Kosovo: trochu jiný pohled

Kosovo je mladý stát na mapě Evropy – a má také mnohé mladé politiky. Nová generace nahrazuje generaci bojovníků za nezávislost, kdysi působících ve formacích Kosovské osvobozenecké armády UCK.

K nim patří i prezident Hashim Thaci.

Kosovo můžeme nemít rádi a myslet si o něm cokoli, leč neměli bychom přehlížet realitu, zejména po volbách z 6. října 2019. Hodně zjednodušeně řečeno, Kosovo není jenom Hashim Thaci. A rozhodně není zemí, které vládnou jen váleční zločinci, jak občas slýcháme i z nejvyšších politických míst u nás.

Tím nechci říci, že Kosovo je bezproblémová země; jen vybízím ke střízlivosti před tím, než ji šmahem odsoudíme jako div ne ztělesněného ďábla. 

Právě loňské volby do kosovského parlamentu (Shromáždění Kosovské republiky) ukázaly, že demokratický proces (vůle lidu, chcete-li) může ze dne na den změnit politickou tvář toho kterého režimu.

V době konání voleb pobýval v Kosovu politolog Petr Sokol, který svůj zasvěcený pohled publikoval v časopisu Reflex (Kosovské volby přinesly politické zemětřesení: Prohráli „bojovníci“ a nastupuje nová generace; 10. 10. 2019). Z jeho příspěvku vyjímám několik klíčových vět:

• V posledních deseti letech kosovskou vládu tvořily právě zejména strany, které založili právě bývalí bojovníci U?K (Kosovská osvobozenecká armáda - LS) ... Vládě proto dlouho dominovala Demokratická strana Kosova (PDK), kterou založil další z bývalých velitelů U?K a dnešní kosovský prezident Hashim Thaçi. O moc se většinou dělila s dalšími „velitelskými“ stranami, jako je Haradinajova Aliance pro budoucnost Kosova (AAR) a další menší formace. ... V neděli (6. 10. 2019 – LS) ale toto uskupení poprvé výrazně prohrálo a všechny bojovnické strany velmi pravděpodobně zamíří do opozice. Porazila je totiž strana s námi známou zkratkou VV (Vetëvendosje, česky Sebeurčení - LS). ... Protestní, levicová strana Sebeurčení Albina Kurtiho ovšem získala jen čtvrtinu všech hlasů a vyhrála o pouhých šest tisíc hlasů před druhým v pořadí. Tím se stala další opoziční formace Demokratická liga Kosova (LDK), kterou historicky založil „kosovský Havel“, spisovatel, první prezident země a přesvědčený pacifista Ibrahim Rugova.

Než budeme pokračovat, zastavme se krátce u kosovského parlamentu. Má 120 členů, přičemž 20 mandátů je rezervováno vítězným kandidátům stran zastupujícím etnické menšiny, a to podle následujícího klíče:

• Srbové … 10 míst
• Aškalové, balkánští Egypťané a Romové … 4
• Bosňané … 3
• Kosovští Turci 2
• Gorani – slovanští muslimové … 1
• Celkem … 20

Nyní se podívejme na stranické složení současné koaliční vlády v Prištině. Částečně se potvrdil prvotní odhad Petra Sokola, že „bojovnické strany“ zamíří do opozice; částečně proto, že mimo vládu zůstala Demokratická strana Kosova (vzniklá z politického křídla Kosovské osvobozenecké armády), zatímco formace Aliance pro budoucnost Kosova se stala členem vládní koalice.

Nyní v přehledu počet mandátů největších stran po volbách z 6. 10. 2019:

• Sebeurčení … 29 křesel – nakonec skončilo v opozici;
• Demokratická liga Kosova … 28 – nejsilnější strana vládní koalice;
• Demokratická strana Kosova … 24 – v opozici;
• Blok Aliance pro budoucnost Kosova/Kosovská sociální demokracie … 13 – součást vlády;
• Srbský seznam … 10 – součást vlády;

V koaliční vládě má své zastoupení také Sociálně demokratická iniciativa a Turecká demokratická strana Kosova.

V jednom ze svých minulých článků o kosovsko-albánském sblížení jsem zmínil kosovskou velvyslankyni v USA Vloru Citaku. Ta je ročník 1980 a patří k oné nové generaci kosovských politiků, kterým je nebo „táhne“ na čtyřicet.

Současný předseda vlády  Avdullah Hoti  je ročník 1976, ministryně zahraničí Meliza Haradinaj-Stublla  (není příbuzná s expremiérem Haradinajem) se narodila v roce 1984, předsedkyně parlamentu  Vjosa Osmani-Sadriu  o dva roky dříve.

Tito a další představitelé nemají nic společného s Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK) a její kontroverzní minulostí; tvrdit tedy, že Kosovu vládnou „váleční zločinci“ je hodně přitažené za vlasy (a je to vlastně urážka těch, kdo v UCK nebojovali).  Ostatně i Ramush Haradinaj, bývalý velitel UCK a vůdce Aliance pro budoucnost Kosova v minulém roce odstoupil z postu premiéra, když byl povolán k soudu do Haagu a v nynější vládě nezastává žádnou pozici. Současný prezident Thaci byl v červnu prokurátorem zvláštního tribunálu v Haagu obviněn spolu s dalšími devíti lidmi z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti; nicméně obvinění ještě neznamená prokázání viny a odsouzení. Sám Thaci k tomu v televizním projevu řekl:

• Pokud se obvinění potvrdí, okamžitě podám demisi jako váš prezident a budu čelit obvinění. Nebudu čelit obžalobě za svým stolem. Možná jsem udělal politické chyby v době míru, ale válečné zločiny jsme nespáchal nikdy! (Agentura Reuters, červen 2020)

Znovu opakuji: Kosovo a Kosované nejsou pouze lidé jako Thaci a spol. (pokud budou usvědčeni z páchání zla), ale osobnosti, které si zaslouží naši pozornost a úctu. Lidé vzdělaní vesměs na Západě, žádní „bývalí teroristé“. Za všechny jmenuji Vjosu Osmani-Sadriu, již zmíněnou předsedkyni kosovského parlamentu, absolventku University of Pittsburgh a University v Prištině, kde je nyní profesorkou.

Paní Osmani-Sadriu patří k těm, kdo si vysoce cení rozhodnutí izraelské vlády navázat diplomatické styky s její zemí (jako si Izrael vysoce cení rozhodnutí Prištiny umístit její ambasádu v Jeruzalémě). V pondělí 7. září poslala od Památníku židovské komunity v Prištině krátké videoposelství, v němž říká: Todah Rabah (mnoho díků) Izraeli za uznání Kosovské republiky.

Připomněla úspěšné albánské úsilí chránit svou židovskou komunitu před holocaustem a albánskou pomoc Židům, kteří uprchli z Německa a Rakouska a pokračovala: „Před více než sedmi desetiletími Albánci v Kosovu otevřeli své srdce a své domovy židovskému lidu, aby je zachránili před vyhlazením. Od té doby mají obyvatelé Kosova a Izraelci zvláštní pouto, které bylo minulý týden konečně formálně stvrzeno navázáním diplomatických vztahů mezi Kosovem a Izraelem.“

Sympatický příklad toho, jakým směrem se mají mezistátní vztahy ubírat, byť jeden je většinově muslimský a druhý většinově židovský. Zdá se, že nazrál čas, abychom na Kosovo začali nahlížet jinak než dosud – a nepřehlíželi jeho kladné stránky. Je to výzva pro každého, včetně autora tohoto článku.