Egypt: Dvojí tvář zahraniční politiky

Kdo je vítězem třídenního konfliktu, který vzplál na Blízkém východě v pátek 5. srpna a skončil v neděli před půlnocí místního času? Bojujícími stranami byly: Palestinský islámský džihád PIJ a izraelská armáda (IDF).

Ačkoli zmíněné bojující strany byly pouze dvě a poražená je toliko jedna z nich (PIJ), vítězové jsou minimálně dva. Tak lze rozumět analýze Herba Keinona publikované na webu listu The Jerusalem Post 9. srpna („Egypt scores important points brokering the Gaza ceasefire“). Jak už titulek napovídá, jedním z vítězů je Egypt – hned vedle Izraele.

Proč je PIJ řazen na stranu poražených? Podle mínění H. Keinona mimo jiné proto, že vojenská hierarchie organizace je v troskách a její zbrojní kapacita byla významně snížena. Kromě toho se ukázalo, že PIJ nemá žádné skutečné přátele: během izraelské protiteroristické operace „Breaking Dawn“ nestál vojensky po jeho boku nikdo další: ani Hamas (což je obzvlášť důležité – Hamas tím, že vědomě zůstal stranou je některými hodnocen jako třetí vítězná strana), ani Hizballáh, ani palestinští Arabové z Autonomie na Západním břehu.

Jasným vítězem je Izrael. Přesnými zásahy zlikvidoval vojenské špičky PIJ a svojí úspěšnou operací si po třech dnech bojů vynutil uzavření příměří. A zde jsme u druhého vítěze. Klíčovou roli ve zprostředkování mezi oběma stranami, které vedlo k zastavení konfliktu, hrál Egypt. Mezinárodní prestiž Káhiry významně vzrostla, její úloha v takovémto druhu regionální diplomacie se ukázala jako nezastupitelná, její účast nezbytná.

Izraelské vedení si je tohoto unikátního přínosu Egypta k obnovení klidu zbraní velice dobře vědomo. Premiér Yair Lapid v pondělí 8. 8. egyptskému prezidentovi Sisimu v telefonickém rozhovoru osobně poděkoval.

O to větším zklamáním je vystoupení egyptského velvyslance při OSN Osamy Abdela Khaleka před Radou bezpečnosti, která konflikt mezi teroristickou organizací PIJ a Izraelem projednávala. Podle reportu na portále The Times of Israel („After mediating Gaza ceasefire, Egypt’s envoy castigates Israel at Security Council/9. 8. 2022) zahájil egyptský ambasador svoji řeč tím, že lamentoval nad „43 zabitými mučedníky“, aniž by rozlišoval mezi zlikvidovanými teroristy a nevinnými oběťmi z řad civilistů.

V případě Egypta je takové nerozlišování obzvlášť pikantní, uvědomíme-li si, že bezpečností síly této země vedou řadu let válku proti vlastním teroristům, zejména na severu Sinaje, a dosud jsem nezaznamenal, že by zlikvidované teroristy oficiální místa v Egyptě zařazovala mezi mučedníky. V případě teroristů palestinskoarabských zřejmě platí jiná hodnotící kritéria.

Velvyslanec Khalek ve svém protiizraelském slovním tažení neopomněl smíchat fíky s datlemi. Vyčinil Izraeli za to, že „dovolil osadníkům vstoupit pod ochranou izraelské policie na nádvoří jeruzalémské Vznešené svatyně“ – převedeno do srozumitelné řeči: Izrael povolil svým občanům židovského vyznání vstup na nádvoří Chrámové hory, která se nachází na teritoriu jeho hlavního města.

K tomu vysvětlení. Izrael skutečně povolil v neděli 7. srpna většímu počtu Židů (přes dva tisíce) navštívit Chrámovou horu, neboť toho dne je v hebrejském kalendáři vzpomínkový den Tiša Beav: jeden z nejsmutnějších židovských svátků. Zaveden byl jako připomínka na historické tragédie, k nimž na předním místě patří zničení Prvního a Druhého Chrámu ve starověku. Kde jinde, když ne na místě, kde oba Chrámy stály, by si měli Židé připomínat jejich zkázu?

Paradoxem naší doby je skutečnost, že zatímco muslimové mohou Chrámovou horu navštěvovat dle libosti (výjimkou jsou mimořádná a vždy zdůvodněná bezpečnostní opatření), Židé – ve své vlastní metropoli – mohou přicházet na Chrámovou horu jen omezeně a v žádném případě se tam nesmí modlit (na rozdíl od muslimů). Této absurditě se oficiálně říká  status quo Chrámové hory a je izraelskou stranou respektována. The Times of Israel uvádí, že nejinak tomu bylo i v neděli 7. srpna: několik židovských věřících, kteří podmínky statu quo porušili, bylo izraelskou policií zadrženo.

Je ovšem záhadou, proč toto téma egyptský velvyslanec zařadil do svého proslovu v RB OSN v souvislosti s konfliktem Izraele s teroristickou organizací PIJ. Zřejmě kvůli argumentačnímu deficitu.

Dále egyptský ambasador šokoval tím, že podle jeho vyjádření je Izrael „plně odpovědný“ za „okupované“ Pásmo Gazy. Mělo by mu být z Káhiry připomenuto, že Izrael kompletně opustil Pásmo v roce 2005 a že plnou odpovědnost za pobřežní enklávu mají ti, kdo tam vládnou – od roku 2007 je to teroristické hnutí Hamas.

Pokrytecká je i velvyslancova výzva, aby Izrael ukončil blokádu Pásma (která je nezbytná, aby bylo zamezeno dodávce zbraní a materiálů tzv. dvojího použití, které by byly Hamasu a dalším teroristickým skupinám v Pásmu užitečné v jejich útocích proti Izraeli). Také zde je třeba uvést pana Abdela Khaleka do reality: blokádu Pásma nepraktikuje pouze Izrael , ale na své straně hranice také Egypt (jen ta jeho blokáda není pro jistý druh propagandy tak mediálně zajímavá).

Máme tu tedy dvojí tvář egyptské politiky. Na jedné straně jedinečný praktický přínos k ukončení konfliktu mezi teroristy  působícími v Pásmu Gazy a Izraelem, na druhé straně nenávistný protiizraelský projev ambasadora, který působí dojmem, že snad ani Egypt nereprezentuje. Dojem je to samozřejmě nesprávný: Osama Abdel Khalek Egypt v OSN zastupuje a představuje odvrácenou stranu toho, co politologové nazývají studeným egyptsko-izraelským mírem.