UNESCO jako spolupachatel falšování historie? Ano

Zpochybňování židovských (izraelských) vazeb s jejich pravlastí, Zemí izraelskou, kterého se dopouští nejen představitelé tamních Arabů, ale i část mezinárodního společenství, přináší své neblahé ovoce nenávisti.

Nejprve připomeňme, co tuto nenávist (také) podporuje. V roce 2017 Výbor pro světové dědictví UNESCO hlasováním rozhodl o tom, že jedno z nejposvátnějších míst izraelské tradice, Jeskyně patriarchů v Hebronu, je spolu s hebronským Starým městem součástí světového dědictví ve „státě Palestina“.

Jednostranně tedy přiřkl Jeskyni patriarchů Arabům – a popřel tak její židovské kořeny.

V Jeskyni patriarchů jsou podle tradice pohřbeny klíčové osobnosti starověkých izraelských dějin. Patriarchové Abraham, Izák a Jákob a jejich manželky Sára, Rebeka a Lía. To je první základní informace, kterou musíme ale doplnit o to nejpodstatnější.

Na úsvitu izraelské historie koupil Abraham, první z řady patriarchů, poté co zemřela jeho žena Sára, pole s jeskyní v lokalitě Machpelah u Hebronu za účelem zřídit zde dědičné pohřebiště své rodiny. Prodávajícím byl Efron Hetejský, cena: 400 lotů stříbra. Detailní popis transakce najdeme ve 23. kapitole biblické knihy Genesis. To vše se odehrálo více než 22 století před narozením Mohameda, zakladatele islámu. Proč to zdůrazňuji vyplyne z dalšího textu.

Druhá základní informace: mauzoleum v Hebronu nechal postavit před dvěma tisíci lety judský král Herodes Veliký.

SEDMÝ SCHOD

V průběhu dějin, jak se měnili vládcové, měnilo se i mauzoleum patriarchů. V byzantské éře tam byla bazilika, později mešita, za křižáků znovu křesťanský kostel, pak opět mešita. Než Izrael v roce 1967 druhé nejposvátnější místo judaismu (po Západní chrámové zdi) v třetí válce s Araby osvobodil, měli Židé do komplexu zakázaný vstup – mohli se přiblížit nejblíže k sedmému schodu.

Po zmíněné válce došlo opět ke kompromisnímu řešení (podobně jako na Chrámové hoře v Jeruzalémě). Objekt byl rozdělen na židovskou a muslimskou část; muslimové celý komplex nazývají Abrahamovou mešitou (což Židy musí tahat za uši stejně, jako kdyby muslimové označovali Chrám sv. Víta termínem „Ježíšova mešita“ - také by to křesťany tahalo za uši).

Židé slaví v těchto dnech, od čtvrtečního večera (10. 12.), svátek Chanuka, jehož základním rituálem je postupné rozsvěcování světel na osmiramenném svícnu. Svícny Chanukija jsou umísťovány  také ve venkovních prostorech a jeden byl dán na střechu Jeskyně patriarchů.

To co následovalo je důkazem, že muslimská tolerance je spíše velkým přáním idealistů než realitou. Monitorovací portál Palestinian Media Watch informoval 14. prosince 2020 o zuřivé reakci Mahmúda al Habbaše, poradce šéfa Palestinské autonomie Abbáse a současně soudce Nejvyššího šariátského soudu v Autonomii. Své k tomu řekla i tamní Nejvyšší rada pro fatwu.

Silná slova uvedená níže – důkaz, že o nějakém mírovém soužití nemůže být ani řeči. Jen nenávist, fanatická nenávist.

Podle al Habbaše je umístění chanukije na střechu Jeskyně patriarchů dalším válečným zločinem, kterého se okupační režim dopustil, je to do očí bijící útok na muslimská svatá místa a mešity. A aby nebylo pochyb o tom, jak se věci mají, uvedl:

• Abrahamova mešita je ryzím islámským dědictvím, na které ti, kdo nejsou muslimy, nemají právo.

Z pohledu historie jde ve vztahu k Židům o jasnou svatokrádež, neboť svévolně si usurpovat něco, co vytvořil někdo jiný dávno přede mnou, a to se pak stalo  posvátným, nic jiného než svatokrádež není. Anebo jinak: Ukrást Židům Abrahama je totéž jako ukrást křesťanům Krista. Svatokrádež přímo ukázková. Jen proto, že nechci rozdmýchávat vášně, zdržím se dalších ostrých slov.

Uvést ovšem musím vyjádření Nejvyšší rady pro fatvu Palestinské autonomie:  Jedná se o do očí bijící znesvěcení, o skutečnou provokaci vůči citlivosti muslimů a další agresivní pokus o vymazání islámské historie ve službách cíle, kterým je judaizace Abrahamovy mešity a vytvoření jejího falešného židovského charakteru.

Neuvěřitelné!

Jsem dalek toho tvrdit, že za tyto nehoráznosti může UNESCO; řečené nehoráznosti padají v první řadě na hlavu těch, kdo je veřejně prezentují. Nicméně UNESCO svůj díl viny nemůže popřít: jednostrannou podporou lživé (protiizraelské) interpretace dějin poskytuje nepřátelům Izraele morální podporu a jasný argument. Arabové mohou tvrdit a také tvrdí: „Vidíte, mezinárodní společenství stojí na naší straně.“

U vědomí toho, kam až věci došly od onoho dne, kdy Abraham v pozoruhodném obchodním ceremoniálu, tak typickém pro země Orientu, koupil od Efrona Hetejského pole s jeskyní, nelze než konstatovat: ctihodný patriarcha se musí v hrobě obracet.