Dvě poznámky k rozhlasovému podcastu s Irenou Kalhousovou

Server iROZHLAS zveřejnil 7. 3. 2023 v informaci o podcastu Vinohradská 12 obsáhlý rozhovor s naší přední odbornicí na Izrael Irenou Kalhousovou o aktuální situaci v této zemi. Řeč přišla i na útok v Huwaře.

„B“ JE V ABECEDĚ AŽ ZA „A“

Člověk by podvědomě očekával, že profesionál kalibru Ireny Kalhousové (ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově) řekne nejprve „A“ a poté teprve „B“. Nestalo se tak. V otázce týkající se pohledu USA na současné dění v Izraeli a na Západním břehu (Judea a Samaří) zmínila paní Kalhousová událost v Huwaře, aniž by tuto arabskou samařskou obec zprvu jmenovala:

Skupina čtyř set radikálních židovských osadníků napadla arabskou vesnici, kterou vypálila a zdemolovala, to vše bez zásahu izraelské armády, která sice pomohla palestinským rodinám dostat se z hořících domů, ale jinak proti radikálům neudělala zhola nic.

Kdo podcast poslouchal v této části, musel nabýt dojmu, že židovští radikálové svévolně, bez zjevného důvodu napadli zmíněné město (má přes sedm tisíc obyvatel, nejde tedy o vesnici), což je hanebnost nejvyššího stupně. Ano hanebnost to byla, velitel izraelského Centrálního armádního velitelství generálporučík Jehuda Fuchs, pod něhož oblast Judeje a Samaří spadá, hovořil otevřeně o pogromu a vzal zodpovědnost za to, že armáda nebyla na takový rozsah násilí připravena, leč nejednalo se o akci typu „blesk z čistého nebe“.

Teprve když redaktor Matěj Skalický položil p. Kalhousové otázku „Událost, kterou jste popisovala, to byla obec Huwara?“, dozvěděli se posluchači ono „A“:

Ano, bylo to napadení palestinské obce Huwara. Byla to pomsta za to, že ten den byli zavražděni dva židovští osadníci, zřejmě nějakým obyvatelem této vesnice, ale to nevíme*). Radikální osadníci se rozhodli pomstít tento teroristický čin a vydali se do této vesnice.

Jen doplňme: osadníci neosadníci, byli to dva mladí Izraelci, bratří Janivovi, kteří obcí projížděli a v dopravní zácpě, když museli zpomalit,  si je vytipoval arabský terorista a chladnokrevně je zavraždil. Jenom proto, že to byli Izraelci (což poznal podle SPZ jejich automobilu – Izraelci mají žlutý podklad a černá čísla, vozidla registrovaná v Palestinské arabské autonomii bílý podklad a zelený nápis).

Kdyby se totiž redaktor Skalický přímo na Huwaru nezeptal, posluchači by se ono „A“ vůbec nedozvěděli. Neuvěřitelné! Irena Kalhousová se dopustila stejné chyby, jaké jsme opakovaně svědky i u jiných našich mainstreamových médií, třebaže došlo k určitému zlepšení. V principu platí vzorec: Nejprve se sdělí „B“, a to s příslušným důrazem - Izrael bombardoval Pásmo Gazy, a pak mezi řádky či jakoby mimochodem následuje „A“ – k bombardování došlo po arabském teroristickém činu nebo raketové agresi vedené proti Izraeli z Pásma Gazy.

Jsou to zdánlivé maličkosti, ale opravdu jen zdánlivé. Ďábel, jak známo, je ukryt v detailu. V každém případě je model informování „nejprve B, pak A“ nefér, neobjektivní, sloužící propagandě sil Zla.

*) Jak se později ukázalo, šlo o člena teroristické organizace Hamas pocházejícího z tábora Askar ležícího u samařského Náblusu. 7. března informovaly izraelské servery o tom, že tento vrah, Abdel Fattah Hussein Charouša, byl zlikvidován v severosamařském Džanínu při společné operaci armády, tajné služby Šin Bet a elitní protiteroristické jednotky Pohraniční policie.

ZMATENÍ POJMŮ

Šokující byla odpověď p. Kalhousové na otázku redaktora, jestli „může dojít k posílení protipalestinské legislativy“. P. Kalhousová doslova: „Záleží, co tím myslíte. Pokud tím myslíme proti Palestincům žijícím v Izraeli, to znamená lidem, kteří mají izraelské občanství…“

Naprosto chybné vyjádření. Copak v Izraeli žijí nějací „Palestinci“ mající izraelské občanství? Nikoli. Pouze Arabové s tímto občanstvím, ale to jsou „izraelští Arabové“, žádní „Palestinci“. Už tak deformovaný pojem „Palestinec“ se dnes vztahuje na arabské, případně jiné nežidovské obyvatele Západního břehu (Judea a Samaří), ačkoli původně znamenal jakékoli obyvatele britského mandátu Palestina. Arabové si pro sebe usurpovali název jak země, tak národa. A svět jim to „zbaštil i s navijákem“.

Proč na tom záleží?

Hovořit o Arabech s izraelským občanstvím jako o „Palestincích“ je nejen absurdní, ale i politicky nebezpečné. Vyjadřuje se tím – chtě nechtě – podpora arabskému maximalismu, který je založen na tom, že celý bývalý mandát má patřit pouze Arabům a že pro židovský stát na jeho území není místo. S tím také šli Arabové do války proti Izraeli v roce 1948 a tato myšlenka tvořila základ jejich politiky až do doby, kdy prozíravější z jejich lídrů pochopili, že Izrael nelze porazit (zlikvidovat) vojensky a svůj přístup k němu změnili (Egypt, Jordánsko, později několik dalších). Nicméně, pokud jde o palestinské Araby, ti si jako pozůstatek tohoto uvažování ponechali jak název pro svůj požadovaný stát (Palestina), tak tímto názvem označují svoji část arabské populace (Palestinci).

Ostatně i název jejich hlavní střechové organizace PLO – Palestinská osvobozenecká organizace (v české verzi spíše Organizace pro osvobození Palestiny) pochází z doby, kdy Arabům šlo o to „osvobodit“ celou Palestinu, to je včetně území, na němž byl zřízen mezinárodně uznaný Stát Izrael.

Přistoupíme-li na to (někteří z nás se skřípěním zubů), že termínem „Palestinci“ jsou označováni Arabové na Západním břehu, pak v žádném případě bychom neměli akceptovat toto označení jako jakési synonymum pro izraelské Araby. Pak bychom totiž otevřeli stavidlo pro takové názvoslovné nesmysly, jako že severoizraelské arabské město Sachnin je vlastně městem palestinským nebo že Dia Saba, jeden z nejlepších arabsko-izraelských fotbalistů působící v prvoligovém klubu Maccabi Haifa, je vlastně hráčem palestinským. Termín „palestinský“ by se nikdy neměl používat ve vztahu k arabské populaci v Izraeli, protože přilévá olej do „kotle zmatků“. Už dnes, když řekneme „Palestina“, nevíme, jestli je myšlen někdejší britský mandát tohoto jména nebo stát, který si nárokují Arabové na Západním břehu a v Pásmu Gazy.