K atentátu na premiéra: Vše marno

Pásmo Gazy je učebnicovým příkladem toho, jak to v praxi vypadá, když na nějakém území drží vládu teroristická organizace. A proč mnozí z nás máme obavy z tzv. dvoustátního řešení.

Vláda Hamasu v Pásmu působí Izraeli starostí až nad hlavu – je třeba být v režimu 7/24 (24 hodin denně, sedm dní v týdnu čili non stop) ve střehu. Děsivá je představa, že by stejná formace vládla i na Západním břehu. Nic není nemožné – stačí k tomu jedny demokratické volby s Hamasem jako vítězem.

Ostatně, už jednou jsme to  zažili. V roce 2006. Co následovalo, ukazuje následující přehled, který zveřejnil server iDNES.cz 4. května 2011:

(Podklad: Server iDNES.cz, kroky 1 až 5 autor článku)

Od té doby jsou palestinští Arabové politicky rozděleni, proběhlo několik pokusů o usmíření (mezi Fatahem – vládne na Západním břehu a Hamasem – vládne v Pásmu Gazy), které nikdy nefungovaly - a nefunguje ani ten poslední z října loňského roku. Správa Pásma měla být do 1. prosince 2017 předána vládě Palestinskoarabské autonomie v čele s prezidentem Abbásem a premiérem Hamdalláhem, leč máme polovinu března 2018 – a je více méně ticho po pěšině.

Neboť usmíření Fatah – Hamas fungovat nikdy nebude, pakliže teroristé neodzbrojí své vojenské křídlo, což je iluzorní představa. (Asi jako chtít po komunistech v letech tuhé posrpnové „normalizace“, aby se vzdali vedoucí úlohy KSČ.)

V samotném Pásmu jsou životní podmínky kritické, charakterizované „trojím M“ - málo pitné vody, málo elektřiny, málo potravin. Problémy se týkají i odpadních vod, které jsou vypouštěny do moře. Svět včetně Izraele není tváří v tvář této bídě nečinný, ale – lze se divit Izraeli, že odmítá pouštět do Pásma stavební materiál (cement), který vláda teroristů zneužívá k výstavbě podzemních tunelů s cílem pronikat na izraelské území a tam vraždit nebo unášet jeho obyvatele a vojáky?

Kromě toho – když v minulých dnech svolali Američané do Bílého domu konferenci o humanitární krizi v Pásmu Gazy, představitelé Abbásovy samosprávy se  odmítli zúčastnit. Z politických důvodů. Neboť krize v Pásmu není prý humanitární, ale politická.

A právě politikaření palestinských Arabů je hlavní příčinou toho, proč se mírový proces s Izraelem ne a ne pohnout z místa. Přesněji: jejich politikaření a nulová schopnost akceptovat jakýkoli kompromis.

Ilustrací drsné reality je událost, k níž došlo v úterý 13. března. Premiér Autonomie Hamdalláh se vypravil do Pásma, aby slavnostně uvedl do provozu novou čištičku odpadních vod sponzorovanou mj. Světovou bankou v rámci projektu NGEST (obr. 1). Technologie je to pro Gazany nanejvýš potřebná, o to víc šokující bylo přijetí, jakého se premiérovi po vjezdu do Pásma dostalo. Krátce po projetí hraničního přechodu Eretz (Izrael) – Beit Hanoun (Pásmo Gazy) vybuchla na území Pásma poblíž kolony vládních vozidel nastražená nálož, což vedení samosprávy interpretuje jako pokus o vraždu premiéra. Inu, palestinskoarabské usmíření v praxi.

Hamdalláh zůstal nezraněn a k teroristickému aktu uvedl:

• Dnešní událost nám nezabrání v tom, abychom nadále usilovali o usmíření.

A tak je to pořád dokola. Můžete jim posílat peníze, kamiony se zbožím, stavět čističky a všemožně vycházet vstříc, ale oni budou nadále vést svoji teroristickou válku – proti Izraeli i sami mezi sebou. Vše marno.

... obr. 1/Část informace o projektu NGEST na webu Světové banky.