Řeč je o jeho článku na blogu iDNES „Slavný soude, můj dnešní podpis je protiústavní, zruš ho“ publikovaný 16. března.
Zklamání? Částečně zklamání, částečně překvapení. L. Jakla považuji za člověka inteligentního, jehož názory stojí za pozornost. Ne se vším souhlasím, ale nepatřím k jeho ideovým odpůrcům. Chci vyzdvihnout, že on jako člověk, který se pohyboval dlouhá léta na nejvyšších místech české politiky, musí vědět, že politika není mnohdy ani černobílá, ani přímočará, že je to nejen umění možného, ale především nekonečná řada kompromisů.
Kompromis musel nyní udělat Petr Pavel, v roce 2009 také prezident Váckav Klaus. Ačkoli jsou obě záležitosti obsahově nesrovnatelné (valorizace penzí vs Lisabonská smlouva), jedno mají do velké míry společné: podpis dokumentu s jehož obsahem se prezident ne zcela ztotožňuje.
Petr Pavel mohl novelu příslušného zákona podepsat, nebo nepodepsat. Na hradním webu (hrad.cz) je brilantně vysvětleno, proč se rozhodl podpis připojit – a dočteme se tam také jeho vysvětlení, co by následovalo, kdyby normu vetoval. Zvláštní ocenění zaslouží jeho vyjádření týkající se toho, proč nevyužil lhůtu danou mu zákonem:
Pokud bych využil celou lhůtu 15 dní, kterou mám na své rozhodnutí, mohl bych z ústavního odkladného veta učinit veto absolutní. Zneužil bych tím situace. Hned při první příležitosti bych výrazně navýšil sílu svých pravomocí oproti tomu, s čím počítá Ústava. Nechci být prezidentem, který využije každou příležitost, aby posílil svou moc za hranici jejího ústavního vymezení.
Domnívám se, že tato pasáž si zaslouží nejen upřímné ocenění, ale měla být v textech komentátorů, blogerů i diskutujících více akcentována.
Také Václav Klaus, v době, kdy s ním byl na Hradě Ladislav Jakl jako ředitel politického odboru KPR, řešil závažné dilema. V roce 2009 v souvislosti s podpisem Lisabonské smlouvy. Tento server (iDNES.cz) publikoval 3. listopadu 2009 pětibodové prohlášení, v němž je uvedeno, že s tehdejším rozhodnutím Ústavního soudu (že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem ČR) V. Klaus „zásadně nesouhlasí“. Dále sdělil svůj názor, že „vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem“, což je – podle mého mínění - víc než pádný důvod, aby smlouvu z pozice prezidenta nepodepsal a na protest proti tomuto porušení naší státní suverenity odstoupil.
Nic takového se ovšem tenkrát nestalo. Naopak: navzdory svým naprosto zásadním výhradám vůči Lisabonské smlouvě i verdiktu Ústavního soudu v posledním (pátém) bodu svého prohlášení uvedl:
Sděluji, že jsem Lisabonskou smlouvu dnes (3. 11. 2009-LS) v 15 hodin podepsal.
Jak snadné je zesměšnit Petra Pavla kvůli jeho kompromisnímu postoji v komplikované záležitosti kolem valorizace důchodů. V kontextu s počínáním tehdejšího Jaklova šéfa na Pražském hradě ovšem působí takovýto laciný útok přinejmenším podivně. Je-li osobnost z kategorie VIP současně také gentlemanem, podobnému pokušení snadno odolá.
Nejsem VIP, ale snažím se chovat slušně. I k politikům. Nikdy by mě nenapadlo zesměšňovat Václava Klause kvůli podpisu Lisabonské smlouvy. A ovšem ani Petra Pavla kvůli podpisu pod novelou zákona o valorizaci penzí.
