Přesněji: nabízí arabský pohled na izraelskou protiteroristickou operaci „Breaking Dawn“ a související události.
Přináším několik postřehů.
Článek začíná konstatováním, že v úterý (9. 8.) izraelské síly zabily tři Palestince při útoku na dům v okupovaném městě Náblusu na Západním břehu Jordánu; mezi zabitými je Ibrahim Al Nabulsi, velitel Brigád Al Aksa, což je ozbrojené křídlo Fatahu.
Počet zabitých odpovídá skutečnosti, nikoli ovšem termín „okupované město Náblus“. Toto samařské město spadá dle mírových dohod z Oslo do oblasti A, je tedy pod plnou kontrolou palestinských Arabů jako součást jejich autonomní správy. Psát o něm jako o „okupovaném městě“ je tudíž nesmysl.
Dále stojí za pozornost, že oba autoři kouzlem nechtěného dali za pravdu všem, kdo jsou přesvědčeni, že organizace Fatah vládnoucí na Západním břehu se ne zcela vzdala terorismu, jak je dle mírových dohod z Oslo povinna, neb se k tomu její tehdejší šéf Arafat zavázal. Považme: jsou-li Brigády Al Aksa ozbrojeným křídlem Fatahu (rozumějme: teroristickou organizací), pak k jinému závěru, než že Fatah v čele s Mahmúdem Abbásem neplní slib o zřeknutí se terorismu ani dojít nelze. Kdyby to tvrdili pouze lidé známí svým sionistickým přesvědčením, jistě by to bylo mnohými rozhořčeně odmítnuto jako lživá propaganda namířená proti palestinským Arabům. Tady to ale tvrdí dva arabští autoři – jeden z Pásma Gazy, druhý z Egypta; autoři, které jistě nelze podezírat z přehnaných sympatií k Izraeli.
Článek v Al Ahram Weekly také píše o tom, že Izrael „zahájil sérii překvapivých úderů v Gaze zaměřených na tři vůdce Brigád Quds, což je vojenské křídlo Islámského džihádu v Gaze“. Tedy, dodejme, vojenské křídlo teroristické organizace. Tito velitelé jsou tudíž legitimním cílem v rámci protiteroristické kampaně, stejně jako byl nedávno legitimním cílem šéf Al Kaidy Zawahri (a kdysi dávno třeba válečný zločinec Heydrich).
Izraelci brilantním a chirurgicky přesným zásahem zlikvidovali Taysira Al Jabariho, velitele Brigád pro severní oblast Pásma, jeho kolegu pro jižní oblast Khaleda Mansoura a velitele jednotky protitankových střel Abdullaha Qaddouma. Těmito funkcemi jsou označeni ve zmíněném článku týdeníku Al Ahram Weekly. Autoři dále píší, že „Izrael také zasáhl vojenskou infrastrukturu Islámského džihádu“ a že „podle palestinského ministerstva zdravotnictví si izraelské nálety vyžádaly smrt 45 Palestinců, včetně 15 dětí a čtyř žen, a 360 zraněných“.
Na okraj této statistiky by ale bylo fér uvést, kolik z těch zabitých Palestinců patřilo k teroristům. A pokud jde o počet dětí, které přišly o život, je opět fér zdůraznit, že podle izraelských zjištění bylo z celkového počtu patnácti s největší pravděpodobností dvanáct zabito proto, že rakety vypálené na Izrael se zřítily ještě v Pásmu Gazy. Server The Times of Israel přinesl 8. srpna („IDF believes 12 children killed in Gaza by Islamic Jihad’s rocket misfires“) tyto údaje:
- sobota 6. srpna 2022 ... v důsledku předčasného pádu rakety teroristů ještě na území Pásma Gazy zemřely čtyři děti;
- neděle 7. srpna 2022 ... ze stejného důvodu zemřelo pět dětí;
- neděle 7. srpna 2022 ... ze stejného důvodu zemřely na jiném místě tři děti.
Zatímco cílem Izraele nikdy nejsou nevinní civilisté, tím méně děti, a každá taková smrt je vnímána jako politováníhodná záležitost – proto také útok na dům jednoho z teroristických velitelů v Pásmu Gazy byl třikrát odložen, neboť v okolí se objevily nic netušící hrající si děti -, Islámský džihád si počíná přesně obráceně: jeho aktivity jsou nemilosrdně namířeny proti civilistům, jak vyplývá z následujícího vyjádření Mohameda Šalaha v Al Ahram Weekly. Tento mluvčí vojenského křídla Islámského džihádu se chlubil tím, že Islámský džihád „způsobil zmatek v izraelských vojenských kalkulacích“. Podle něj bylo hnutí za pomoci raket Brigád Quds schopné dosáhnout „rovnováhy teroru“ s Izraelem, což narušilo operace na Ben Gurionově letišti u Tel Avivu a také každodenní život v oblastech blízkých Pásmu Gazy, odkud byli obyvatelé nuceni dočasně odejít ze svých domovů do středního Izraele.
Jasný důkaz, že cílem teroristů z Islámského džihádu jsou izraelští a zahraniční civilisté. Jak se asi s touto skutečností vypořádá Amnesty International, která nedávno kritizovala Ukrajinu za to, že při obraně před ruskou agresí nebere podle ní ohled na vlastní civilní obyvatele?
V článku v Al Ahram Weekly najdeme také větu, že „Egypt usiluje o propuštění velitele Islámského džihádu Bassama Al Saadiho“. Al Saadi je č. 1 v hierarchii této teroristické organizace na Západním břehu a izraelskými silami byl zatčen v pondělí 1. srpna. Pokud Káhira opravdu usiluje o teroristovo propuštění, pak si těžko odpustit otázku, zda by egyptské úřady byly ochotny propustit ze svého žaláře jakéhokoliv vysokého představitele Muslimského bratrstva či sinajské pobočky teroristické organizace Islámský stát. Troufnu si tvrdit, že nikoli. Proč tedy něco podobného požaduje po Izraeli?