Jeden z mnoha

Vzpomněl jsem si dnes ráno při holení, ani nevím proč, snad ta asociace žiletky s gilotinou, na francouzský film Dva muži ve městě. Téma ponuré, obsazení hvězdné. Delon, Gabin, Bouqet, Monod.

V závěru je Alain Delon „po francouzsku“ sťat. Emočně vypjatá scéna, na kterou myslíte ještě dlouho poté, co odcházíte z biografu nebo vypínáte televizi.

Řadím se mezi odpůrce trestu smrti a při vzpomínce na tento snímek mě napadlo jedno srovnání.

Co se děje, když je někdo odsouzen za vraždu, odpykává si doživotní trest – a záhy je dopaden skutečný pachatel? V normálně fungující společnosti a ve spravedlivém justičním systému by měl nevinný člověk co nejdříve opustit bránu žaláře.

Co se ale děje, když je někdo odsouzen za vraždu k absolutnímu trestu, popraven – a teprve pak je dopaden skutečný pachatel tohoto zločinu?

To je jen z mnoha – důvodů, proč jsem proti trestu smrti.

Nepatřím totiž mezi vyznavače cynického názoru, že každý zločin musí být potrestán, a když je potrestaným skutečný pachatel, tím lépe.

•

... obr.1/Tyto giganty  francouzského herectví představovat jistě netřeba. Záběr z  filmu Dva muži ve městě./Zdroj: Arte.tv.

Pozn.: Příspěvek  dokončen 14/12/2015 po osmé hodině ranní SEČ, vložen mohl být až v 16:50 SEČ vzhledem k pravidlům publikování na blogu iDNES.