Dvě rozvášněné Arabky

Byla v tom touha, žádostivost i náruživost. Pohybovaly se jako když tančí, chvílemi to vypadalo jako smyslná extáze.

Nedychtily však po tom, po čem teenagerky (14 a 16 let) v jejich věku obvykle touží. Po vyplnění svých erotických snů, v případě té starší po sexu samotném. Po lásce, něžných dotecích, obdivu a vyznání. Po poznání, co v sobě skrývá mystérium intimního spojení. Nic takového.

Toužily bodat, prolít krev, vraždit. Jak výstižně napsala Hana Mayerová na serveru Eretz.cz (23/11), „dvě mladé arabské dívky, zřejmě nepoučené o tom, k čemu se používají nůžky, vyrazily do jeruzalémských ulic zabít si svého Žida“.

Tou ulicí byla Jaffská a tím Židem ovšem nebyl tentokrát Žid, ale Arab. Stalo se v pondělí (23/11). Téhož dne, kdy byla na jeruzalémském hřbitově Har Hamenuchot uložena k poslednímu pozemskému odpočinku jednadvacetiletá Hadar Buchrisová, ubodaná arabským teroristou v neděli (22/11). Viz obr. 1.

Obě útočnice nenapadly Žida, jak měly nepochybně v úmyslu, ale jejich cílem se stal, jak řečeno, Arab. Sedmdesátiletý ctihodný kmet se vypravil z nedalekého Betléma do Jeruzaléma za nákupy, dost možná na nedaleké proslulé tržiště Mahane Jehuda. Pobodán, naštěstí nikoli fatálně, skončil v nemocnici, stejně jako jedna z teroristek. Druhou se podařilo zneškodnit.

Co asi říká šéf arabské autonomie Abbás tomu, že jeho občané útočí na své soukmenovce? To zatím nevíme. Je ale známé jeho vyjádření týkající se vražedných arabských útoků vůči Izraelcům. U příležitosti tzv. Mezinárodního dne solidarity s palestinským lidem (22/11) vydal prohlášení, v němž opět opakuje nesmysly, že Izrael se snaží změnit status quo na Chrámové hoře (donekonečna omílaná lež) a především – místo, aby vražedné akty svých lidí odsoudil, hovoří o „nevyhnutelné reakci“ (inevitable reaction). Vypadá to, jako by přišel o poslední zbytky zdravého úsudku, když obvinil Izrael „z mimosoudních poprav“ mládeže a dětí. Bodání a střílení do Židů (a jak se ukazuje, občas také do Arabů) „vysvětluje“ ochabujícími nadějemi, pokračujícím rdoušením, obklíčením, tlakem a nedostatkem pocitu bezpečí. Načež vyzval mezinárodní společenství, aby Palestincům zajistilo ochranu.

Pokud palestinská mládež a děti během současné intifády nožů (seker, šroubováků, sekáčků na maso a nejnověji nůžek) umírají, pak především proto, že místo chození do školy a smysluplného využívání volného času „dělají politiku“, a to tím nejhorším možným způsobem. Vezme-li si čtrnáctiletá slečna nůžky a vyrazí-li do ulic s úmyslem bodat a zavraždit, musí počítat s tím, že přijde o život. To nejsou žádné popravy bez soudu, ale naprosto legitimní akt sebeobrany.

V RYTMU TANCE SMRTI

Z útoku oněch dvou teenagerek byl uvolněn krátký záznam průmyslové kamery (CCTV - viz níže), z něhož i otrlým chlapům běhá mráz po zádech. Chovají se jako posedlé, poskakují v rytmu tance smrti – a v tu chvíli si člověk uvědomí, co by se asi dělo, kdyby se k nim nepřiblížili muži s pistolemi a neučinili jejich ďábelskému řádění konec. Jedna přitom přišla o život: není důvod ji litovat, může si za to jen a jen ona sama. A také ti na teritoriu Palestinské samosprávy, kdo své lidi k takovémuto chování podněcují. Jak patrno, nitky vedou až do nejvyšších pater autonomie.

Taktéž v pondělí (23/11) byl zavražděn vojín Obranného vojska Izraele Ziv Mizrahi (obr. 2). Ubodal ho šestnáctiletý palestinský Arab, kterého při incidentu zastřelil armádní důstojník (žel pozdě). Také o tomto vrahovi bude Abbás hlásat do světa, že byl popraven bez soudu a žádat mezinárodní společenství o ochranu Palestinců?

Zlomený otec vojáka Doron Mizrahi sdělil médiím jednu šokující souvislost. Připomněl září 2003, kdy byl spáchán sebevražedný útok na jeruzalémskou kavárnu Café Hillel (obr. 3). Tehdy se hodně hovořilo o členovi ochranky, který se snažil zabránit podezřelému Arabovi ve vstupu do objektu (a tím minimalizovat případný počet obětí). V tom okamžiku se terorista odpálil – a onen strážce byl zabit a spolu s ním i dalších šest návštěvníků. Včetně MUDr Applebauma, šéfa emergency v metropolitní nemocnici Šaarej Cedek, a jeho dcery Navy (20), která se měla příštího dne vdávat. Zraněno bylo přes padesát lidí a lze předpokládat, že nebýt duchapřítomnosti onoho člena ochranky, zahynulo by lidí mnohem víc (kdyby se terorista dostal dovnitř).

Oním členem bezpečnostní hlídky byl Alon Mizrahi, bratr otce zavražděného vojáka, tedy Zivův strýc. Prokletí palestinského teroru dopadne málokdy tak drsně na jednu rodinu jako v tomto případě.

Vrcholem všeho, který se bez emocí komentovat nedá, je ovšem skutečnost, která nastala v roce 2011. Součástí dohody o propuštění vojáka Gilada Šalita ze zajetí teroristické organizace Hamas v Pásmu Gazy bylo propuštění více než jednoho tisíce arabských bezpečnostních vězňů včetně řady nebezpečných teroristů. Byl mezi nimi i Ibrahim Dar Musa, který se podílel na „logistické“ přípravě teroristického útoku v kavárně Café Hillel. Že byl po návratu na území autonomie, rozumí se samo sebou. I takový může být obraz absurdity života na Blízkém východě.

•

FOTO

... obr. 1/Pondělí 23. 11.Smuteční hosté na pohřbu jedné z obětí arabského teroru. Hadar Buchrisové, 21 let (ve výřezu).

... obr. 2/Ziv Mizrahi. Arabským teroristou - teenagerem ubodaný voják základní služby.

 ... obr. 3/9. září 2003. Kavárna Hillel po výbuchu způsobeném arabským sebevražedným atentátníkem.