Izraelská ústavní krize: Všechno je jinak

Aneb Nikdy neříkej nikdy. Platí zejména o těch politicích strany Modrobílá, kteří tvrdili, že nikdy nepůjdou do vlády s Netanjahuem – a po dramatickém vývoji se stanou součástí velké koalice.

Nikoli ovšem Likud + Modrobílá, ale Likud + frakce Modrobílých vedená Benjaminem Gantzem neboli strana Síla Izraele. Což jinými slovy znamená, že Modrobílí se jako jedna formace rozpadli.

Připomeňme, že ji tvořily tři strany:

• Síla Izraele … lídr Benjamin Gantz
• Ješ Atid … lídr Yaitr Lapid
• Telem … lídr Moše Yaalon

Na pozadí dramatu kolem rezignace předsedy Knesetu Yuliho Edelsteina, který odmítl ultimátum Nejvyššího soudu, aby do středy 25/3 svolal plénum za účelem volby nového šéfa sněmovny, v noci ze středy na čtvrtek (25-26/3) horečně jednaly týmy Likudu a (stále ještě) Modrobílých:  vztaženo na lídry jednal Netanjahu s Gantzem. Téma: vytvoření velké koalice, resp. „nouzové vlády národní jednoty“.

Zde důležitá poznámka. To bylo přesně to, oč usiloval Edelstein a proč se neunáhlil se svoláním Knesetu ve věci volby nového předsedy: šlo mu o to, aby se obě nejsilnější partaje nejprve  dohodly na velké koalici (mimochodem po tom volal i prezident Rivlin), a teprve poté mělo smysl svolat sněmovnu a na základě politických dohod volit předsedu Knesetu.

Edelstein se kvůli tomu stal terčem ostré kritiky části politického spektra a soudní moci, div ne sabotérem izraelské demokracie a nepřítelem státu, aby se nakonec ukázalo, že měl pravdu. Je politováníhodné, že Nejvyšší soud neodolal pokušení intervenovat do záležitosti moci zákonodárné a místo toho, aby žalobu na jednání Edelsteina odmítl zvolil ve finále cestu ultimáta, čímž donutil Edelsteina k demisi, neboť tento bývalý politický vězeň, který okusil sovětský gulag, nebyl ochoten jednat proti svému svědomí, svému morálnímu kompasu (jak sám řekl).

Yuli Edelstein byl vězněm svědomí v SSSR a jako takový je v mých očích obrovskou morální autoritou. Po celou dobu krize, i když šlo o záležitost hodně „na hraně“ (odmítnout splnit verdikt nejvyšší soudní instance „na hraně“ je) jsem byl vnitřně přesvědčen, že má pravdu, že jeho argumenty mají logiku a že celá ta záležitost kolem okamžitého nesvolání Knesetu za účelem volby předsedy o co víc byla v souladu s pravidly, o to víc byla zhysterizovaná a účelově zdramatizovaná. Připomeňme, že Edelstein nechtěl donekonečna blokovat schůzi sněmovny, ale pouze na dobu nezbytně nutnou, než se vyjasní politická situace (než dojde k dohodě mezi Likudem a Modrobílýmí, v což doufal). Jednak na to měl ze zákona právo, jednak šlo o „zdržení“ spíše v řádu dnů než týdnů. Právem nyní může říkat, že ti, kdo ho dehonestovali mohou nyní sníst svůj klobouk“.

UDÁLOSTI 26. BŘEZNA 2020

Oznámení o velké koalici (Likud + Síla Izraele + spojenci Likudu), jejíž konečná podoba se bude teprve formovat, přineslo zásadní změnu v záležitosti volby předsedy Knesetu. Ačkoli zákonná doba 48 hodin, po níž teprve měla vstoupit v účinnost Edelsteinova demise, neuplynula, Nejvyšší soud stanovil, že dočasným předsedou bude šéf labouristů Amir Peretz a že volba šéfa komory se musí uskutečnit ve čtvrtek 26/3. Tak se i stalo. V souladu s novými politickými ujednáními byl předsedou Knesetu zvolen Benjamin Gantz. Počtem hlasů 74 ku 18; některé strany, jmenovitě Ješ Atid, Telem a Liebermanova partaj Izrael - náš domov, volbu bojkotovaly (nemohly „rozchodit“ změnu Gantzova postoje, což platí i o dalších formacích – někteří levicoví lídři nemohou přijít Gantzovi na jméno). Gantz bude ovšem šéfem sněmovny pouze dočasně, po dobu vyjednávání o koaliční vládě, pak se stane členem kabinetu. Po 18 měsících by měl vystřídat Netanjahua na postu premiéra (princip rotace); v nové vládě budou samozřejmě i další politici Gantzovy strany. Na konkrétní podobu kabinetu si zatím počkejme.

Jak hodnotit Gantzův obrat? Za sebe říkám: veskrze pozitivně. Jde o politicky odvážný krok, neboť to, co Izrael v současné koronavirové krizi potřebuje je funkční široká vláda, nikoli pokračující politická krize.

Dnes nemá smysl zabývat se tím, jak dlouho vláda (která ještě není dohodnuta) vydrží, jak bude soudržná. Zbývá si přát, aby byla – aby osobní animozity šly (konečně) stranou, neboť Izrael čelí (tak jako celý svět) obrovské výzvě, zákeřnému neviditelnému nepříteli. Za této situace je povinností dne obsah slova JEDNOTA.

•

Kdo vyšel z této krize (dle mého subjektivního posouzení) s palcem nahoru?

• Yuli Edelstein … za zásadový postoj a obhajobu suverenity zákonodárné moci;
• Benjamin Netanjahu … za brilantní vyjednávací schopnost ve prospěch vlády velké koalice;
• Benjamin Gantz … za odvahu, s níž dokázal překročit svůj stín;

A s palcem dolů?

• jednoznačně Nejvyšší soud Izraele, bohužel;

•

... budova Knesetu v izraelském hlavním městě Jeruzalémě/Pixabay.com