„Poškozený byl v podstatě ubit.“

Tak pravila soudkyně v Ostravě, která za surové usmrcení v případě „Lid vs Lišková & Kubánek“ udělila 24/2 tresty vězení jedenáct a čtyři roky. O čem to svědčí? O mnohém.

Také o tom, jakou hodnotu má v očích justice (a zákonodárců, ty z toho nelze vyvinit) lidský život. To podstatné bylo soudní stolicí správně definováno: čin byl spáchán zvlášť surovým způsobem. Na konci děsivého děje zůstal zmařený lidský život.

Nenáleží nám soudit, jak kvalitní život vedli lidé, kteří se sešli loni v červenci v opavské zahrádkářské osadě a věnovali se popíjení alkoholu. Hovoříme tu o hodnotách, o principu. Život bezdomovce musí mít před zákonem stejnou cenu jako život univerzitního profesora. Nebude-li tato zásada platit, jsme na nejlepší cestě do pekel jménem vyhlazovací tábory.

Může se to zdát na první pohled přitažené za vlasy, ale někde tady začíná kastování lidí (rozuměj: reálné kastování lidí před zákonem), které jsme už jednou zažili (naši předkové) a které končilo komínem za nápisem Osvětim. Netvrdím, že něco takového tady a teď reálně hrozí, jen vyjadřuji jako občan své obavy.

Opět musím napsat to, co jsem nedávno na internetu uvedl. Ano, budu se opakovat. Na jedné misce pomyslných vah je krutě utracený lidský život, na druhé jedenáct let ztráty svobody.

Oběť, šedesátiletý muž, měla v podstatě smůlu. Ačkoli napadený musel trpět jako zvíře, ona smůla spočívala v tom, že nevypustil duši hned, ale po několika hodinách. Tedy žádná vražda, ale těžké ublížení na zdraví. A tudíž verdikt jedenáct let (Lišková) a čtyři roky (Kubánek) v žaláři.

Internetový server, který o případu referoval (Novinky.cz), uvedl, že (chlastometka-LS) Lišková měla závažný problém se zákonem docela nedávno před tímto hrůzným činem: v opilosti zlomila jiné oběti jazylku a vyfasovala tři roky za katrem. Teď zabila (bez ohledu na námitky právníků bych nejraději napsal zavraždila), a protože se neodvolala (proč taky), půjde sedět na jedenáct let.

Takový člověk není pro společnost nebezpečný? Za sebe říkám: nekonečněkrát víc než šéfka ERÚ Alena Vitásková, jejíž společenská nebezpečnost je dle mého soudu nulová. A teď porovnejme tresty v obou případech. Nemluvě o tom, že Liškové spolupachatel půjde do basy na čtyři roky. Oběť prý („jen“) bil a kopal do břicha.

Čistě teoreticky a v obecné rovině: Koho se vy osobně bojíte víc: Vitáskové, nebo Liškové? Já pouze té druhé.