Polemika: Posloucháme se? Čteme se?

″ A umíme správně interpretovat? Proč se ptám? V posledních dnech mě „dostal“ úsudek dvou lidí reagujících na mé texty na internetu. Napsal mi jeden čtenář ze zahraničí, že je mu ze mě na zvracení.

Člověk, který nese kůži na trh, musí počítat se vším. Obzvlášť na českém internetu.

Třeba i s názorem, že „lidé vašeho typu kolaborovali s fašisty i komunisty“, přičemž úroveň mých článků odpovídá této morální úrovni.

A třešnička na dortu: „Dovolujete si kritizovat Izrael, který den co den bojuje o svoji vlastní existenci.“

Silná káva? Vypadá to tak. Pokud jde o kolaboraci s fašisty a komunisty, je to spíše k zasmání. A pokud jde o můj protiizraelský postoj, je to zase o vážném zamyšlení onoho pisatele nad vlastní schopností interpretovat napsaný text. Lidově by se dalo říci: Jestli tenhleten pan Stejskal patří ke kritikům Izraele, tak já jsem (doplní si každý sám dle svého gusta – třeba stopupenec nošení burky).

Pikantní na tom je, že tento člověk, který mě plísní za to, že si údajně dovoluji kritizovat Izrael (zajímalo by mě, co o tom soudí ta část tuzemské elity mezi internetovými diskutéry, která mě upřímně nenávidí za mé proizraelské a sionistické postoje) – tak tento člověk přišel s vážnou nabídkou, že udělá analýzu mých článků, aby bylo zřejmé, v čem se (tak diametrálně, jak píše) lišíme. A zjevně ho mrzelo, když jsem zdvořile odmítl.

Jenom pro úplnost uvedu, na základě čeho onen čtenář došel k tak pozoruhodnému závěru. Bylo to po přečtení této pasáže v mém článku Ruské chucpe (Neviditelný pes, 15/9):

„A co na to Kreml? Přichází opět se svým politickým chucpe. Hovoří o agresi. Jak by se tato slova poslouchala lidem, kteří možná zítra zemřou, budou znovu mučeni, ponižováni a nepředstavitelně lidsky degradováni (a to včetně tisíců dětí – já vím, nejsou to děti v Gaze)?“ 

Pro nezasvěcené vysvětlím, o co v mém článku šlo.

Nevinné lidi, kteří žijí v částech  Sýrie a Iráku dobytých teroristy z organizace Islámský stát, postihla ďábelská pohroma. Ovládají je lidé, kteří vraždí, jak se jim zamane - koho chtějí, toho zabijí. Šíity, křesťany, jezídy, muže, ženy i děti, přičemž cizince podřezávají jako ovce. Prostí lidé, kterým hrozí smrt, mučení, pronásledování, ponižování a degradace, vědí, že si sami pomoci  nepomohou. Záchranu proto čekají kromě jiných také od koalice Západu a  muslimských zemí. Hrozí tu nebezpečí z prodlení. Čím později se účinná pomoc dostaví, tím víc nevinných lidí zemře. A za této situace, kdy tito nevinní lidé nemají nic víc než naději, přichází Rusko s názorem, že pomoc ve prospěch těchto lidí by byla agresí. Ptám se znovu, jako ve svém článku: Jak se lidem na území obsazených Islámským státem taková slova poslouchají? Zejména za situace, kdy ruský postoj znamená především zdržení té tolik potřebné vojenské pomoci. (A na teroristy nic jiného než síla neplatí.)

Nyní ke zmínce o dětech v Gaze. Ano, v enklávě Pásmo Gazy také umíraly děti, mám na mysli během izraelské obranné protiteroristické operace Protective Edge. To nikoho netěší.  Jedním z důvodů bylo, že teroristé mají odpalovací místa raket v obydlených oblastech a vědomě vystavují vlastní lidi včetně dětí riziku - myšleno v souvislosti s oprávněnou izraelskou odvetou.  A nyní to podstatné: každé zabité gazské dítě bylo pečlivě zaznamenáno a zneužito k protiizraelské propagandě, která z útočníka dělá oběť a naopak. Na rozdíl od Islámského státu nešlo ze strany Izraele k cílenému vraždění dětí. Přesto se hysterie obrací pouze proti Izraeli.  V Iráku a  Sýrii hrozí dětem smrtelné nebezpečí, ale protože se nejedná  o "nebohé Palestince", není o ně takový zájem. A tak si Rusko dovolí říkat, že akce na obranu těchto dětí (byť akce nedostatečná, ale alespoň nějaká) je agresí. Chtěl jsem svojí poznámkou naznačit, že děti v Gaze a děti pod navládou Islámského státu nejsou vnímány stejně – neměří se tu stejným metrem. 

Dá se z toho vyvodit protiizraelský postoj?

Podobně pozoruhodný závěr učinil ve svém nedávném článku, který byl věnován mé maličkosti (mým názorům), kolega Jiří Hermánek (Nečekejme od Putina žádné zázraky.Nenastaví druhou tvář ... 12/9). Nemám v úmyslu probírat se zde odlišnostmi v našich názorech na dění kolem Ukrajiny, ale zastavím se u tématu, které je mi nejbližší – blízkovýchodní krize.

Pan Jiří píše:

„Je samozřejmě pravdou, že Islámský stát je hrozbou, i když nevím, zda pan Stejskal nepřehání. Žádný kmen na světě si nedecimuje dobrovolně svoji dětskou populaci, ale této hrozbě se demokratický svět musí postavit jednotně.“

Ovšem, že si žádný kmen na světě nedecimuje dobrovolně svoji dětskou populaci. Ani Islámský stát. Ten, pane Jiří, vyvražďuje ty ostatní – a to jak se mu zachce. Jinověrce jak z alláhovského tábora, zejména šíity, a nedivil bych se, že i syrské alavity, tak jinověrce v pravém smyslu tohoto slova, tedy křesťany, a stejně tak v očích teroristů Islámského státu „pohany“ - jezídy.

Pokud pana Jiřího byť jen na sekundu napadlo, že věci se snad mají tak, že teroristé z Islámského státu vraždí vlastní děti, pak tím velice vážně kompromitoval svůj úsudek. Jak mu pak máme věřit, že se podobně nemýlí třeba v záležitostech Ukrajiny, Krymu a Ruska?

Opravdu se z mého výše uvedeného textu dá dovodit, že si myslím, že Islámský stát vraždí vlastní dětskou populaci, což jistě není pravda, a že tudíž přeháním?

Jsem přesvědčen, že nikoli.

Pak se ptám: Jak se posloucháme, potažmo jak se čteme, že k něčemu takovému vůbec dojdeme?