Na okraj požáru ve chvaletické elektrárně

Nepříjemný oheň, z něhož mají v uhelných provozech respekt a noční můru. Časně ráno, v závěrečné části noční směny v úterý 30/8, postihl zauhlovací dopravník tepelné elektrárny Chvaletice.

Takovýto problém má celou řadu aspektů. Odborné přenechám odborníkům, zde bych se chtěl zastavit u poznámky jednoho diskutujícího na serveru iDNES.

Pan JŠ napsal:

• Hm, takže je to jasný, prostě taková blbá hodina, když si vrátní i ostraha pochopitelně dávají šlofíka …

Jak této větě rozumět? Není to složité. Od lidí pracujících na nočních směnách vyžadujeme řádné plnění povinností. Jako ostatně od všech, ať pracují kdykoli. Ráno, odpoledne, večer – i v kritické době po půlnoci.

Je to tak správné, ale má to háček. Lidé pracující v noci se potýkají se dvěma obrovskými handicapy.

• 1.)  Musí překonávat spánek.  Zní to banálně, ale je to zásadní problém. Čím déle po půlnoci a blíže k ránu, tím hůře. Každý směnař potvrdí, že dříve či později přijde „krize“. Je to boj se sebou samým a člověk není nikdy absolutním vítězem.

Je možné namítnout cosi o příplatcích za noční směny. Ty nejsou kdovíjak závratné, ale i kdyby byly, nemohou zaručit, že člověka v noci nebude přemáhat spánek a únava z nespavosti. (Mám na mysli normálního a v souvislosti s naším tématem zdravého člověka; v Německu žije jeden můj kamarád, který dobrovolně chodil na noční směny a nevadilo mu to, ale to byla výjimka.)

• 2.)  Během dne, po noční směně, se nikdy nevyspí tak sytě, jako lidé v noci.  Také o tom by mohli směnaři vyprávět doslova horory. Zde bych se vrátil k citaci uvedené výše. Jestliže vyčítáme lidem na nočních směnách, že v noci „chrápou“, tak jak to udělal pan JŠ, měli bychom se sebekriticky zeptat: Vytváříme jim jako společnost co nejlepší podmínky pro to, aby se během dne co nejvydatněji vyspali? Nikoli.

Porovnejme: Většinová populace, která pracuje přes den a v noci spí, je chráněna zákazem rušení nočního klidu. Porušování tohoto zákazu je právně vnímáno jako přestupek. Toto si tedy společnost ošetřila. Proč? Protože je přirozené (v souladu s přírodou či se stvořitelským záměrem), aby byl přes den člověk aktivní a v noci aby spal – byť o přesném významu spánku se vedou odborné diskuse, ale ty nechme stranou. Jak jsou ale chráněni lidé, kteří v noci pracují a ve dne by měli spát? Nijak. Je to jen o štěstí a dobré náhodě.

Co tím myslím? Uvedu jeden příklad. Představte si, že bydlíte v klasickém paneláku, pracujete na směny a v sousedních partajích se postupně rekonstruuje jádro, buduje nová koupelna, WC a kuchyňský kout. Vyspíte se mezi nočními směnami? Sotva. Když ale směnaři (a jistěže nejen oni) uspořádají po desáté večer ve dnech volna celonoční mejdan, budou mít dozajista problémy se sousedy, s policií i se zákonem. Dobře to mají „nesměnaři" (alias „raňáci“) zařízené.

Přitom moderní civilizace je uspořádána tak, že kdyby směnaři ze dne na den přestali fungovat, společnost by taktéž  ze dne na den zkolabovala. Proto bych doporučoval všem, kdo uvažují podobně jako pan JŠ, aby vzali do úvahy oba výše zmíněné handicapy.

PS: Pokud by někoho napadlo argumentovat tím, že nikdo nikoho nenutí v noci pracovat, měl by si uvědomit, že nejde o to, jestli nám např. elektřinu zajišťuje v elektrárně XY pan Smutný nebo Veselý, ale o obecný princip: sami pro sebe jsme si zajistili institut nočního klidu, ale vůči těm, kdo zajišťují, abychom v noci měli základní komfort (elektřinu, teplo, teplou vodu, vysílající televizi, rozhlas a fungující internet, provozuschopnou dopravu nebo fungující zdravotní službu atd.) se zhusta chováme jako pohádková macecha k Popelce.

Co s tím? To už je jiné téma – a o něm možná někdy příště.