Sympatizuje ministryně s fašismem?

Na první pohled se to tak může jevit. Zejména pro diváky mimo Izrael, pro nehebrejské publikum. Málo platné: když vidíme klip, v němž izraelská ministryně sahá po parfému s název „Fašismus“, co si máme myslet?

Dlužno dodat, že jde o ministryni spravedlnosti (!) Ayelet Šakedovou. Ta se v pondělí (18/3) představila v novém, možno říci šokujícím volebním videoklipu: jako modelka, která v závěru scény sáhne po flakonu s nápisem „Fašismus“, spiklenecky zdvihne obočí a stříkne ho na sebe.

Zbláznila se snad?

Nikoli. Vše se ozřejmí, když si necháme vysvětlit to, co je v klipu, který má podobu klasické komerční reklamy, řečeno a napsáno v hebrejštině.

Ayelet v roli modelky si připíná náušnice, obléká sako, pózuje u obrazu, pomalu sestupuje dolů po schodech – a mezitím ženský hlas vemlouvavě říká, a je to napsáno i textem: justiční revoluce – omezení soudního aktivismu – volba soudců – vládnutí – oddělení mocí – omezení Nejvyššího soudu …

A pak se to stane. Ayelet sáhne po parfému „Fašismus“, stříkne ho na sebe a řekne: „Mně voní jako demokracie.“

Odchází a text hlásá: „Příští revoluce se blíží.“ Pak následuje logo její politické strany Nová pravice spolu s "hlasovacím písmenem", které je při volbách zobrazeno na hlasovacím lístku (vše je na videu níže)

Co to všechno znamená? Ayelet na svém Twitteru napsala:  Parfém, který by levičáci nechtěli.

Hlásí se snad k fašismu? Ani v nejmenším, to jen levice ji takto nálepkuje. Ministryni Šakedové jde o něco jiného – o více demokracie v „zápase mocí“, jmenovitě v zápase mezi zákonodárným sborem a všemocným Nejvyšším soudem (který plní v Izraeli i roli soudu ústavního). Proti jeho rozhodnutím není odvolání – a platí to i v politických kauzách, což pro mnohé představuje problém. Aktuálně pro pravici, je-li složení Nejvyššího soudu příliš levicové a navíc aktivistické.

Ayelet Šakedová jako ministryně spravedlnosti usiluje o to, aby vůle lidu, představovaná většinou ve Shromáždění (Knesetu), nemohla být ve všech případech – a znovu opakuji, jde o případy týkající se politických kauz (příklad níže) definitivně přehlasována kolegiem Nejvyššího soudu.

Celý tento problém vyplul znovu na povrch minulou neděli (17/3), kdy Nejvyšší soud rozhodoval v kauze odvolání proti nepřipuštění k volbám jinak, než jak hlasovala Ústřední volební komise. Věnoval jsem tomu samostatný článek na svém blogu („Toto není demokracie. Moc převzala justiční junta.“/18. 3. 2019). V jádru jde o to, že podle izraelských volebních zákonů, jak v Times of Israel připomněl 19/3 Raoul Wootliff, nemůže kandidovat nikdo, kdo a) podporuje ozbrojený boj proti Izraeli, a b) kdo podněcuje k rasismu. Kritici verdiktu Nejvyššího soudu upozorňují na to, že zatímco podle bodu „b“ byl z možnosti kandidovat vyloučen Michael Ben Ari z Unie pravicových stran (kvůli protiarabskému rasismu), arabská aliance Balad/Raam podle bodu „a“ vyloučena nebyla, ačkoli útočí na židovskou identitu státu a podporuje teroristické organizace zapojené do ozbrojeného boje proti Izraeli.

Stejně tak způsobilo rozčarování, že Ben Ari vyloučen byl, nikoli ovšem jediný židovský člen arabské komunisticko-nacionalistické aliance Hadaš/Taal Ofer Kassif, který o Ayelet Šakedové šíří odporné lži, že je neonacistická špína a o Izraeli a jeho armádě hovoří jako o judeo-nacismu. Pro mnohé to zavání dvojím metrem.

Sama Šakedová, pokud by byla zvolena a pokračovala ve funkci ministryně spravedlnosti, připravuje celou řadu reforem (to je ona justiční revoluce), z nichž jmenujme dvě: 1) soudce by nejmenovala Komise (pro jmenování soudců – složená z 3 členů Nejvyššího soudu, dvou členů vlády, po jednom zástupci opozice a koalice ve Shromáždění a dvou zástupců odborné veřejnosti), ale musel by projít schvalovacím procesem podle následujícího vzorce – výběr ministrem spravedlnosti – schválení vládou – schválení parlamentem; 2) asi největší kontroverzi vyvolá tzv. klausule o přehlasování, podle níž by bylo možné konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu zvrátit absolutní většinou v parlamentu (61 a více hlasů). Tím by byla podle Šakedové a jejích podporovatelů posílena demokracie – vůle lidu.

Ayelet Šakedová má totiž za to, a vnímejme její slova jako jistou nadsázku, že (za situace, kdy je vůli lidu vyjádřenou většinovým hlasováním ve Shromáždění možné nahradit verdiktem Nejvyššího soudu) volby svým způsobem postrádají smysl, neboť veřejnost je nahrazena skupinou osvícených.

Je to samozřejmě velké téma do velké debaty, nicméně právě v tomto kontextu je nutné vnímat klip s Ayelet Šakedovou a parfémem „Fašismus“(viz níže).

•

VIDEO - Ministryně a parfém "Fašismus"/YouTube