu, tak i informace, že fotografie, kde jen pózujete Vám nepatří. Ale on už to tu poměrně obsáhle rozepsal Patrik.

Rýpání se klackem v exkrementu zase přineslo jeden jediný možný výsledek, gratuluji. Jsou holt lidé, kteří stále ověřují platnost některých zákonitostí.

Pěkné téma. Uvařím si kávu a na chvíli se v této diskusi usadím.

Pravda, i jednoduché věci je dnes možné těžce zkomplikovat. Stále více tak platí - Kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde!

Anebo: kdo má hůl, hledá si psa.

Řekl bych, pane Stejskale, že tady vaříte z vody. Autorská práva na danou fotografii patří médiu, která má na ně autorské právo a zveřejnila je. Anebo fotografovi + médiu, jehož jménem je zveřejnila (na základě autorské dohody, to v případě smluvních fotografů), popřípadě jedinci, který je pořídil a zveřejnil na svém nějakém postu (blog, socsíť, internetové fotoalbum apod).

Například v případě oněch turistek patří záběry jim poté, co je zpracují a někam veřejně umístí. Protože ústní dohodou "mohl byste nás vyfotit?", "ano, mohl", jste se vzdal spoluautorství.

A když vám dají do ruky papír a tužku a "mohl byste nás nakreslit", "ano, mohl", se také vzdáváte autorství?

Dobrý den pane Stejskale, nezlobte se na mne, ale jelikož jsem často používal fotografie jako doprovod k blogu opravdu mě přijdou rebelie autorů jako teď Vy dětinské. Byl jsem vždy schopen doložit bud souhlas autora kolegy, nebo použití vlastního archívu, případně uvést z které banky jsem čerpal. Tím jsem neohrozil redakci pokutou a obě strany mají klid. Tak jednoduché to je. Také se dají použít scany z Twiteru jestli si pamatuji dobře. Právník nejsem, ale pokud někomu stojíte je fotka stejně podle mě jeho. Dodržet pravidla není až tak složité, a pokud se jednou za uherák najde něco spornýho, myslím, že to netřeba hrotit.

Jak se zdá, pro pana autora jsou to otázky, které mu nedopřejí klidného spaní...