K takovým politikům patří v současné izraelské vládě Becalel Smotrič, ministr financí a druhý ministr (izraelská specialita) na ministerstvu obrany. A také Itamar Ben Gvir, ministr národní bezpečnosti. Oba jsou jistě oddanými vlastenci a příkladnými sionisty, nicméně na vodorovné politické úsečce stojí hodně napravo. Většinou jsou ocejchování jako ultrapravičáci a extrémisté.
Upřímně: s některými jejich vyjádřeními, případně činy, mám problém. Pokud si někdo (Itamar Ben Gvir) vyzdobí obývací pokoj snímkem člověka, který povraždil ve svatostánku 29 věřících při modlitbě (židovský terorista Baruch Goldstein v hebronské Jeskyni patriarchů v únoru 1994; zavražděnými byli nevinní muslimové), příliš důvěry nevzbuzuje.
A to je jen vrchol ledovce. Zkrátka: ani jeden není mým šálkem čaje.
Přesto: řekne-li někdo z nich pravdu, podpořím ho. Což činím tímto článkem. Jde o Becalela Smotriče. Ten v neděli 19. března během návštěvy Paříže promluvil na soukromé vzpomínkové akci věnované památce významného pravicového aktivisty Likudu a člena představenstva Židovské agentury Jacquese Kupfera (zemřel 2021). Host z Izraele otevřel starý známý problém: otázku existence palestinského národa.
Na shromáždění řekl, že „neexistuje nic takového jako Palestinci, protože neexistuje nic takového jako palestinský národ“. Říci dnes něco takového ovšem znamená koledovat si o mediální pranýř.
Leč v Paříži se Smotrič setkal s aplausem a jásotem přítomných. Po pravdě: kdybych tam seděl, tleskal bych také.
Proč? To vyplyne z dalšího.
Ministr položil přítomným otázku: „Víte, kdo jsou Palestinci?“ A odpověděl: „Já jsem Palestinec.“ Připomněl svoji babičku, která se narodila před sto lety v severoizraelské (tedy ovšem severopalestinské) Metule u libanonských hranic, a svého dědečka z 13. generace obyvatel Jeruzaléma. To byli podle něj skuteční Palestinci.
Má pravdu.
Palestina je historický název území, které sestává z teritoria Izraele v hranicích linie příměří z roku 1949, historických regionů Judea a Samaří a Pásma Gazy, jde tedy o celé území „od řeky k moři“, to je od pravého břehu Jordánu ke Středozemnímu moři. Tudíž Palestinci jsou všichni obyvatelé takto vymezeného území, bez ohledu na svůj původ – Židé, Arabové a další. Podle Smotriče je termín palestinský národ (vztažený pouze na Araby – LS) „výmyslem posledních 100 let“.
Ministr pokračoval otázkou: „Existuje palestinská historie nebo kultura?“ Domnívá se, že nikoli. Podle jeho výkladu byli na Středním východě Arabové, kteří přišli do Země izraelské ve stejné době, jako židovská imigrace v počátcích sionismu. Izraelci se po 2000 letech exilu vraceli domů a kolem nich byli Arabové, kterým se to nelíbilo a nelíbí.
„Co tedy dělají?“ ptá se. „Vymýšlejí si fiktivní národ v izraelské zemi a nárokují si falešná práva na izraelskou zemi jen proto, aby bojovali proti sionistickému hnutí. Toto je historická pravda. Toto je biblická pravda. Arabové v Zemi izraelské potřebují tuto pravdu slyšet. Tato pravda by měla zaznít také v Elysejském paláci. Měl by ji slyšet i židovský národ ve Státě Izrael, který je poněkud zmatený. Je zapotřebí, aby tuto pravdu slyšeli v Bílém domě ve Washingtonu. Celý svět potřebuje slyšet tuto pravdu, protože je to pravda – a pravda zvítězí.“
Na adresu členů arabské komunity v Izraeli Smotrič řekl, že by měli „přestat plivat do studny, ze které pijí“. Jistěže se tak nechovají všichni, ale mnozí z jejich představitelů, včetně zástupců v parlamentu, ovšem ano.
Smotrič ovšem neřekl, pokud jde o Palestince, nic nového. Namátkou: už před ním se podobně vyjádřila legendární izraelská premiérka Golda Meirová. Česká Wikipedie cituje její odpověď na otázku, zda považuje fedajíny, palestinské bojovníky proti Izraeli, za nový důležitý prvek na Blízkém východě:
Důležitý? Ne. Nový prvek? Ano. Nic takového jako palestinský národ neexistovalo. Kdy existoval nezávislý palestinský národ s palestinským státem? (...) Nestalo se to, že by existoval palestinský národ v Palestině, který by se považoval za palestinský národ a my přišli, vyhnali je a zabrali jejich stát. Oni neexistovali. (The Sunday Times 15. 6. 1969)
Osobně to vnímám tak, a napsal jsem to už mnohokrát, že reprezentace Arabů na území historické Palestiny si sama pro sebe usurpovala názvy jako „Palestina“ a „palestinský“ (ačkoli obojí má širší význam) a že si vymyslela, ještě v dobách, kdy jejích nejvyšší zástupci byli teroristé (Arafat) seskupení do teroristických organizací (Fatah, PLO), existenci tzv. palestinského národa. A dnešní svět jim to zkonzumoval i s příborem a ubrouskem.
Podobná dezinterpretace se světem šíří – a nevyhýbá se ani českému mediálnímu a politickému prostředí -, pokud jde o formulace jako „izraelská okupace Západního břehu“ nebo „ilegální židovské osady“. Obsah jednoho i druhého je zavádějící a lživý; pravda je, vztažena k historickému kontextu, docela jiná. Takzvaný Západní břeh není územím „okupovaným, ale sporným“, stejně tak židovská sídla na tomto území nejsou zdaleka všechna ilegální; nelegální jsou pouze ta, které byly vybudovány bez povolení izraelských úřadů (většinou jde o tzv. outposty, předsunuté základny).
V roce 2011 bylo na YouTube publikováno video (níže) nazvané „Pravda o Západním břehu“, na němž tehdejší náměstek izraelského ministra zahraničí Danny Ajalon srozumitelně vysvětlil to podstatné k tomuto tématu a dotkl se i záležitosti „Palestinců“. (Video je v angličtině a je opatřeno anglickými titulky.)
YOUTUBE – „The Truth about The West Bank“
(Zpracováno podle The Times of Israel - „Smotrich says there’s no Palestinian people, declares his family ‘real Palestinians’“/20. 3. 2023)
