Dva příběhy

Vzpomínáte na zprávy z letošního 23. května? Hlavně na tu jednu: pád lanovky v severní Itálii. Bylo v ní 15 cestujících, přežilo jen pětileté dítě. V kabině zahynuli jeho rodiče, bratříček a praprarodiče.

PŔÍBĚH PRVNÍ

Chlapec se jmenuje Eitan Biran. Je Izraelec, který ale řadu let žil s rodiči v nedaleké Pavii; otec na tamní univerzitě studoval medicínu. Praprarodiče bydleli v Izraeli, za rodinou přijeli na návštěvu a společný výlet lanovkou na horu Mottarone byl jejich poslední. Zvláštní osud.

Eitan utrpěl těžká zranění a byl odvezen do dětské nemocnice v Turíně. Lékaři se zpočátku o jeho šancích vyjadřovali rezervovaně, prognóza byla nejistá, ale stal se zázrak. Z nejhoršího se dostal a jeho stav se týden po týdnu lepšil.

Sledoval jsem zprávy z Turína a do kalendáře jsem si poznamenal:

• pondělí 31/5 … Eitan jí – začal přijímat kašovitou a tekutou stravu;
• úterý 1/6 … dárek na den dětí: přemístěn z JIP na standardní pokoj;

Další velký pokrok jsem zaznamenal ve čtvrtek 10. června. Web novin La Stampa hlásil, že Eitan byl z nemocnice propuštěn (obr. 1):

... obr. 1/Web turínských novin La Stampa hlásí, že Eitan byl z nemocnice propuštěn a je doma se svou tetou.

Ano, zachráněný chlapec má štěstí v neštěstí. V Pavii žije také jeho teta Aya, tatínkova sestra; ta byla ustanovena turínským soudem jako jeho opatrovnice. Opatření bude ještě přezkoumávat místně příslušný soud v Pavii, ale není důvod, proč by měl tento verdikt měnit.

Zprávy také říkají, že Eitan se postupně dozvídá krutou pravdu o tom, co se stalo. Je mu  sdělována formou, na které se shodli lékaři, specialisté z oboru psychologie a pozůstalí. Jde o dlouhodobý proces; jedním z aspektů tragédie je skutečnost, že chlapec trpí posttraumatickou ztrátou paměti.

Eitanův příběh nutí k zamyšlení. Jak snadno se může člověku změnit život. Aniž by sám cokoliv zavinil, cokoliv udělal špatně. Vlastně: jen byl ve špatné chvíli na špatném místě.

... obr. 2/Orientační mapa severní Itálie vztahující se k místům z prvního příběhu článku. Červeným křížkem je označeno místo tragédie pod horou Mottarone, k níž vede lanovka z města Stresa na západním břehu jezera Maggiore (vpravo od křížku). Pavia - domov Eitama a jeho tety s rodinou, Turin - zde se nachází dětská nemocnice Regina Margherita. (Podklad: Mapswire.com, volná licence)

TAK PŘECE/PŘÍBĚH DRUHÝ

Saeid Mollaei je íránský judista. Bojuje ve váhové kategorii do 81 kilogramů. V roce 2018 získal titul mistra světa. Jeho život ovšem neovlivnil pouze sport, ale také politika íránského režimu, která nakonec způsobila, že na současném světovém šampionátu v Budapešti vystupuje pod vlajkou Mongolska.

Mollaei na vlastní kůži pocítil, co znamená fanatická protiizraelská nenávist. Tu dovedl režim ajatolláhů k dokonalosti. Zakázal svým sportovcům soutěžit s reprezentanty Izraele. Pokud by nebylo vyhnutí, například kvůli vylosování nebo pozici sportovců v postupovém pavouku, měli udělat všechno pro to, aby se „sionistickému soupeři“ vyhnuli (záměrná prohra v předchozím zápase, náhlá „nemoc“).

Mollaei musel řešit toto dilema na světovém šampionátu v Toku v srpnu 2019. Teheránský režim prostřednictvím vedení výpravy nutil Mollaeie, aby prohrál v semifinále i v zápase o bronz. V prvním případě proto, že by se mohl ve finále utkat s izraelským reprezentantem Sagim Mukim (v Tokiu se stal mistrem světa), v druhém pak kvůli tomu, že by musel stát na stupních vítězů a vzdát čest izraelské vlajce - a vzhledem k vítězství Mukiho také izraelské hymně. Něco takového bylo pro íránské teokratické vládce absolutně nepřijatelné.

Mollaei se podvolil a obě utkání prohrál, neboť z Teherán mu vzkázali, že k domu jeho rodičů byly poslány bezpečnostní složky. Prachsprosté vydírání. Do vlasti se ovšem nevrátil, Německo mu udělilo azyl a později Mongolsko občanství. Talentovaný sportovec tak sbírá vavříny pro jinou než vlastní zemi: jenom proto, že v jeho vlasti panují nenormální totalitní poměry.

Je paradoxní, že poté, když už mohl, se při oficiálních turnajích Mezinárodní judistické federace dlouho na tatami s izraelským judistou nesetkal. Dokonce ani v Izraeli na grandslamu v Tel Avivu v únoru 2021, kde vybojoval stříbrnou medaili. Jeho hlavní soupeř a také osobní přítel Sagi Muki byl překvapivě vyřazen už v prvním zápase. Paradoxy sportu, paradoxy života.

Premiérový duel s izraelským borcem si odbyl až nyní, na MS 2021  v Budapešti. Sice jako zástupce Mongolska, ale neoficiálně je samozřejmě stále vnímán jako judista íránský. Jeho soupeřem v 3. kole byl Din Yaacov Gemer.

Je i není těžké si představit, co by se kolem tohoto měření sil dělo, kdyby Mollaei reprezentoval Írán a kdyby Írán nebyl kvůli tomu, co se stalo v Tokiu v roce 2019, vyloučen do září 2023 z mezinárodních judistických soutěží; na současném MS v Maďarsku tudíž Írán zastoupen není (viz obr. 3).

... obr. 3/Na oficiálním webu Mezinárodní judistické federace vidíme, že Írán v seznamu zemí začínající písmenem "I" (podle anglické abecedy) na světovém šampionátu v Budapešti chybí.

Zřejmě bychom byli svědky další nechutné frašky.

Místo toho se Mollaei normálně utkal na žíněnce s Gemerem – a protože byl lepší, zvítězil (na ippon). Celkově skončil v Budapešti na sedmém místě. Zápas Mollaeie s Gemerem si můžete prohlédnout na videu YOUTUBE níže.

ZÁPAS MOLLAEI VS GEMER NA MS V JUDU 2021 V BUDAPEŠTI

Závěr. Normální je to, co požaduje Mezinárodní judistická federace a s ní civilizovaná část sportovního světa: vzájemný respekt, žádná politizace, žádný bojkot Izraele; soutěžit tak, jak stanoví pravidla a určí sportovní los a postupový pavouk.

Nenormální jsou praktiky, které se do sportovního světa snaží pašovat činovníci íránského režimu. Je víc než dobře, že se těmto praktikám Mezinárodní judistická federace otevřeně postavila.