K ME ve windsurfingu

V Portugalsku se v tomto týdnu, oficiálně od 22. do 28. listopadu 2020, konal evropský šampionát ve windsurfingu, jinak též v kategorii RS:X. Češi měli původně tři, ale nakonec dvě želízka v ohni.

Pro evropské reprezentanty tohoto sportu to byla, jak na svém webu napsal Český svaz jachtingu (ČSJ), poslední možnost kvalifikovat se na odložené letní OH. Ty se mají konat v Tokiu příští rok, když už to nevyšlo letos.

Ono toho ovšem kvůli koronaviru nevyšlo ve sportu víc. I šampionát RS:X se měl původně konat v Aténách, nakonec ho ale vzalo pod svá křídla jihoportugalské středisko Vilamoura, součást turisticky atraktivního regionu Algarve. Stejná lokalita bude hostit ME ve windsurfingu i v roce 2021.

Češi vyslali do Portugalska původně jednoho muže a dvě ženy: Karla Lavického, který se už do Tokia kvalifikoval, a Kateřinu Švíkovou a Janu Slívovou, „které – jak jsme četli na stránkách ČSJ - se budou snažit Karla do Tokia doprovodit. Budou to mít těžké o jedno až dvě zbývající místa budou bojovat windsurfařky z asi deseti zemí. Doufejme, že se to jedné z nich podaří.“

A jak to dopadlo? Nepodařilo se.

Jana Slívová ve výsledcích nefigurovala vůbec; kvůli zranění musela z šampionátu odstoupit. To byla první pohroma. A ty další přišly na samotné vodní hladině.

Více vyplyne z bodových zisků obou českých reprezentantů v jednotlivých jízdách.

KAREL LAVICKÝ

38 – (43 nejhorší výsledek se do celkového součtu nezapočítává) 40 – 14 – 32 – 26 – 34 – 27 – 29 – 33 … celkově 273 tzv. čistých bodů, což znamenalo celkové  37. místo ze 43 startujících.

KATEŘINA ŠVÍKOVÁ

27 – 29 - 29 – (DNC 32) – DNC 32 – 21 – 24 – 15 – 25 – 24 … celkově 226 čistých bodů a to je  28. místo  z 31 startujících. (DNC znamená, že neodstartovala – nepřiplula do startovního prostoru.)

A ještě: ve windsurfingu se počet bodů odvozuje od pořadí v cíli. Tedy – čím lepší umístění, tím nižší počet bodů.

Naši se tedy v Portugalsku neradovali. Kdo tedy? Hodně napoví tento titulek na serveru Times of Israel:

... zdroj: web Times of Israel/28. 11. 2020

Ano, malá země, která je v tomto sportu opravdu dobrá, získala v Portugalsku jednu zlatou a dvě stříbrné. Je to Izrael. Podívejme se na medailové pozice v obou skupinách.

ŽENY

• Zlato … Charline Piconová, Francie … 25 č. bodů
• Stříbro … Katy Spyčaková, Izrael … 39
• Zofia Noceti-Klepacka, Polsko … 44

MUŽI

• Zlato … Yoav Cohen, Izrael … 45
• Stříbro … Šahar Cubari, Izrael … 51
• Kiran Badloe, Nizozemí … 55

K tomu musíme přičíst na konto izraelského windsurfingu 1. místo v kategorii juniorů a 2. a 3. pozici v kategorii juniorek. Prostě - když se daří, tak se daří. Hlavně ale, aby se dařilo na olympiádě.

LÁSKA NA PRKNĚ

A pokud vás zajímají „drby“ ze zákulisí izraelského RS:X, tady jeden je. Je to příběh, o němž jsem psal na webu Eretz.cz v říjnu 2019.

Windsurfistky bývají atraktivní dívky či mladé ženy, nádherné jako laně. Provozují exotický sport, který je dělá ještě přitažlivějšími. Snadno se pak stane to, co před časem úřadující vicemistryni světa: mezi ní a trenérem přeskočí jiskra.

Může z toho být problém? Za jistých okolností ano. Dokonce skandál, který pak musí řešit národní jachtařská asociace.

Stalo se v Izraeli. Hlavní role: Katy Spyčakovová (20) a Pierre Loquet (37).

ONA je špičková izraelská windsurfistka, aktuálně kandidátka č. 1, pokud jde o účast na OH 2020 v Tokiu (Izrael může vyslat pouze jednu reprezentantku), rodačka z Eilatu, která má ná svém sportovním kontě následující dva vynikající úspěchy: 2016 – juniorská mistryně světa. 2019 – vicemistryně světa.

ON je francouzský trenér izraelského výběru windsurfistek připravujících se na tokijské hry. Zprvu se jeho práce odehrávala pouze na profesionální bázi. Před osmi měsíci se ovšem stalo to, co se i ve sportu stává. Katy a Pierre se do sebe zamilovali. Nějaký čas šlo o utajovaný vztah. Pokud to takto fungovalo, žádná z kolegyň Katy nic nenamítala.

Ovšem ani v Izraeli se nic neutají, natož milostný poměr mezi trenérem a jednou z jeho svěřenkyň. Když to prasklo, jedna z členek týmu podala stížnost Izraelské jachtařské asociaci. Podpořili ji ostatní kolegyně – a také jejich rodiče. Tvrdí, že Katy měla lepší podmínky, prioritní zacházení, individuální tréninky - prostě nespravedlivou výhodu v soutěži o jediné místo na olympiádě. Požadují, aby soutěž o účast v Tokiu byla „restartována“ (a všechno začalo od nuly), což je ovšem více než problematické, neboť do olympijských her zbývá devět měsíců a o postupu jediné izraelské windsurfistky mělo rozhodnout už jen jedno klání: MS 2020. Pokud by v něm Katy uspěla, letenku do Japonska by měla jistou.

Vedení izraelského jachtingu (windsurfing, kategorie RS:X je jeho součástí) muselo samozřejmě reagovat, neboť vztah Katy - Pierre byl porušením etického kodexu. Trenér byl z izraelských služeb okamžitě propuštěn a vedení jachtařského svazu nyní řeší, koho v šibeničním termínu místo něj. Vedle toho vytvořilo komisi, která má zkoumat, zda mají či nemají sokyně Katy pravdu, pokud jde o její nespravedlivé zvýhodnění. Současně asociace odmítla požadavek ostatních windsurfistek, aby byla Katy z klání o účast na letních hrách vyloučena.

Samotná Katy se k celé „aféře“ vyjádřila v úterý 22. 10. 2019. Listu Yediot Ahronot řekla, že skutečně má od února s (vyhozeným) trenérem intimní vztah. „Jsme totálně zamilovaní.“ Současně ale dodala, že v uplynulých měsících nebyl kvůli jejich vztahu poškozen či diskriminován žádný sportovec. „Trenér nemůže změnit vítr. A na moři jsme samy.“ Proto ji následné reakce kolegyň po odhalení vztahu „velice zranily“.

Nelze se zcela vyhnout myšlence, že když se někomu nedaří ve vodě a závidí lepšímu, hledá všechny možnosti, jak se konkurence zbavit.

Pro izraelský sport je to celé ovšem nanejvýš neblahé, protože Katy Spyčaková je velkou medailovou nadějí. Byla by škoda, kdyby láska a závist tuto šanci zmařily.

To jsem psal, jak uvedeno, v říjnu 2019. Nyní můžeme doplnit: Olympiáda v Tokiu byla o rok posunuta, což přineslo další změnu do izraelské kvalifikace žen pro OH. Kdyby na MS v únoru 2020 získala zlato největší konkurentka Spyčakové Noy Drihanová, jela by na OH 2020 ona. To se ale nestalo. Drihanová sice vybojovala bronz a Spyčaková skončila šestá, ale díky předchozím lepším výsledkům měla jet do Tokia Spyčaková. Po odložení her bylo oznámeno, že o tom, kdo bude v Tokiu izraelský ženský windsurfing reprezentovat se rozhodne na ME 2020. Dnes víme, že to bude Spyčaková a že láska ani závist tuto šanci na medaili pro Izrael nezmařily.

TO NENÍ VŠECHNO

A když už jsme nahlédli pod pokličku, připomeňme ještě jednu nepříjemnost, která souvisí se zmíněným MS v Austrálii.

Na startu medailového závodu došlo ke kolizi obou izraelských surfistek (Drihanové a Spyčakové), která znamenala, že obě musely startovat z posledního a předposledního místa, čímž se rozplynuly naděje Drihanové na zlatou medaili a letenku do Tokia (před medailovou jízdou byla druhá, předtím dokonce v čele závodu - šance tedy měla obrovské).

Drihanová obvinila Spyčakovou, že ji úmyslně zablokovala a chce celou záležitost s postupem na OH řešit po návratu domů s jachtařskou asociací. Spyčaková nařčení, že došlo z její strany k úmyslnému konfliktu samozřejmě odmítla. Zda se Drihanové podaří kvalifikaci Spyčakové zpochybnit, nebylo po šampionátu jasné, naproti tomu jasné bylo, že obě reprezentantky se od jisté doby "nemusejí" - od doby, kdy vyšlo najevo, že Spyčaková má milostný poměr s trenérem izraelských windsurfařek Loquetem (ten, jak uvedeno výše, poté od týmu odešel).

Tečku za touto pseudoaférkou udělala Izraelská jachtařská asociace 19. března 2020. Stížnost Drihanové na chování Spyčakové na MS zamítla.

Jak patrno, i tak atraktivní sport, jakým ženský windsurfing bezpochyby je, má i své stinné stránky.

•

FOTO

Izraelští medailisté z ME 2020 v Portugalsku. Zprava Spyčaková, Cubari, Cohen./ZDE

Katy Spyčaková v akci./ZDE