Slovo velkopáteční

• Je to zvláštní den, Velký pátek. Kdo ví proč, když se hlásíme k duchovní tradici křesťanství, není oficiálním dnem svátečním. Má totiž větší význam než velikonoční pondělí.

Alespoň já to tak vnímám. Je to den tajemné piety. V  mnohém překonává kouzelný Štědrý den, byť ve své nejniternější podobě. Daleko za ním je den mých narozenin. Proč by také měly být narozeniny jednoho z osmi miliard či kolika vlastně lidí něčím výjimečným? Viděno vertikálně je to stejné, jako kdyby se jeden z mnoha stovek obyčejných mravenců v obřím mraveništi stavěl do role jakéhosi „jájínka“. Je to nepatřičné, směšné, trapné.

Čím vlastně jsem? Jedním z mnoha. Ničím. Jsem nula. Obyčejný hříšník, který dnes a denně selhává. Dnes a denně chci být lepším, abych při západu slunce a bilancování uplynulých hodin od úsvitu zjistil, že se mi to opět nepodařilo. Co tedy se mnou? Marnost nad marnost? Jsem prach co se v prach zase obrátí? Co jiného!

Je Velký pátek. Kdesi uvnitř pociťuji stín onoho starověkého dne. Stín kříže. Snažím se pochopit nepochopitelné. Snad jen vírou tomu lze porozumět. Principu vykoupení, principu zástupné oběti. A především tomu, že všechno, co se tehdy stalo, se týká i mě.

Jak nicotné se proti tomu zdají velikonoce prezentované jako svátky jara. Všechna ta malovaná vajíčka, zajíčci, pomlázka, lidové zvyky. Vždyť tenkrát zemřel za branami Jeruzaléma Syn člověka, abych i já měl šanci. Je to všechno o osobním vztahu. Mezi vánočním dítětem a mnou, mezi mužem na kříži a mnou, mezi zmrtvýchvstalým Ježísem a mnou. Tak rozumím slovům Písma: z Betléma vede cesta na Golgotu a odtud k prázdnému hrobu. Jedno bez druhého nemá smysl.

Velký pátek je dnem zastavení a hlubokého zamyšlení.

Kdyby za vás někdo nezištně zaplatil dluh a odvrátil exekuci, jaký byste k němu pak měli vztah? Zbytečná otázka. Dá se na takového člověka zapomenout? Je možné nebýt mu vděčný? A co teprve, kdyby vám někdo zachránil život?

Přesně o tom je poselství Velkého pátku. A možná právě proto jej tolik lidí obejde jako zrcadlo vlastního svědomí. Jarní rovnodennost nás nespasí, víra v ukřižovaného a z hrobu vstalého Krista však ano.

Požehnané Velikonoce!