Mám obavy ze světového vývoje. K moci se všude dostávají arogantní, egocentrici, uřvaní samolibí maniaci, kteří na všechny strany hrozí sankcemi a chrastí zbraněmi. Zcela záměrně zvyšují chaos až už není zřejmé kdo útočí a kdo se brání. Hlavní zbraní je však lež, netrápí je ani lži na první pohled jasné. "Preventivním úderem zachráníme mír." To hlásal už jistý Áda a zbytek světa také jen přihlížel.

Myslím že odpovídat na tu poslední otázku je zcela zbytečné, o tom tureckém "míru a prosperitě" už vím ze západní Rojavy svoje.

A svět mlčí a čeká. Kolikrát se musí udělat podobná dějinná chyba?

Je mi stydno, Lubomíre.

Vám karma, ale hodně smutná.

Tak se teda hlásím. Potom co se Kurdové nějak ztratí, oblast se osídlí vhodnými občany a ti v referendu připojí toto území k Turecku. Zajímá mě Váš názor na to, jak moc jde v tomto minikonfliktu o vyřešení Iránu?

Touto otázkou jsem se dosud nezabýval, omlouvám se.