Nebo když usednete k finále mistrovství světa v ledním hokeji, v němž hrají naši (bez těch grimas, prosím), zapnete televizor – a nic. Taková milá překvapení na nás číhají v přetechnizovaném světě za každým rohem. A podle zákona schválnosti – však to dobře známe.
Úzkost? Beznaděj? Zoufalství? Bezmoc? Vztek? Zuřivost?
Jako aktivní bloger se neobejdu bez textového procesoru. Jsem PC uživatel ze staré školy (jinak totální laik, aby bylo jasno), což znamená: osobní computer pod stolem, na stole monitor a myš, na výsuvné desce klávesnice, pohodlné křeslo. Žádný notebook, tablet či dokonce smartphone, nic takového.
Jako textový procesor používám LibreOffice Writer. Když jsem posledního ledna uzavíral svůj computerový den, povšiml jsem si, že LibreOffice nabízí novou verzi. Klikl jsem tedy tam, kam bylo požadováno, novou verzi nainstaloval a nic zlého netuše šel na kutě.
Ráno jsem si v hlavě sestavil plán, o čem budu psát, zapnul PC a klikl na příslušnou ikonu. Jenomže nic, LibreOffice se neotevřel. Následovalo několik pokusů – nic. Na řadu přišel restart počítače – bez úspěchu. V takových chvílích přepadne uživatele – laika úzkost.
Co teď? Potřebuju psát a odborníci z rodiny, kteří by mi mohli účinně pomoci, budou mít čas až pozdě odpoledne. Ano, jsme na technice až příliš závislí, ale i zde platí: kdo nemá absolutně žádný problém, když dlouhodobě vypadne elektrický proud, ten ať hodí po Stejskalovi kamenem. Myslím, že bych takové kamenování přežil.
Na internetu jsem se mezitím dočetl, že takové věci se stávají. Odborníci připouštějí, že u nové verze může dojit přesně k tomu, co se stalo mně – LibreOffice nejde otevřít. Rady co s tím jsou nabízeny všemožné, od těch pro laika nesrozumitelných až po „klasiku“ – odinstalovat novou verzi a nainstalovat starší. To už se ale dostáváme na hodně tenký led. Laik se logicky obává, zda nepřijde o údaje uložené v dokumentech a tak podobně.
S těžkým srdcem a na vážkách co udělat jsem si našel v PC seznam používaných aplikací a programů, tedy ten přehled, kde je možné aplikace odinstalovat – a k mé neskonalé radosti plné naděje zjistil, že kliknutím na řádek LibreOffice lze spustit ještě jeden úkol – LibreOffice nechat opravit.
Spustil jsem tedy tuto možnost a během necelé čtvrthodiny (ano, je to dlouhý čas, nic pro netrpělivé uživatele, ale můj PC vstoupil před časem do odborů a je to znát – s rychlostí to rozhodně nepřehání) se LibreOffice konečně spustil.
Abych si ale byl jist, že se spustí i příště, počítač jsem vypnul a zapnul a teprve když LibreOffice fungoval po této operaci, mohl jsem s vděčností zvolat k nebesům: Haleluja!
Kdysi jsem psal o tom, že jsem zakladatelem a současně předsedou jednočlenného virtuálního klubu COCOS – Club od Computer Skeptics, klubu computerových skeptiků. Zoufalství, které jsem prožil poté, co se kancelářský balík LibreOffice postavil vzdorovitě na zadní, je potvrzením mého přesvědčení, že COCOS nevznikl pro nic za nic.
