K izraelské ústavní krizi (Aktualizováno)

Povolební dění v Izraeli provází zásadní konflikt mezi zákonodárnou a soudní mocí, tedy mezi dvěma ze tří pilířů demokracie. Nastalá situace a její řešení vejde bezpochyby do učebnic politologie.

Připomeňme můj text k tématu izraelské ústavní krize ze dne 24. března 2020: V současné době, kdy byl prezidentem pověřen Benjamin Gantz, šéf Modrobílých, aby sestavil koaliční vládu, ale stále je u moci kabinet Benjamina Netanjahua, se hraje o post předsedy parlamentu, kterým je člen Netanjahuova Likudu Yuli Edelstein. Ten minulý týden, poté, co nově zvolení zákonodárci složili slib (s ohledem na koronavirus postupně ve skupinách po třech), odložil další plenární jednání sněmovny, a to ze dvou důvodů. Jednak s poukazem na pandemii (na jednom místě by nemělo být více než deset osob), především ale kvůli tomu, aby umožnil další politická vyjednávání. Ve hře totiž stále byla možnost vytvoření velké koalice (Modrobílí + Likud + případně další strany), a to s ohledem na krizi související s pandemií.

Edelstein proto na konci minulého týdne odložil svolání pléna, na němž se mělo jednat o novém předsedovi Knesetu, a to na dobu po zformování vlády. S poukazem na úzus, že šéf Shromáždění (český překlad termínu Kneset) je volen až po ustavení vlády, tedy po dohodě nově vzniklé koalice.

S tímto názorem se ovšem neztotožnili Modrobílí, jejich spojenci a s nimi momentální podporovatelé Gantze jako premiéra z arabské aliance Společná kandidátka; toto ad hoc spojenectví má dohromady těsnou většinu 61 mandátů. Modrobílí dali podání k Nejvyššímu soudu, který se nejprve obrátil na Edelsteina s dotazem, zda je ochoten svolat do středy 25. března plénum, na němž se bude volit nový předseda Knesetu. Edelstein odpověděl, že nikoli.

Jeho argumenty: Hlasování naplánuje, až bude jasná politická situace. S ultimátem soudu nemůže souhlasit, protože by to znamenalo, že program Knessetu by stanovil Nejvyšší soud a nikoli předseda Knessetu, kterému tato role náleží. Dodal, že má v úmyslu dát volbu předsedy na pořad sněmovny co nejdříve, jakmile to okolnosti dovolí. Citoval přitom zákon, který mu v této věci dává značnou volnost.

S tím se ovšem Nejvyšší soud neztotožnil, a vzápětí zareagoval jednomyslným usnesením, že Edelstein musí do středy svolat plénum parlamentu, na jehož programu bude volba předsedy zákonodárného sboru.

Jak to nakonec dopadne budeme vědět ve středu 25. března. Do té doby se zastavme u jednoho klíčového dilematu.

Ačkoli se to na první pohled tak jevit nemusí, jde v principu o zásadní problém (nejen) izraelské demokracie.

Zjednodušeně řečeno se zformovaly dva názorové tábory. Jeden říká, že Edelstein porušuje principy demokracie a parlamentarismu, když odmítá svolat sněmovnu, aby zvolila svého šéfa (lze předpokládat nahrazení Edelsteina poslancem Modrobílých s ohledem na zmíněnou momentální většinu 61). Druhý tábor má naopak za to, že jde ze strany Nejvyššího soudu o porušení dělby moci: o programu a termínech jednání Knesetu má svrchované právo rozhodovat pouze Kneset (jeho předseda), nikoli soud.

V rozjitřené debatě se někteří ministři Likudu, kteří samozřejmě stojí za Edelsteinem, vyjádřili bez servítků. V tom smyslu, že Nejvyšší soud převzal kontrolu nad parlamentem a z jeho šéfa udělal gumové razítko. Jiný politik pravil: To může Ester Hayutová (šéfka Nejvyššího soudu) rovnou přijít, za doprovodu Justiční stráže napochodovat do parlamentu a ujmout se jeho vedení.

Kdo má pravdu?

Záležitost má celou řadu dalších aspektů. Ten klíčový: Nový šéf Knesetu za Modrobílé by snadno zařadil na program jednání návrh zákona, který by znemožnil trestně (soudně) stíhanému politikovi zastávat úřad premiéra. Většinu na to současná stále ještě opozice má. Přijetí takové normy by znamenalo vystavení červené karty Benjaminu Netanjahuovi, například v možnosti být ve vládě velké koalice jedním z rotujících premiérů.

Jisté je zatím jedno. Pokud Edelstein Nejvyššímu soudu nevyhoví, je Izrael v nejhlubší ústavní krizi od počátku své existence.

JAK KRIZE POKRAČOVALA

Informace ze středy 25. března 2020:

Yuli Edelstein za sebe vyřešil začarovaný kruh tím, že 25/3 oznámil svoji rezignaci. I nadále odmítá zásah soudu do kompetencí parlamentu, ale protože nechce uvést zemi do anarchie, rozhodl se z postu šéfa parlamentu odejít.

To by za normálních okolností znamenalo, s ohledem na to, že jeho rezignace vstoupí v platnost za 48 hodin a on sám se nátlaku Nejvyššího soudu podrobit nehodlá, že by se volba nového předsedy sněmovny konala v pondělí 30. března. V Izraeli ovšem nyní normální politická situace rozhodně není a tudíž se nelze divit, že věc skončí opět u Nejvyššího soudu. Opozice, která se chystá vládnout, požaduje, aby Edelstein "v demisi" byl soudem donucen svolat plénum s programem volby nového předsedy, a to ne až v pondělí, nýbrž okamžitě ještě tento týden.

Je tedy zřejmé, že Edelsteinovou demisí se toho zase tolik nevyřešilo.

Edelstein totiž ani po podání demise z 25/3, která vstoupí v platnost za 48 hodin, nebyl ochoten podřídit se rozhodnutí Nejvyššího soudu, že musí svolat plénum Knesetu, na němž bude zvolen jeho předseda. Argumentoval tím, že jde o věc svědomí, které mu neumožňuje soudnímu příkazu vyhovět, neboť by šlo o nepřípustný zásah soudní moci do práv moci zákonodárné.

Oponenti tohoto názoru podali ovšem ještě ve středu 25/3 na Edelsteina žalobu k Nejvyššímu soudu a mj. požadovali, aby jeho rezignace začala platit okamžitě. Uvažovaná varianta: pak by mohl být jmenován dočasný šéf sněmovny (nejstarší poslanec – lídr labouristů Perec) a pod jeho vedením by bylo svoláno plénum, které by zvolilo nového předsedu Knesetu. Horkým kandidátem je Meir Cohen z frakce Modrobílých. (Kdo si myslí, že by to byl další nepřijatelný zásah soudu do pravidel platných pro fungování parlamentu, má pravdu – při veškerém respektu ke ctihodné soudní stolici.)

Když jsem psal tyto věty, bylo po 22. hodině SEČ (25/3) a izraelská média hlásila, že relativně brzy by měl Nejvyšší soud vydat verdikt k této žalobě.

•

JAK SOUD ROZHODL

V noci ze středy na čtvrtek (25-26/3) izraelského času vydal Nejvyšší soud verdikt, který byl více méně očekávatelný. Přechodným šéfem sněmovny se stane její nejstarší člen – labourista Amir Perec. Pod jeho vedením se ve čtvrtek (26/3) uskuteční volba řádného předsedy.

Jak prosté, mohlo by se říci. Ne tak docela. Krize má mnoho aspektů, jedním z nich je hodnocení toho, jak si počínal Edelstein. (To je na samostatný článek, který nabídnu později.) Dále: dilema dilemat. Nakolik  má soudní moc zasahovat do moci zákonodárné, když Edelstein podle svého nejhlubšího přesvědčení neporušil zákonná pravidla? V této chvíli (psáno 26/3 v 08:30 SEČ) jak se k nově nastalé situaci postaví Likud a jeho spojenci?

Vývoj  této ústavní krize budu i nadále sledovat a dle potřeby o něm průběžně informovat. (Ovšem se zpožděním, protože prioritou je distanční vzdělávání našeho vnuka a úkolů přibývá ...)