K polemice s Jiřím Hermánkem ještě jednou. A (snad) naposledy

Netušil jsem, že můj článek „Neudělal to ani jeden.“ vyvolá obsáhlou diskusi, v níž se objeví takové reakce, že budu nucen napsat ještě další dva články. Tento a předchozí (Pan Stejskal by se měl precizněji vyjadřovat …).

Před závorku vytknu (znovu zopakuji): Primárně mi nešlo o „technikálie“ (omlouvám se za ten výraz) provázející pokusy o výjezd do „nesocialistických států“ (tehdejší režimní „terminus technicus“), ale o princip. Tedy, že to, co se v této oblasti dělo, je hodné dvojího: jednoznačného odsouzení ze strany postižených (jako by se stalo) a omluvy ze strany těch, kdo onu buzeraci páchali (což se až na výjimky nestalo vůbec).

Snad není třeba dodávat, že ony nejrůznější byrokratické překážky (ať už byly takové či makové), měly jeden základní cíl: aby co nejméně „obyčejných“ lidí (a o těch já v tomto tématu píšu) navštívilo svobodný svět, neboť čím více by jich do svobodného světa (rozuměj: do demokratických kapitalistických států) vycestovalo, tím hůř pro komunistický režim: víc normálně uvažujících (nezaslepených) lidí by vládnoucí komunisty usvědčilo ze lži. Neboť režim sloužící primárně zájmům Kremlu předkládal veřejnosti prostřednictvím své propagandy lživý obraz o svobodném světě. Tak lživý, že mnozí Čechoslováci, kteří poprvé vycestovali na Západ, ať už před listopadem 89 nebo (jako já – za bratrem v emigraci) až po něm, byli z této lži v šoku.

Ale o to mi v tomto příspěvku vlastně ani nejde.

Zaujala mě reakce kolegy Hermánka na můj text Pan Stejskal by se měl precizněji vyjadřovat …, v níž autor píše:

Všimněme si: já prý „sklouzávám do aktivismu“, pakliže píšu, že těm, kdo v podniku souhlas k výjezdu na Západ udělovali, bylo velký kulový do toho, kde budu trávit dovolenou. Samozřejmě jsem neměl na mysli konkrétní místo na Západě (v Paříži, Alpa či na Cote d´Azur“, anebo snad v náruči BB – abych uvedl příklady použité kolegou JH), ale samotný fakt, že podnikoví mocipáni (použil jsem modernější sousloví „firemní bossové“), kterým do toho nebylo zhola nic, „řešili“ to, že někdo chce trávit dovolenou na Západě. O tom tu primárně vedeme debatu – a teprve sekundárně o těch či oněch formách povolení k výjezdu na Západ.

Sám JH přiznává:

• Schvalovala se cesta, v trvání tolik a tolik dnů, do té a té země.

Tím nechtěně přiznává, že to, o čem píšu a co mi vyneslo obvinění z aktivismu, je holý fakt. Někdo, komu do toho nic nebylo, schvaloval cestu. Jakým právem? Právem přisluhovače totalitnímu režimu.

Všimněme si další argumentace JH:

• Nikdy se nikdo netázal, kde kdo bude trávit svoji dovolenou. To je zcela absurdní.

Ano – firemní bossové se možná nezajímali o konkrétní místo v tom či onom kapitalistickém státě. Ono úplně stačilo, že se zajímali o onen kapitalistický stát (resp. státy) jako cíl dovolené podřízených. To je ovšem právě tak „absurdní“ (hodil by se jiný výraz), jako kdyby se zajímali o ono konkrétní místo.

Závěr z této části polemiky si snad udělá každý sám. Pro mě je  debata na toto téma tímto uzavřená. Doufám. 

PS: A jen tak mezi námi. Nepřipadá vám celé to ponižující jednání komunistického režimu s občany - a nejen v záležitosti kolem cest na Západ - jako novodobé nevolnictví?