Ještě k trestnosti poslechu Svobodné Evropy

V probíhající polemice na téma, zda byl v době komunistické totality za jistých okolností trestný poslech Svobodné Evropy (a jiných západních stanic), je užitečné nahlédnout do tehdejšího trestního zákona.

Přesněji do publikace TRESTNÍ ZÁKON – KOMENTÁŘ autorů JUDr Karla Matyse a kolektivu z roku 1980 vydanou nakladatelstvím Panorama.

Zde se na straně 411 v pasáži „Vysvětlivky“ - v textu, který je zaměřen na trestný čin pobuřování (paragraf 100 zákona 140/1961 Sb.; základní trestní sazba šest měsíců až tři roky ztráty svobody) – dočteme, že tohoto trestného činu se člověk dopustil „umožněním poslechu nepřátelské relace cizí rozhlasové stanice“ (odstavec 17).

A v odstavci 20 se praví: „Jestliže někdo zorganizuje poslech nepřátelského vysílání v úmyslu vyvolat v přítomných osobách nepřátelskou náladu proti některému z chráněných zájmů (komunistického režimu – LS), je přímým pachatelem pobuřování.

Z výše uvedeného vyplývá, že za jistých okolností (to zdůrazňuji), byl poslech „nepřátelského vysílání“, do něhož komunisté na prvním místě řadili Svobodnou Evropu, trestný. Toto jsem měl na mysli, když jsem publikoval svůj první článek na dané téma (Jeden rozdíl mezi tehdy a nyní; 4. 7. 2018).