Wimbledon: Náhoda, nebo provokace?

Sportovci z některých muslimských zemích musí mít kromě nezbytných dovedností v zásobě nějaké to náhlé zranění. Pro případ nepříznivého losu nebo postavení v pavouku. Politicky nepříznivého.

On totiž pavouk je mrcha proradná a třeba v tenise vás čas od času přivede k soupeři, s nímž už jen sdílet stejný kurt je nanejvýš problematické, natož proti němu hrát. Přesněji: Nanejvýš problematické je to pro ty, kdo až za hrob nenávidí Izrael.

On někdo takový existuje? Ano. Někteří sportovci z muslimských zemí, jak již naznačeno. Ti se raději vzdají čekoholi, třeba i šance na olympijské zlato nebo titul mistra světa, pakliže by to znamenalo nutnost změřit síly se sportovcem Státu Izrael.

Do této skupiny patří i tuniský tenista Malek Džazírí (Jaziri), který upoutal moji pozornost, když jsem si prohlížel pavouka mužské čtyřhry na právě probíhajícím grandslamu ve Wimbledonu. Džazírí hraje ve dvojici se Španělem Gárciou-Lópezem; oba v prvním kole porazili Italy Bolelliho a Fogniniho 7:5, 7:6, 6:3.

Ve druhém kole měli hrát s novozélandsko-brazilským duem Daniel-Demoliner, ovšem zde se objevil problém. Pokud by vyhráli, a to je snad ambicí každého sportovce, čekala by je dvojice Erlich-Petzschner. V čem ten problém spočívá? V tom, že Jonathan Erlich je Izraelec, což je pro Tunisana Džazírího politicky nepřekonatelné dilema.

Jako už několikrát v minulosti.

Například letos v únoru na turnaji Open Sud de France v Montpellieru. Nenasazený Tunisan vedl v prvním kole dvouhry nad nasazenou šestkou, Uzbekem Istominem, 6:3 – ovšem pak náhle zápas skrečoval s poukazem na problém s loktem. Tomu by nebylo nutné věnovat zvláštní pozornost, neboť takové věci se v tenisu stávají.

Nebýt ovšem jedné okolnosti.

V jiném utkání prvního kola porazil Izraelec Dudi Sela estonského tenistu Zoppa. Pokud by Džazírí Istomina vyřadil, a měl k tomu dobře nakročeno, čekal by ho v druhém kole (osmifinále) právě Sela, tedy tenista z Izraele. Tomu musel Arab

stůj co stůj zabránit – a tak přišla verze se zraněným loktem.

Na stejném turnaji došlo k pikantní situaci ve čtyřhře. V úvodním osmifinále porazil Džazírí ve dvojici se Španělem M. Lópezem Francouze Pouilleho a Simona 6:3,6:4, což znamenalo postup do čtvrtfinále. V něm je čekala česko-izraelská dvojice František Čermák – Jonathan Erlich. Dopadlo to stejně jako ve dvouhře: Džazírí ze zápasu odstoupil (čímž poškodil i Lópeze, který je v těchto politických hrátkách zcela nevinně) a Čermák s Erlichem pokračovali bez boje do semifinále. V něm podlehli novozélanským deblistům Daniell-Sitak dvakrát 3:6.

Zmíněná pikantnost spočívá v tom, Čermák s Erlichem vyřadili v prvním kole soupeře, z nichž jeden byl Ajsám Kúreší, hráč Pákistánu, tedy stejně tak muslimské země jakou je Tunisko. Jak patrno, Kúreší neměl sebemenší problém hrát proti soupeři z Izraele.

K obdobné komedii došlo v říjnu 2013 na challengeru v Taškentu. V dolní polovině pavouka se ke společnému čtvrtfinálovému duelu probojovali Malek Džazírí a izraelský tenista Amir Weintraub. Dopadlo to jako vždycky: Tunisan k zápasu nenastoupil a umožnil nenáviděnému Izraelci (jaký to paradox) postup do semifinále bez boje.

Vědom si výše popsaného, napadlo mě, jak asi vyřeší Džazírí své letošní wimbledonské deblové dilema. Připomeňme: Izraelec Erlich s Němcem Petzschnerem porazili ve druhém kole dvojici Huey (Filipíny) - Lipsky (USA) 6:3,7:5, 7:6 a v osmifinále by na ně Džazírí s Garcíou-Lópezem narazili, kdyby ve svém druhém kole zvítězili nad dvojicí Daniel (Nový Zéland)-Demoliner (Brazílie). Tunisan, alespoň takový dojem to celé vyvolává, nenechal věcem volný průběh a vyřešil to stejně jako předtím: spolu se svým soupeřem do zápasu nenastoupil, čímž Daniellovi s Demolinerem umožnil hrát v osmifinále takříkajíc zadarmo.

Co si o tom všem myslet? Je nebohý Džazírí obětí nešťastné náhody, nebo tvůrcem další protiizraelské provokace?