Arabská stupidita připravila střelce v Asii o olympijskou kvalifikaci

Výkonný výbor Mezinárodní olympijského výboru (MOV) 29/10/2015 oznámil, že odebírá mistrovství Asie ve sportovní střelbě kvalifikační status. Týká se OH 2016 v Rio de Janeiru.  

Důvodem je provokace Kuvajtu vůči Izraeli, která je v rozporu s duchem, principy a ideály olympijské charty a olympijského hnutí.

Zmíněný střelecký šampionát se koná od 1. do 12. listopadu v Kuvajtu a z pověření Mezinárodní federace sportovní střelby (ISSF) se ho měl zúčastnit jako technický delegát Jair Davidovič.

Co způsobilo problém?

Jako už mnohokrát: skutečnost, že pan Davidovič je Žid a Izraelec k tomu. To byl důvod, proč se kuvajtské úřady zachovaly hanebně (současně ale i stupidně) a neudělily mu vstupní vízum. MOV toto arabské plivnutí do tváře kolegům z ISSF i samotnému Jairu Davidovičovi nepřehlédl a patřičně zareagoval. (Byť tento druh diskriminace nebyl jediným důvodem; dalším jsou vládní zásahy kuvajtského režimu proti zásadám olympijské charty.)

Co to znamená? Že v výsledky v Kuvajtu pořádaného asijského mistrovství ve střelbě nebudou mít žádný vliv na postup asijských sportovců na OH 2016. Kvůli jednomu nesmyslnému rozhodnutí tamních úřadů se nebudou na šampionátu rozdělovat účastnická místa pro nadcházející olympiádu, jak bylo v kvalifikačním „jízdním řádu“ plánováno.

NENÁVIDÍME VÁŠ STÁT, NENÁVIDÍME VAŠI VLAJKU, NENÁVIDÍME VÁS

Toto je heslo představitelů a vysokých úředníků v mnoha muslimských zemích a týká se Izraele, vlajky s Davidovou hvězdou a reprezentantů židovského státu. A podle toho se také snaží jednat, jak jen to je možné.

Jako minulý víkend úřady v Abú Zabí.

V tomto emirátu se konal od 30/10 do 1/11 judistický Grand Slam (Krpálek na něm vybojoval stříbro). Přihlásili se i sportovci z Izraele: pět žen a tři muži. Tamní orgány je ovšem na šampionát vpustily (udělily jim víza) pouze pod podmínkou, že nebudou soutěžit jako reprezentace své země, tedy Státu Izrael, ale pod hlavičkou IJF – Mezinárodní judistické federace. Vedení izraelského juda na tento „kompromis“ přistoupilo. Chtělo umožnit svým reprezentantům, z nichž někteří patří do světové či evropské špičky, účast na tomto turnaji. O tom přece sport primárně je, ne o politice.

A tak se stalo, že zatímco všichni ostatní judisté a judistky reprezentovali své země, což znamená, že na sportovních dresech nosili příslušné označení a státní symboly a v případě úspěchu byla vztyčována vlajka jejich země, Izraelcům bylo toto vše odepřeno. Důvod? Arabská (muslimská) protiizraelská nenávist. Izraelci měli na dresech označení a symboly IJF, tedy ani nápis ISRAEL, ani vlajku s pruhy a šesticípou hvězdou. Jak to vypadalo s prezentací Izraele ve srovnání s ČR a "Palestinou" na webu IJF uvádím na obrázcích níže.

Pokud toto není diskriminace, pak  co jiného?

Navzdory tomu odvezli Izraelci z Abú Zabí dvě bronzové medaile. Vybojovali je úřadující mistr Evropy v kategorii do 73 kg Sagi Muki a Jarden Gerbiová, mistryně světa v kategorii do 63 kg z roku 2013.

Téměř stejný izraelský tým byl také šikanován marockými úřady na World Masters, který se konal v Rabatu letos koncem května.

Tehdy jsem k tomu na svém blogu napsal:

• Nikdo nechce, aby místní provolávali izraelské reprezentaci slávu od letiště do hotelu a cestu aby lemovaly palmové ratolesti. Ovšem nechat izraelskou výpravu trčet na aeroportu osm hodin v místnosti bez židlí a přístupu k jídlu a hlavně pití (o WC zprávy nehovořily), je hrubým porušením elementárních povinností hostitelské země mezinárodního turnaje. 

Izraelci byli na turnaj vpuštěni až po intervenci šéfa Mezinárodní judistické federace (IJF). Marius Vizer pohrozil, že federace turnaj Masters v Rabatu zruší, nebudou-li se Izraelci, které IJF na turnaj pozvala, moci akce zúčastnit. Teprve pak marocké úřady změnily názor. I to o ledasčem svědčí.

Tím ovšem Izraelcům problémy neskončily. V dějišti chyběla modrobílá vlajka s Davidovou hvězdou, zmínka o izraelské účasti nebyla k nalezení na místním oficiálním webu soutěže. Zfanatizovaní diváci venku mávali vlajkami Palestinskoarabské autonomie a pořvávali hesla, na něž by organizátoři v civilizovaných zemích museli reagovat: "Zabijeme vás. nechceme vás tady. Táhněte domů." Stejně tak v samotné hale: bučení, nadávky, urážky. Něco jako fair play po arabsku.

Dále: v živé paměti máme obstrukce s vízy pro špičkového izraelského badmintonistu Mišu Zilbermana ze strany indonéských úřadů, který dlouho nuceně čekal v Singapuru a na srpnové mistrovství světa v Jakartě byl vpuštěn po intervenci mezinárodních sportovních autorit doslova za minutu dvanáct. Anebo nedávný světový šampionát windsurfařů v Ománu, kde musela Maajan Davidovičová (bronzová na MS 2013 a 2014 – tedy žádná bezvýznamná sportovkyně) soutěžit nikoli pod hlavičkou Izraele, ale Mezinárodní jachtařské federace.

Závěr z výše uvedeného si jistě udělá každý sám.

•

MALÁ ILUSTRACE

... takto je na webu IJF prezentována výprava České republiky účastnící se Grand Slamu 2015 v Abú Zabí.

 ... takto reprezentant neexistujícího státu Palestina (ve skutečnosti judista Palestinskoarabské autonomie).

 ... a takto reprezentace Izraele. Zn.: Najdi rozdíl.