Musíme si nechat všechno líbit?

Kdo vstupuje do veřejného prostoru, musí počítat s ledasčím. S nevraživostí a záští. S osobními útoky, ponižováním, dehonestací své práce, aniž by se ti, pro které se stal úhlavním nepřítelem, obtěžovali nabídnout věcné argumenty.

Ať takto nenáviděný autor napíše co napíše, je to vždycky špatně a špatné.

Musíme se obrnit trpělivostí, zůstat nad věcí a se vztyčenou hlavou nést dál prapor svého přesvědčení. Je naší povinností odolávat plivancům těch, kdo sami zhusta ani blog nemají, ale na těch, kdo nabízejí své „zboží“ na trhu informací si hrdinsky „zgustnou“.

Stejně jako v nadpise, i zde se znovu ptám: Musíme si nechat všechno líbit? A kde je limit, za kterým už máme právo se bránit? A existuje vůbec?

Existuje!

Každý máme tuto hranici jinde. Z Bible víme, kde ji měl Ježíš. Když byl před ukřižováním přiveden k nejvyššímu knězi, ten se ho začal ptát na jeho učedníky a jím hlásané učení.

Ježíš mu řekl zhruba toto:  Mluvil jsem veřejně, učil jsem ve škole a v Chrámu, kde se scházejí Židé odevšad, a potajmu jsem nic nehlásal. Co se ptáš mě? Ptej se těch, kdo mi naslouchali, ti vědí, co jsem říkal.

Jeden horlivec z přítomných služebníků udeřil Ježíše hůlkou a vmetl mu do tváře:  Takto odpovídáš nejvyššímu knězi?

Ježíš, o němž je známo, že si mnohokrát nechal bez jakéhokoli odporu líbit to, co se mnohým může zdát být už „přes čáru“, zareagoval těmito památnými slovy:  Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš?

Z tohoto příběhu je zřejmé, že občas je namístě se ozvat. Ne, opravdu nejsme povinni nechat si všechno líbit. Zejména od lidí, proti nimž není a nikdy nebylo namířeno to, co děláme.

Přesto jsem terčem neustálých útoků, invektiv a nenávistných poznámek jednoho diskutujícího. Dlouho jsem jeho výpady snášel bez reakce, leč v těchto dnech nazrál čas, abych se ohradil. Udělám to formou, k níž se uchyluji jen výjimečně – několika verši.

Ta krátká báseň nemá název. Kdyby měla, v podtitulu by nechybělo ŘEKL JSTE SI O TO, PANE IVANE ŠTÍPKU.

Štípek, Štípek, Štípek.Jste vy ale týpek!Mít v zášti zrozen úsudek,v němž zlobou je i fór,a nadto zván být Štípkem,já v boxu s léky Demi Mooresnad byl bych raděj ... čípkem 

•

Reakce na Trumpa: Michelle Obamová, První dáma USA. (S obsahem článku souvisí jen nepřímo.)

Jasně se ukazuje, že nešlo o ojedinělý incident. Jde o jeden z bezpočtu příkladů, jak se celý svůj život choval k ženám. A když to poslouchám, velmi osobně se mě to dotýká. A jsem si jistá, že mnohých z vás, zvláště žen. Urážlivé komentáře o našich tělech. Neúcta k našim ambicím a našemu intelektu. Přesvědčení, že ženě můžete udělat cokoli.  To je kruté, to je hrozivé a popravdě - bolí to. (Pořad ČT24 "Horizont", 14. 10. 2016)