Za prezidentem Bushem

Web Náš region loni 17. listopadu napsal: „Při své návštěvě Prahy (17. 11. 1990 – LS) byl George Bush přijat s velkým nadšením. Na Václavském náměstí ho přivítal stotisícový dav.“

Byl jsem mezi nimi - a jsem na to hrdý. 

Pro mě, pěšáka sametové revoluce a přítele Spojených států, byl Bush starší jednou z politických ikon moderní Ameriky. Dokonce se musím přiznat, že když jsem sledoval republikánské primárky v roce 1980, nebyl mým favoritem Ronald Reagan, ale G. H. W. Bush. Nominaci ovšem získal  Reagan, pro mě jako Evropana méně známý, aby vzápětí udělal gesto, které na mě udělalo obrovský dojem. Do prezidentského klání si vybral svého soupeře, George Bushe staršího - aby pak společně vyhráli boj o Bílý dům a Ronald Reagan se stal jedním z největších prezidentů v dějinách Unie.

O to víc mě pak potěšilo, když po osmi letech úspěšného republikánského tandemu Reagan – Bush se dosavadní viceprezident stal šéfem Bílého domu. Jeho návštěva Prahy, rok po euforické sametové revoluci, patří k nezapomenutelným okamžikům. A nezapomenutelný zůstane v mé paměti i G. H. W. Bush. Především jako vítěz nad iráckým agresorem Saddámem Husajnem v Kuvajtu. To, že se jeho syn stal také prezidentem považuji za mimořádně šťastný bonus. Byl to právě George Bush mladší, komu bylo dějinami souzeno zbavit svět bagdádského tyrana – a dokončit dílo svého otce.

George H. W. Bush odešel a zanechal nepřehlédnutelnou stopu. Čest jeho památce. Když letos zemřela jeho žena, vzácná paní Barbara, George H. W. Bush vydal prohlášení, v němž uvedl:

• We have faith she is in heaven. Věříme, že je v nebi.

Prezident Bush byl věřícím člověkem. Jsem přesvědčen, že totéž, co on o své ženě, můžeme my nyní říci ve víře  o něm.