Pan Filip Vracovský se připojil do diskuse pod mým článkem „Proč jsem odešel z Blogosféry“. V jednom z příspěvků napsal:
I slova mohou zabíjet. To se samozřejmě nevztahuje jen na pana Stejskala.
Z tohoto konstatování lze dovodit, že má slova, myšleno veřejně publikovaná na internetu, lhostejno kde (včetně diskusí), mohou způsobit smrt člověka. To je velice závažné obvinění, které nelze nechat bez reakce.
Pan Vracovský ve stejném příspěvku (24. 2. 2023/7:51) v souvislosti s hrůzami provázejícími brutální ruskou agresi na Ukrajině napsal:
Stejný bezmocný vztek mě bere, když vidím důsledky jednání náboženských fanatiků, homofobních předsudků z pravěku a spousty jiných. I slova mohou zabíjet. To se samozřejmě nevztahuje jen na pana Stejskala.
A doplnil o aktuální případ z Německa:
... nedávno, když jsem poslouchal členy Řádu menších bratří, jak v některých německých městech už nemohou kvůli islámským radikálům v hábitu vyjít na veřejnost, taky mě polévalo horko. Jakýkoli fanatismus je špatný, politický, náboženský...
O jaký fanatismus má jít v mém případě? Opakovaně jsem se na internetu přihlásil k učení Bible, podle níž homosexuální intimní styk je hřích. Totéž hlásá římskokatolická církev v čele s papežem, taktéž církve pravoslavné, starobylé východní i novodobější evangelikální, některé protestantské. Své vyznání v této věci staví na stejných biblických verších zapsaných ve Starém i Novém zákoně.
Pan Vracovský mě kvůli tomu, že zastávám zmíněný postoj – což nemá nic společného s mým osobním vztahem k homosexuálům jako lidem; zaujímám k nim v praktickém životě stejný přístup jako ke komukoliv jinému – považuje za náboženského fanatika. Ve zmíněném příspěvku hovoří dokonce o homofobních předsudcích „z pravěku“ (nikoli tedy už ze starověku, kdy bylo Stvořitelem ustanoveno, že manželství rovná se vztah muže a ženy, zatímco obcování muže s mužem jako se ženou je ohavnost).
Mám s tímto jeho přístupem k mé osobě jistý logický problém. Jsem-li homofobním fanatikem já, pak musí být za homofobní fanatiky považováni všichni, kdo se drží stejného biblického učení – papežem počínaje, přes duchovenstvo výše zmíněných a patrně i jiných denominací, a konče stamiliony věřících těchto církví, sborů a náboženských společenství.
Není přece fér říci, že Stejskal je kvůli výše zmíněnému přesvědčení homofobní náboženský fanatik a současně neříci „B“ – že homofobním náboženským fanatikem musí být i papež František, patriarchové nejrůznějších pravoslavných církví, někteří primasové Anglikánského společenství nebo významní evangelikální pastoři a evangelisté. Ta řada by byla vskutku nekonečná, výčet není úplný.
Ale nejen to.
Jestliže má slova „mohou zabíjet“, myšleno slova týkající se homosexuálních praktik, pak musí zabíjet i slova právě zmíněných duchovních představitelů našeho světa, opět papežem počínaje. (O papeži jako nekatolík mluvím s takovýmto důrazem proto, že pan F. Vracovský nikdy nepopřel, že se hlásí k římskokatolické denominaci.)
Jak to tedy je? Najde pan F. Vracovský odvahu veřejně napsat, že když já a má slova, tak také oni a jejich slova? Že tedy slova obrovského množství lidí na této planetě, náboženských fanatiků, kteří respektují ve věci homosexuality učení Bible, mohou zabíjet. Že, dovedeno do důsledků, nejen já, ale také výše uvedení církevní představitelé a členové jejich církví jsou potenciálními vrahy.
Zdá se to přitažené za vlasy? Stejně jako původní tvrzení pana F. Vracovského, že má slova mohou zabíjet.
A proč tomu věnuji tolik prostoru? Je přece absurdní zaměřit se ve věci obhajoby biblického učení týkajícího se homosexuálních praktik na bezvýznamného jedince a toho pranýřovat, a současně blahosklonně přezírat to, že nekonečněkrát významnější persony (včetně nejvyššího pastýře mé vlastní církve) zastávají naprosto stejné biblické učení.
Uzavřu drsným příkladem. Je to podobné, jako kdyby u poválečného norimberského soudu stanuli řadoví vojíni wehrmachtu, zatímco nejvyšší pohlaváři nacistického režimu zůstali nepovšimnuti. V principu přesně toho se pan F. Vracovský dopouští. Mě řeší, papeže ctí.
