Protiizraelský teror viděný optikou teroru ve Štrasburku

  Lidé ve Štrasburku zažili to, co lidé v Izraeli. Zákeřný teror – i s tím snad dobrým koncem. Rozdíl je pouze v tom, že štrasburskému vraždění dávají naše "velká"  média podstatně větší prostor než arabskému vraždění v Izraeli.

Často je musí zastoupit autoři blogů, jak se ukázalo v těchto dnech.

Nerad to píšu, ale všechno špatné je k něčemu dobré. Můžeme porovnávat. Když izraelská bezpečnost – armáda, policie, tajná služba Šin Bet – pátrají po teroristech a pak je při přestřelce zlikvidují, je to druhou stranou označováno jako „kangaroo court“ - samozvaný soud provádějící popravy bez právoplatného justičního rozsudku – a důvod, proč Arabové teror páchají. Vlastně je to takto označováno nejen druhou stranou. Také těmi, kdo ji politicky podporují.

Francouzské úřady a jejich bezpečnostní síly byly ve Štrasburku ve stejné situaci jako Izraelci pátrající po teroristech. Jejich povinností bylo vraha z vánočních trhů co nejdříve dopadnout. Dokonce jsem zaslechl v České televizi slova o tom, lidé ve Štrasburku nyní žijí v obavách o svůj život, když je terorista stále na svobodě. Rozumím jejich strachu. Jen připomenu, že v podobné atmosféře žijí Izraelci dnes a denně dlouhá léta. Zdrojem jejich strachu jsou ti, kdo dostávají od Evropanů štědrou finanční pomoc.

Co se ve čtvrtek večer ve Štrasburku stalo? Cituji ze serveru iDNES:

• Podle webu FranceInfo se 29letý podezřelý předtím ukrýval ve skladišti ve čtvrti Meinau. Alsaský deník Les Dernieres Nouvelles d’Alsace napsal, že večer při konfrontaci s policisty začal střílet jako první, načež jej členové specializované zásahové jednotky zneškodnili.

Nic jiného se nedalo dělat, každému rozumně uvažujícímu člověku to musí připadat jako naprosto normální policejní postup. Stane se kvůli tomu Francie terčem mediálních útoků? Bude obviňována z vyvolávání atmosféry, v níž se daří teroru – a ať se pak nediví, když bude následovat další útok?

Patrně ne, protože: kdo by ji měl takto obvinit? Troufnu si tvrdit, že její čtvrteční operace bude vnímána jinak než podobné akce bezpečnostních sil v Izraeli.

Tam se v těchto dnech dělo totéž. Izraelské bezpečnostní síly zlikvidovaly teroristu, který v říjnu vraždil v průmyslové zóně Barkan. A úspěšní byli také při pátrání po vrahovi, který v neděli 9/12 střílel u autobusové zastávky severně od Jeruzaléma na čekající pasažéry. Dopadl stejně jako terorista ze Štrasburku – byl usmrcen.

Odlišné jsou ale reakce. Nevím, kdo ve Francii, potažmo v EU bude štrasburského vraha oslavovat.

Naproti tomu je známo, jak se chovají nepřátelé Izraele v regionu. Hamas ocenil vrahy Izraelců jako hrdiny a mučedníky. A „umírněný“ Fatah? Ve čtvrtek vyzval palestinské Araby, aby na celém „Západním břehu“ protestovali a připomněli si tak památku mučedníků“ (to commemorate the Martyrs), jak píše web novin Jerusalem Postu. Šéf Autonomie Abbás sice nynější násilné činy obecně odsoudil, ale vinu přiřkl ne vrahům, ale nepřímo Izraelcům, kteří vytvářejí (politické) klima, jež vyvolává sérii násilí, přičemž cenu platí obě strany.

Ve světle toho, že arabská reprezentace v Judeji a Samaří považuje teroristické vrahy za mučedníky, je nutné chápat výrok vysokého činitele Fatahu Munira Al Jaghouba, který ve čtvrtek (13/12) pravil, že existuje jediný způsob, jak může Izrael ochránit své vojáky a osadníky: stažení za hranice z června 1967.

Jistě, něco takového zní velice libě uchu možná většině mezinárodního společenství. Co by to ale znamenalo?

Za prvé, myslet si, že by pak ustaly útoky proti Izraeli je fatální omyl. Příklad Pásma Gazy budiž jasným varováním. A za druhé: v arabské představě by neměli Izraelci přístup na „Západní břeh“, kde by byl vyhlášen palestinský „stát“. Scénář je následující: teroristé by provedli v Izraeli vražedný útok, uprchli by do „státu“ Palestina a tam by byli v bezpečí. Ti, kdo považují teroristy za hrdiny a mučedníky by je samozřejmě nestíhali (hrdinové se nestíhají, nesoudí a nežalářují, ale oslavují) – a Izraelci by po nich v Judeji a Samaří pátrat nemohli; hranice by pro ně byla dle představ Arabů nepřekročitelná. Vymyšlené to mají ve Fatahu dobře, naštěstí takto to nikdy fungovat nebude.

Aby to Evropané lépe pochopili: je to totéž, jako kdyby onen terorista, co ve Štrasburku povraždil několik nevinných lidí, byl na útěku a francouzská policie by neměla přístup do čtvrtí, kde se prokazatelně skrývá – prostě by jí to místní samospráva zakázala. Je to absurdní, ale přesně takto ďábelsky rafinovaný model nabízí Munir Al Jaghoub (či přesněji celý Fatah).

Mějme to, prosím, na mysli.