K případu Čecha zadržovaného v Súdánu

Případ Čecha Petra Jaška z  globální křesťanské mezidenominační organizace Voice of Martyrs, resp. její české sekce,  nám připomíná další z aspektů velkého tématu zvaného Střet civilizací (anebo Islám vs křesťanství).

Opět se v plné nahotě ukázala – dávno známá – pravda. Přesněji rozdíl daný sloganem „Nejsme jako oni“, ale také „Oni nejsou jako my“. Pokud jde o náboženskou svobodu, toleranci, respekt k jinak smýšlejícím, k jinak věřícím.

Fráze o tom, že „Bůh je jen jeden“ jsou nám v podobných případech, jako je Jaškův, platné asi jako baptistovi  křtitelnice pro nemluvňata.

Nelze si nevzpomenout na jiný otřesný případ, který se stal před časem v Súdánu, a o němž jsem také psal – a který, díky Bohu, dopadl dobře. Dobře podle našeho (západního, křesťanského) chápání světa. Kdyby měl dopadnout „po islámsku“, byli bychom svědky další děsivé tragédie.

Ano, hovořím o příběhu mladé křesťanské matky Meriam Išagové, které v její zemi hrozilo oběšení za údajné odpadlictví od islámu. Ačkoli i toto obvinění bylo v zásadě nesmyslné (Meriam, ačkoli se narodila muslimovi a křesťance, muslimkou nikdy nebyla, neboť otec od rodiny odešel a matka ji vychovávala v křesťanské víře), tak i kdyby změnila vyznání, musíme se ptát – není snad věcí každého, jakého je náboženství? 

Ve svobodném světě ano, v muslimském nikoli. Išagové bylo nakonec dovoleno i s rodinou Súdán opustit, ovšem po masivním tlaku Západu. Kdyby se o její úděl svobodný svět nezajímal, možná by dnes už byla po smrti. Aniž by cokoli spáchala.

Ve stejné zemi se zvráceným islámským šaríatským zákonodárstvím – to je nutné zdůraznit - se nyní nachází v žaláři Petr Jašek.

Možná si mnozí řeknou, co tam ten člověk vlastně pohledával? Vždyť je to čiré bláznovství, monitorovat postavení křesťanů v rigidní muslimské zemi.

Ano je. Je to stejný druh bláznovství, s jakým šli první křesťané šířit víru v Ježíše Krista do prostředí pohanského světa - a armáda mučedníků nebrala konce. Jeden z největších z nich, apoštol Pavel, k tomu napsal: „My blázni pro Krista“. V tom je skryto velké tajemství. Včetně toho, čím a proč se zabývá organizace, pro kterou pracuje Petr Jašek.

Čistě lidsky a „nenábožensky“: takovíto lidé – blázni musí mít také odvahu. Kdyby nikdo nikdy nebyl „odvážným bláznem“, neexistovala by (například) letecká doprava.

Zpět k případu Petra Jaška.

Proč tedy jel na misi do Súdánu? Po mém soudu z jednoduchého důvodu: abychom se dozvěděli pravdu. Není tajemstvím, že křesťané jsou v regionech mimo svobodný svět pronásledováni. Byrokraticky šikanováni, vězněni, mučeni, vražděni. Aby svět věděl, co se kde děje a jak pronásledovaným případně pomoci, potřebuje terénní pracovníky, kteří přímo z míst pronásledování přinášejí autentické svědectví. Není to jediný zdroj informací o pronásledovaných křesťanech, ale jeden z klíčových.

Proto existuje organizace Voice of Martyrs. Proto se vydal Petr Jaška do Súdánu.

Jistě: teď je v nesnázích. Ve velkých nesnázích. Dostal se do nich proto, že chtěl přinést pravdivé svědectví. To, co dělá on a  organizace Hlas mučedníků je služba. Je to správná věc.

To, co zatím dělají v jeho případě súdánské muslimské úřady, je špatná věc. Domnívám se, že tak je nutné na celou věc nahlížet.

Petr Jaška se dostal do problémů – a je třeba mu pomoci. Všemi možnými způsoby, přičemž ne všechny je správné či nutné medializovat (vytrubovat do světa) - viz obr. níže. Jsem přesvědčen o tom, že si zaslouží stejnou pomoc, jako (například) československý pilot za druhé světové války sestřelený nad územím Německa. Tedy pomoc maximální. Z principu, k němuž patří i fakt, že „bojoval“ za správnou věc.

•

... stanovisko české sekce organizace Hlas mučedníků (sdružení Pomoc pronásledované církvi) k popisovanému případu.