Jediným měřítkem, kdo je a kdo není agresorem, je Plán OSN pro rozdělení Palestiny z 1947. A princip nepřípustnosti získání území silou. Žádné jiné měřítko neexistuje. Dohody ze San Remo lze přebít dohodami s Mac Mahonem. Atd. To, co získala jedna strana nad rozsah tohoto plánu, z ní dělá agresora. A zde máte na jedné straně realitu a na straně druhé toliko přání tuto realitu změnit zase ovšem nad rámec Plánu OSN.

No a navíc platí, že obě strany vlastně požadují totéž, jednostátní řešení. Takže se lze bavit, jak to udělat, aby nikdo nebyl poškozen, tedy garantovat naprosto stejná práva pro všechny. Může se to jmenovat třeba Izraelsko palestinská republika. V čem by byl problém.

No a jelikoz OSN neudela nic proti arabske agresi po vyhlaseni Izraele tak jakekoliv principy nemaji hodnotu papapiru na nemz jsou napsane.

Šlo pouze o odvetu za masové vyhánění Arabů před 15. květnem 1948.

Jo, jo ... a nezacal to nahodou uz Velky Jeruzalemsky Mufti (pritel Hitlera) uz ve 20. letech pogromy na zidy?

Ať to bylo jakkoliv, tak odpovědnost za bezpečnost obyvatelstva nesli Britové

To jiste. Ale realita byla jina. A jedine cemu arabaci rozumi je sila.