Jak hluboko lze ještě klesnout?

Existuje několik věcí, které nejsem s to pochopit. Patří k nim i prodej kalendáře „Osobnosti Třetí říše 2021“. Vlastně nejen prodej. Nechápu ani toho, kdo si ho koupí a proč.

Jsou to spojité nádoby – nabídka a poptávka. Ještě předtím, než kalendář zmizel z nabídkové části webu nakladatelství Naše vojsko, mohli jsme se dočíst, že dodací lhůta dva týdny nebude dodržena pro mimořádný zájem.

To mi připadá  ještě zvrácenější než jeho samotné vydání, které leckdo, možná s přimhouřením obou očí a třeba jen v rozsahu zlomku promile „chápe“ jako byznys. Byznys je to ale hanebný, odporný, nechutný, urážlivý, skandální. Byznys morálně neobhajitelný.

Co ale soudit o lidech, a podle Našeho vojska jich není málo, kteří jsou ochotni si za pětistovku (případně plus dopravné) tento odpad koupit? Co je to za individua, kdo to je? Proč si kalendář s kolekcí nejhorších vrahů (vedle těch bolševických, rudokmerovských, maoistických a jiných) v moderních dějinách světa pořizují? Takovýto kalendář (co měsíc, to portrét nacistické zrůdy) se kupuje proto, aby celý rok někde visel, nejlépe aby byl trvale na očích. Skalní golfista si na přední místo v bytě pověsí kalendář golfový, mladý single muž nejspíš kalendář z Playboye, milovník letadel … atd.

Kdo si ale někde doma pověsí tento kalendář, aby se pak celý leden díval na Hitlera, v únoru na Heydricha, v březnu na Himmlera? Jaký to má smysl? Ptám se znovu: co je to za člověka? Analogicky: když golfista obrázky golfových resortů, tak nacistické stvůry jedině někdo, kdo s Třetí říší sympatizuje. Tedy neonacista, třeba i skrytý.

Je to absurdní, nepochopitelné, idiotské. Pověsit si před oči portréty stvůr, která spáchaly nevinným lidem tolik nezměrného zla a utrpení, které způsobily smrt, zhusta mučivou milionům lidských bytostí a těm, co přežili, často doživotní trauma, to může jenom někdo, kdo nepatří do slušné společnosti. Kdo zaslouží nejhlubší opovržení.

Byznys s obrázky masových vrahů? Pro mě osobně nepochopitelný, bez ohledu na žvásty o byznysu. Nerozumím tomu. Už vůbec ale nechápu, že si někdo v ČR, už s ohledem na to, co se zde za války dělo, může něco tak odporného pořídit.

Argument o sběratelství nepřijímám. Jakou sběratelskou cenu má – dámy prominou – použitý toaletní papír? A přesto se po něm někteří naši spoluobčané mohou „utlouct“.

Jak hluboko lze ještě klesnout?