Potěšilo mě, že si jednadevadesátiletý evangelický farář cenu Za svobodu, demokracii a lidská práva převzal v budově Senátu PČR osobně.
Jeho jméno jsem znal z vysílání Svobodné Evropy. Signatář Charty 77, Husákovým režimem pronásledovaný a vězněný. Patřil ke křesťanské části československého disentu; tito lidé mohou posloužit jako argument proti tvrzení, že disidenti se rekrutovali téměř výhradně z bývalých komunistů.
Asi před dvaceti lety jsem se s ním osobně setkal na jedné z přednáškových akcí Občanského institutu, při obědě jsme dokonce seděli spolu s jeho dcerou u jednoho stolu. Nezapomenutelný zážitek hovořit tváří v tvář s legendou. S člověkem, kterého jsem si za jeho odvahu, statečnost a rovnou páteř hluboce vážil. Bratr farář Dus patří k těm, kdo byli ochotni neustoupit ve věcech svědomí a raději snášeli příkoří způsobené jim totalitním režimem. Obrovská inspirace.
Zásadový postoj Jana Dusa se projevil i v zápase o znovuvztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který bohužel protestanti prohráli. Server Novinky.cz přinesl 6. února 2015 v článku „Mariánský sloup se má na pražské Staroměstské náměstí vrátit za rok (nakonec to bylo až v roce 2020 – LS) informaci o angažmá faráře Dusa v této věci. Píše, že „Dus vždy pražské politiky upozorní na souvislost vztyčení sloupu na Staroměstském náměstí s popravou 27 českých pánů v červnu 1621 na témže místě. Farář předpokládá, že zastupitelé ještě budou o obnově sloupu rozhodovat.“ Tento jeho předpoklad - a také naděje mnohých z nás – byl mylný, naše naděje marná.
Server uvedl, že Dus opakovaně upozornil, že „Praha má povinnost zeptat se odborných historiků, jestli mám pravdu nebo jestli klamu, když říkám, že ten pomník byl postaven k hanebnému účelu, aby oslavoval tu barbarskou popravu“.
Ačkoli vítězní stoupenci obnovení sloupu tvrdili, že jeho význam byl jiný, šlo o pouhý argumentační trik, formalisticky rafinovaně zkonstruovaný tak, aby zastřel pravdu. Že sloup byl symbolem katolického triumfalismu, oslavou protireformace a násilné rekatolizace, církevní politiky totálního potlačení evangelické víry.
To vše začalo zmíněnou popravou vůdců České konfederace po bělohorské tragédii. Jan Zeno Dus má tedy naprostou pravdu když říká, že sloup oslavoval ono hanebné krvavé staroměstské popravčí divadlo.
Velice si cením toho, že Jan Zeno Dus byl a zůstal čestným člověkem. Zachoval věrnost husovské Pravdě jak za komunismu, tak při duchovním zápase vedeném proti protestantům už v demokracii.
K získání ocenění mu gratuluji a přeji především hodně zdraví a Boží požehnání.
