Na okraj likvidace "otce" íránského jaderného programu

Jak bychom dnes hodnotili události v nacistickém Německu, kdyby po Heydrichovi byl zlikvidován významný vědec, který by byl „otcem“ německého jaderného programu?

A kdyby výbuch poničil tamní objekt, v němž byly vyvíjeny pokročilé odstředivky sloužící k obohacování uranu?

Měli bychom s tím problém? Jsem si jist, že nikoli. Podobně je třeba nahlížet na to, co se tento rok děje v Íránu.

Tamní svého druhu totalitní režim usiluje o likvidaci Izraele, pro který používá pejorativní propagandistické označení sionistická entita. Likvidace někoho znamená jeho smrt. Likvidace státu právě tak: přinese smrt jeho obyvatelům. Také proto, že onen stát, který má být zlikvidován, se bude bránit.

Dnes, kdy píšu tento článek je 29. listopadu. Před 73 lety přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci 181, podle níž měla být tehdejší Palestina po skončení britské mandátní správy rozdělena na tři části:

• židovský stát
• arabský stát
• enklávu corpus separatum zahrnující oblast Jeruzaléma a Betléma

Arabové plán odmítli a po odchodu Britů v květnu 1948 zahájili proti Izraeli vyhlazovací válku. (Tím plán OSN vzal za své, ale o tom dnes psát nechci.) Nově zrozený židovský stát se samozřejmě bránil („už nikdy jako ovce do plynových komor“) - a ubránil. Co bylo cílem arabské agrese? Smrt. Chtěli novému státu ustavenému z vůle mezinárodního společenství naordinovat smrt. Jemu i jeho židovským obyvatelům (co jiného než smrt by přinesl záměr Arabů zahnat Židy do moře?).

Smrt ve vztahu k Izraeli je také málo skrývaným přáním íránských „teopolitiků“. Někteří to říkají otevřeně, jiní méně otevřeně nebo takticky mlčí, ale cíl všech je stejný. Naočkovaná veřejnost se vyjadřuje právě tak: „Smrt Izraeli!, Smrt Americe!, Down with Israel!“. Mnohohlasý chór v ulicích íránských měst.

Možná si to nechtějí připustit, ale stále platí, že „s čím kdo zachází, tím také schází“. Sulejmání (šéf sil Quds – eliminován Američany letos po Novém roce) i Fachrízádeh (nedávno zlikvidovaný íránský jaderný vědec) chtěli v konečném důsledku ve světě rozsévat smrt. Nejen chtěli: Sulejmáního síly Quds ji také rozsévaly a kdyby byl Fachrízádeh úspěšný, plodem jeho práce by byla zase jen smrt.

Politika smrti, kult smrti.

Proč o tom píšu: oba okusili vlastní medicínu. Sulejmání v lednu 2020, Fachrízádeh před několika dny.

O to víc je zarážející reakce Evropské unie, která ústy  mluvčího Evropské komise Petera Stana likvidaci Fachrízádeha odsoudila jako trestný čin a „všechny strany“ vyzvala „ke klidu a maximální zdrženlivosti“. Opět: žádné rozlišení mezi příčinou a následkem, vše v jednom pytli. Další impotentní „výzva“. Lídr izraelské opozice Yair Lapid k tomu výstižně poznamenal:

• Skutečnost, že Evropská unie odsoudila oprávněný atentát na íránského jaderného vědce místo toho, aby odsoudila snahu Íránu získat zbraně hromadného ničení a jeho export teroru po celém světě představuje morální bankrot a naprostou zbabělost.

Tvrdé, ale výstižné. Představitelé státu, který byl zrozen z popela holocaustu mají plné morální právo používat takovýto slovník.

Osobně si nedovedu představit, že by demokratický svět v roce 1944 odsoudil plk. von Stauffenberga, kdyby atentát na Hitlera byl úspěšný. V tehdejší nelehké válečné době bylo zřejmé kdo je kdo, kudy vede linie mezi zlem a těmi, kdo zlu čelí, kdo je útočník a kdo obránce.

Ta část dnešního poněkud zvráceného světa, která je neblaze ovlivněna politickou korektností a raněna   zvláštním druhem slepoty, nedokáže bohužel porozumět tomu, že likvidace Sulejmáního a Fachrízádeha, stejně jako červencový výbuch v prostorách jaderného zařízení v íránském Natanzu a podobné události jsou v rámci boje proti zlu akcemi pozitivními. Nemusíme jim hlasitě tleskat, ale každý člověk, který dokáže vnímat blízkovýchodní dění v souvislostech a má o něm elementární přehled, si zákonitě musí úlevně vydechnout.

Než budu ocejchován jako zrůda lačnící po krvi: kdyby nacistické Německo nevedlo agresivní politiku vůči Československu, kdyby ho nepřipravilo o Sudety, následně neobsadilo a kdyby poté do protektorátu neposlal Hitler Heydricha, žádný atentát na zastupujícího říšského protektora by se samozřejmě neuskutečnil. K němu došlo v rámci boje proti zlu, jako oprávněná reakce oběti zla; onen „vyšší princip“ ("vražda na tyranu není zločinem") není pouze knižní frází. Má obecnou platnost.

Kdyby Írán (jeho současný režim) neusiloval o likvidaci Izraele a v rámci politiky „vyříznutí sionistického rakovinového nádoru z oblasti Středního východu“ o získání jaderných zbraní, kdyby nevyvážel teror doslova po celé planetě, ale choval se civilizovaně, nemuseli být Sulejmání a Fachrízádech tam, kam chtěli poslat izraelské Židy.