Porážka? Vítězství?

Šestého října oslavili Egypťané státní svátek. Čtyřicáté třetí výročí zahájení arabsko-izraelské války z roku 1973.

Navzdory realitě interpretují Arabové tuto válku jako veleúspěšnou. Jako vítězství egyptské armády nad Izraelem.

Je to jediný okamžik v dějinách jejich válek s Izraelci, kdy si mohou jakž takž počechrat své ego. Má to ale háček. Jeví se to stejně pochybně, jako kdyby Němci interpretovali útok Hitlera na Sovětský svaz v červnu 1941 jako vítězství nad Stalinem.

Jistě – zprvu se jim, Němcům, dařilo.

A dařilo se zprvu i Egypťanům. Dlužno připomenout, že k útoku si vybrali ten pro Izraelce nejméně vhodný a pro sebe nejvíce výhodný okamžik: nejposvátnější den v židovském kalendáři, svátek Jom kippur, Den smíření. Proto označení jomkippurová válka.

Je to podobné, jako kdyby někdo napadl Českou republiku na Silvestra před půlnocí.

Navzdory této arabské výhodě a izraelské nevýhodě Egypťané válku 1973 nevyhráli. Podařilo se jim sice dostat na východní stranu Suezského kanálu a prorazit Bar Levovu linii (Němci se také dostali až před Moskvu a do Stalingradu), ale sotva Izraelci překonali moment překvapení a dokončili mobilizaci, zahájili protiofenzívu, která skončila jejich průnikem na africkou stranu Kanálu, přičemž egyptské jednotky Izraelci ze západního Sinaje nevytlačovali, ale podařilo se jim je oblíčit (konkrétně 3. armádu). Když bylo vyhlášené příměří, stály izraelské síly 100 km od Káhiry.

Jinak řečeno, nebýt mezinárodně dohodnutého příměří, směřovali Izraelci na Káhiru (a na severní frontě na Damašek). Přesněji: mohli směřovat. Jestli by to udělali byla jiná otázka.

S druhou světovou válkou měla tato ještě jednu podobnost. Její součástí byla největší tanková bitva od té, která se odehrála v roce 1943 u Kurska. Zapojeno do ní bylo na dva tisíce tanků, tehdy u Kurska ovšem čtyřikrát více.

Ačkoli to může znít na první poslech nevěrohodně, vítězem Jomkippurové války byly obě strany, protože vyhrál  mír. Egyptský prezident Sadat pochopil, že jinak než výměnou za mír ztracený Sinaj nezíská. Proto se v listopadu 1977 vydal do Jeruzaléma. Výsledkem této mise byl mír mezi oběma státy, normalizace vztahů a návrat Sinaje do egyptských rukou.

A to je v této záležitostí to zásadní. Vytváření falešné tradice, že Egypťané v říjnu 1973 Izrael porazili je pouhé zavírání očí před pravdou.

•

... paradoxy války: Egypťané míří přes provizorní most na východní stranu Suezského průplavu. (Zdroj: Ahramonline)

... zatímco Izraelci se přesunují na západní břeh průplavu. (Zdroj: Wikipedia.en)