Oliver Stone: Skvělý režisér s šokujícím úsudkem

• Čirou náhodou jsem včera (25/8) při surfování po serverech narazil v jedné diskusi na názor čtenářky I. P. z Hradce Králové (viz screenshot níže). Psala o něčem, s čím jsem se, opět čirou náhodou,  měl možnost v neděli v noci seznámit. Byl jsem zděšen.

Část 8. dílu tohoto dokumentu viděl a upřímně řečeno jsem rád, že se vysílá v době, kdy nejen pracující lidé, ale většina obyvatel českých zemí míří do ložnice. Protože pan režisér Stone je typický salónní levičák, který využívá svobody dané mu západní společností k protiamerické a prosovětské propagandě. Nic proti tomu, má prostě svůj názor a může ho svobodně sdělovat, ale ve formě vícedílného dokumentárního seriálu, notabene vysílaného televizí veřejné služby země postižené vlivem totalitní velmoci, jejímž on je politickým fanouškem, jde už o něco víc – o jednostrannou propagandu.

Oliver Stone v seriálu Americké století, přesněji v díle, který jsem viděl a který byl z větší části věnován politice Ronalda Reagana, se jeví jako pošetilec a užitečný idiot Kremlu. Jsem si jist, že kdyby existoval SSSR, obdržel by za cyklus Mezinárodní Leninovu cenu. Neuvědomuje si ovšem, že jeho postoj plně zapádá do poselství vtipu, který koloval za minulého režimu:

Říká Američan Rusovi:

U nás, když se postavíte před Bílý dům s plakátem „Reagan je vůl“, nic se vám nestane.

Rus odpoví:

U nás, když se postavíte na Rudém náměstí s plakátem „Reagan je vůl“, tak se vám taky nic nestane.

Kdyby totiž věhlasný režisér nebyl občanem USA, ale fiktivním sovětským občanem Oliverem Louisovičem Kamencovem a zveřejňoval ve svých dokumentárních dílech kritiku nikoli USA a Západu, ale sovětského režimu (přesně tak, jak to dělá skutečný Stone ve vztahu ke své zemi), se zlou by se potázal. Tento prostý fakt je nejlepším důkazem toho, že předkládá jako pravdu něco, co pravdou není. Lež vydává za pravdu, politickou fata morgánu za skutečnost. Mylné jsou proto i jeho politické závěry známé jak ze zmíněného seriálu, tak z pozdějších měsíců (o tm níže). Kdyby totiž SSSR a Gorbačov morálně převyšovali USA a Reagana, jak se nám pan režisér snaží ve svém seriálu vsugerovat, musel by mít „sovětský Stone“ (potažmo jakýkoli sovětský disident) stejný prostor pro svobodnou a beztrestnou kritiku (princip svobody projevu a svobody po projevu) tamní politiky a vnitřních poměrů, jaký má Oliver Stone v Americe. Jak tomu bylo v SSSR před jeho rozpadem a jak je tomu v Rusku nyní, připomínat netřeba.

Při nezbytné míře zjednodušení: pokud označíme, stejně jako pan režisér v 8. díle seriálu Americké století, Gorbačova za kladného a Reagana za záporného hrdinu, logicky dojdeme k šílenému závěru. Že rozpad SSSR byla chyba (když byl ten systém a jeho vůdce tak úžasný). To před závorkou jsme nedávno někde slyšeli. Jistě, podobná slova pronesl V. V. Putin (který si na východě Evropy dělá co chce). Odtud je už jen krůček k myšlence: když „nerozpad“ SSSR, tak proč bourání železné opony, proč likvidace východního bloku, proč tolik úsilí o svobodu a demokracii na Východě?

Česká veřejnost měla unikátní příležitost seznámit se s názory Olivera Stonea v Karlových Varech během loňského ročníku tamního filmového festivalu. Na setkání s novináři v hotelu Thermal, které podle očitých svědků více než tiskovou konferenci připomínalo politické školení, se přítomní dozvěděli, že „svět je nevyvážený“. Neboť „Americe se nikdo nepostaví, proto potřebujeme silné Rusko, silnou Čínu, silný Írán“. Víc vůbec pane režisér o čem mluví? Silný Írán? A tedy jaderný Írán? V době, kdy byl Oliver Stone v Karlových Varech, sídlil v teheránském prezidentském paláci Ahmadínežád, který opakovaně vyzýval k likvidaci Státu Izrael. Írán systematicky pracoval na zintenzivnění svého nukleárního programu a současně vyvíjel dalekonosné rakety. Toto má přispět k vyváženějšímu světu?

Stone dále prohlásil: „Obama není řešení.“ Takže – slabý Obama není řešení. Silný Reagan? Také nebyl řešením. Kdo tedy je pro Ameriku tím správným řešením? Lidé jako pan režisér?

Takto dále hodnotil host festivalu svoji zemi: „Je to globální bezpečnostní stát, kontroluje zemi, moře, vesmír, všude a všechny hlídá Velký bratr, i tady v sále každého z vás. A když to někdo odhalí, nemá se kde skrýt, protože všechny země se Ameriky bojí. V 50. letech by se to nestalo, Sovětský svaz by se Státům postavil.“ Tady odhalil Stone svoji pravou tvář. Vzorem správného chování vůči jeho vlasti je SSSR z 50. let.

Jak by asi v 50. letech dopadl jakýkoli sovětský občan, kdyby veřejně pronesl na adresu své země to, co pravil Stone na adresu USA v Karlových Varech?

Přítomné režisér poučil, že od dob Alexandra Velikého „neměli mladí vůdci takovou sílu, až Che Guevara a Fidel Castro, kteří uskutečnili své myšlenky“. Ano, uskutečnili je na Kubě, ale cožpak je Oliver Stone nadobro slepý, že nevidí, jak to pod diktaturou Castra dopadlo? V tom je paradox levičáctví: jeho hlasatelé chtějí pro lidi dobro, ale přitom fandí těm, kdo na nich páchají zlo.

Ale abychom se nemýlili: „Alexandr Veliký nebyl diktátor, to až Napoleon, Hitler, Bush, lidé kteří poskvrnili svět,“ dodal Olive Stone. Stejná otázka: Jaký osud by stihl občana Sovětského svazu, kdyby veřejně postavil na stejnou úroveň Hitlera a dejme tomu Brežněva?

Závěrečný „karlovarský“ citát: „Co vy jste kdysi zažívali ze strany sovětského tisku, není vůbec nic proti propagandě, jaká se děje ve Spojených státech.“ To se pan režisér dočista pomátl? A člověk s takovýmto úsudkem chce, abychom mu věřili, že jeho interpretace dějin, jak ji prezentuje v Americkém století, je správná a pravdivá?

Zbývá doufat, že lidí, u nichž se mu to podařilo, tak jako v případě paní I. P. z Hradce Králové, najdeme v naší zemi co nejméně.