K Janu Lipavskému

Motto: „Češi se tváří, že jsou nejlepšími přáteli Izraele a Izraelci se tváří, že jim to věří.“ Zčásti nadsázka, zčásti pravda. Kdybychom totiž byli takovými přáteli Izraele, za jaké se považujeme, staly by se dvě věci.

1. Česká ambasáda by se už dávno nacházela v hlavním městě hostitelského státu, tedy v Jeruzalémě, a nikoli v Tel Avivu (podobně jako zastupitelské úřady USA, Kosova, Hondurasu a Guatemaly).

2. Ministr zahraničí Jan Lipavský by vydal pokyn, aby se ČR připojila k řadě zemí, které odsoudily nedávnou protiizraelskou zprávu vyšetřovacího výboru Rady OSN pro lidská práva (UNHRC) – a nikoli naopak. Lipavský byl nucen vysvětlovat, proč se ČR na základě jeho pokynu k tomuto odsouzení nepřipojila.

Spojím oba body do jednoho. Ostře se k Lipavského „nepřipojení se“ vyjádřil 18. června 2022 na Neviditelném psu v  úvodníku  jeho šéfredaktor Ondřej Neff. Všeříkající je už nadpis: „Zrada tradičního spojence“. Autor píše: „V tisku se objevila informace, že se to stalo na přímý zásah ministra zahraničí Jana Lipavského. Pokud tomu tak opravdu bylo, pak povolební výhrady prezidenta Zemana k jeho nominaci byly oprávněné.“

Když se po loňských (2021) volbách formovala Fialova vláda, vyjádřil prezident Zeman čtyři výhrady vůči Janu Lipavskému. 1) Vzdělání: je pouze bakalář. 2) V4: Distancovaný postoj. 3) Sudetoněmecké dny: (údajný) návrh, aby se konaly v ČR. 4. Izrael: Distancovaný postoj.

Zveřejnil jsem tehdy (11. 12. 2021) na svém blogu na iDNES  článek  „Prezident vs Lipavský“, v němž jsem první tři výhrady odmítl a akceptoval pouze výhradu týkající se Izraele. Mimo jiné jsem tehdy napsal:

Řekl-li Lipavský Deníku N, že „přesun ambasády do Jeruzaléma by neměl oporu v současném mezinárodněprávním uspořádání“, pak se musím ptát proč. Nepochybuji o tom, že Lipavský je stoupencem tzv. dvoustátního uspořádání. To předpokládá vznik státu Palestina na Západním břehu a v Pásmu Gazy, jehož hlavním městem bude východní část Jeruzaléma. Jakkoli já osobně tento plán nepodporuji a nepovažuji něco takového za model, který zajistí v oblasti mír, odhaduji, že v případě jeho uskutečnění by byla hlavním městem Izraele západní část Jeruzaléma. V tom případě je ovšem obtížně pochopitelné, proč se do této části města nepřestěhuje česká ambasáda z Tel Avivu už nyní.

Bylo tedy jen otázkou času, kdy (a případně zda vůbec) se potvrdí oprávněnost prezidentových (a neskromně dodám, že i mých) výhrad vůči Janu Lipavskému, pokud jde o jeho vztah k Izraeli. „Dočkali“ jsme se: ČR nepodpořila odsouzení zmíněné protiizraelské rezoluce vyšetřovací komise UNHRC. Ondřej Neff to správně hodnotí jako zradu na spojenci a dodává: „Tento skandál je mnohem vážnější, než zlodějská aféra STANu na pražském magistrátu, která teď lomcuje médii.“

Proč? Zapamatujme si tuto Neffovu větu:  „Zrada na spojenci bude v knize hanby zapsaná trvale.“

V pátek 1. července 2022 se k výše zmíněnému počinu šéfa Černínského paláce vrátil na  blogu  iDNES publicista Jan Ziegler. Také jeho titulek je výmluvný: „Pokud má Lipavský problém s Izraelem, ať skončí jako ministr“. Autor v závěru svého textu uvádí:

Česká republika je brána jako velký přítel Izraele a proto mě velmi mrzí, že se moje země nepřipojila k oprávněné kritice tohoto dokumentu (zprávy vyšetřovací komise UNHRC - LS). Od své vlády očekávám, že takové elaboráty jasně odsoudí. Doufám tedy, že to bylo ojedinělé selhání, v opačném případě by měl ministr zahraničí Jan Lipavský opustit Černínský palác. Měl by si totiž uvědomit, že vláda premiéra Petra Fialy si dala přátelské vztahy s Izraelem jako jednu z priorit do svého programového prohlášení.

Doplním citátem z vládního programového prohlášení: „Budeme rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací“ - a přidám svůj komentář. Platí-li, že zahraniční politiku ČR formuluje vláda, pak musí současně platit, že za ni nese i odpovědnost. To za prvé. Za druhé, jmenoval-li prezident Zeman Jana Lipavského ministrem zahraničí navzdory svým výhradám vůči němu, pak proto, že mu premiér Petr Fiala dal za Lipavského garanci. V neděli 19. 12. 2021 prezident Zeman v rozhovoru s FTV Prima prohlásil:

Na naší poslední schůzce mi Petr Fiala nabídl osobní garanci, že pan Lipavský se bude chovat v souladu s vládním programovým prohlášením, což konkrétně znamená strategické partnerství s Izraelem a podporu visegrádské spolupráci. (...) Osobní garance předsedy vlády má svoji váhu. Přiznávám se, že kdyby tato garance nebyla, tak bych i nadále odmítal jmenovat pana Lipavského.

Z toho lze dovodit, že v případě reakce na zprávu vyšetřovací komise UNHRC premiér Petr Fiala ministra Jana Lipavského „neuhlídal“ a garanci dané prezidentovi nedostál. Nese tudíž svůj díl viny na tom, že se ČR dopustila, slovy Ondřeje Neffa, zrady tradičního spojence.

Jan Ziegler má za to, že pokud by protiizraelské excesy ministra Lipavského pokračovaly, měl by svoji funkci opustit. Jistěže by to nebylo vhodné nyní, kdy začínáme předsedat EU. V každém případě by bylo nejen vhodné, ale nutné, aby zahraniční politika byla uvnitř kabinetu lépe koordinována a nedocházelo k takovým lapsům, jakým byl pasivní postoj České republiky v případě odsouzení protiizraelské zprávy vyšetřovacího výboru UNHRC.

V médiích se objevilo vysvětlení – spíše výmluva –, proč se ČR nepřipojila k zemím, které zprávu vyšetřovací komise odsoudily. Bylo v něm řečeno cosi o společné pozici EU. Podíváme-li se ale na seznam zemí, které zprávu vyšetřovací komise UNHRC odsoudily, najdeme mezi nimi, vedle USA, Spojeného království a Kanady, jakož i několika států třetího světa, také tyto členy EU: Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Německo, Maďarsko a Nizozemí. Tak nevím …