Volal bratr z Německa. Oznámil mi, že zemřel náš společný kamarád Paul – také v Německu. Ne na Covid-19, ale na rakovinu. Syrová realita života.
Paul měl narozeniny o rok a den po mně. Proto jsme si byli blízcí, ještě když bydlel v Československu. Byli jsme sousedé. Někdy v 70. letech se s rodiči odstěhoval do Spolkové republiky, někteří z jejich rodiny později do Kanady. Zakotvili v Ontariu, ve stejné lokalitě, do níž předtím emigrovali moji příbuzní. Jak je ten svět malý.
Že je Paul vážně nemocný jsem věděl. Přesto jsem choval naději. Dnes zemřela spolu s ním. Zpráva mě zasáhla, znovu jsem se vrátil do našeho dětství. Ale co život potom, kdy jsme se téměř neviděli? Naštěstí je tu Paulův Facebook plný fotografií z několika zemí světa.
Paul miloval svoji ženu a život – motorky a auta, dobré jídlo, cestování, kvalitní pivo. To vše je na jeho snímcích patrné: záběry z italských hor, Jeruzaléma, Kanady, Francie. Poslední post je datován 1. března: Pozdrav z autosalonu Retro Classics ve Stuttgartu.
A pak – nekonečná prázdnota. Zůstanou jen vzpomínky. Uvědomění si: nevíme dne ani hodiny. Navíc: lidé jako Paul nás pouze předešli. Pravda, která v dnešní době zní možná víc naléhavě, než jsme ochotni si připustit.
Paul měl spoustu přátel. Nezůstane zapomenut. I když jeho místo už nikdo nezaujme. Nejsou lidé tak nahraditelní, jak často slýcháme.
•
... RIP/Pixabay.com