Máme antisemitismus pochopit, nebo odmítnout?

Na první pohled hloupá otázka a zdánlivě jasná odpověď. Ve skutečnosti to ale tak jednoznačné není. Například v případě antisemitismu Učitele církve Jana Zlatoústého.

Odsouzeníhodné výlevy Tupiraniho de Hora Lores, brazilského pastora zjevně extremistické „evangelikální“ sekty, o nichž jsem psal v článku „Neuvěřitelné, zvrácené, odporné“(19/6/2020) jsou tím nejobludnějším projevem soudobého antisemitismu.

Shodou okolností se této tematice, nikoli ovšem tomuto pastorovi, ale jiným (o nich níže), věnuje na webu Jerusalem Postu Brian Schrauger, přispěvatel do křesťanské sekce těchto novin. V článku „The resurrection of Christian antisemitism“ (18/6/2020) nás zavádí hluboko do historie.

Zůstaňme nejprve v současnosti. Autor jmenuje dva americké, v podstatě evangelikální kazatele, kteří prostřednictvím internetových médií šíří své antisemitské teorie. Prvním je Rick Wiles a jeho webová stránka TruNews. Podle autora článku v Jerusalem Postu pojal Wiles impeachment proti Donaldu Trumpovi jako „židovský převrat“, zatímco pandemii koronaviru prezentuje jako „mor“, který Bůh seslal na Židy a který se z jejich synagog šíří do celého světa.

Druhým kazatelem antisemitské nenávisti je Steven Ben Nun, sám židovského původu, který uvěřil v Ježíše jako Mesiáše. V jeho streamu na YouTube se objevují útoky proti židovskému státu a křesťanům, kteří jej podporují. Tvrdí, že Izrael uzavřel smlouvu s „šelmou“ (Antikristem), aby vybudoval Třetí chrám, kde prý budou obnoveny krvavé oběti (jako ve starověkém Chrámu – LS). Anebo: Izrael se prý snaží přeměnit sám sebe v teokratický stát, kde budou křesťané kvůli své víře popravováni.

Shrnuto: oba kazatelé obhajují globální konspirační teorie a svým posluchačům sugerují, že za pandemií nebo současnými nepokoji v USA stojí Židé.

Kromě toho, že jde o naprosté zvrácené uvažování můžeme říci, že jejich mediální aktivity jsou pozoruhodným příspěvkem do širší debaty o dezinformacích na internetu, která probíhá i u nás.

K tomu můj osobní postoj. Řídím se biblickým pokynem apoštola Pavla z dopisu tessalonickému sboru prvotní církve:

• Všeho zkuste, což dobrého jest, toho se držte.

Čili nezakazovat (dezinformační weby), ale řídit se vlastním rozumem a svědomím, vnímat věci v historických a logických souvislostech, svým vnitřním kompasem a majákem.

Největší část svého článku ale věnuje Brian Schrauger významné osobnosti křesťanské církve – Janu Chrysostomovi (Zlatoútému – zemřel 407 n. l.) Ten byl papežem po své smrti prohlášen za svatého, římskokatolická církev ho zařadila mezi Učitele církve a pravoslavná mezi tři nejvýznamnější hierarchy. Nejen těmito dvěma denominacemi, ale i jinými (např. anglikány) je hluboce ctěn. Lze říci, že jde o teologickou autoritu.

Autor v Jerusalem Postu si ale všímá jedné stinné stránky jeho působení v církvi. Je to osm kázání „Adversus Judaeos“ (Proti Judejcům), které můžeme považovat za základ křesťanského antijudaismu, tedy antisemitismu, který pak byl po dlouhá staletí – tu více, tu méně – součástí dějin křesťanství, zejména v Evropě.

Zlatoústý zaútočil proti těm křesťanům v Antiochii, kteří navštěvovali i židovské bohoslužby, slavili židovské svátky, drželi s Židy půst a podobně. Jeho taktika byla děsivá: jako protijed proti tomuto (podle něj zlu) mu posloužila démonizace všechny Židů, a to tím nejvulgárnějším způsobem. Ani se nechce věřit, že duchovní s takovým slovníkem mohl být prohlášen za svatého.

Brian Schrauger připomíná jeho hrubé urážky, z nichž člověku běhá mráz po zádech. O Židech káže, že jsou to „děti, z nichž se stali psi, nezkrotná zvířata odmítající Boží vládu“. Podle Zlatoústého jsou „nezpůsobilí k práci, ale způsobilí k zabíjení a činící sami sebe schopnými se pozabíjet“.

Jeho odporný výlev pokračuje tvrzením, že synagoga „není jen nevěstincem a divadlem, ale je to také doupě lupičů a divokých zvířat, obydlí démonů“. Vskutku slova hodná úst budoucího svatého muže, který pokračuje: „Sami Židé jsou démoni, Bohem opuštění.“

Dochází k závěru: „Musíme je nenávidět i jejich synagogu. … Zabili Syna vašeho Boha. Zabili Boha!“

A korunu tomu nasadil, když prohlásil: „Bůh přikázal, aby Jeruzalém zůstal navždy v troskách.“

Ano, tady začalo klíčit to, co vyrostlo do nezměrného pronásledování a utrpení židovského národa. Do pogromů a ghett, nuceného vyhánění, ponižováni, cejchování, bezpočtu zákazů a omezení, mučení a vraždění, do Protokolu sionských mudrců, Dreyfusovy aféry – a co nakonec skončilo nejhorším zločinem v dějinách lidstva, holocaustem.

Alena Létalová v úvodu své diplomové práce „Podoby anisemitismu v současnosti“ (Masarykova univerzita Brno, 2010) připomíná:

Významným okamžikem středověku je v roce 313 přijetí Ediktu Milánského, který přinesl neomezenou náboženskou svobodu, avšak judaismu se tohoto privilegia nedostalo. Dokonce císař Konstantin I. zapověděl pod trestem smrti jakékoliv přestupy k židovskému náboženství a stejný trest měl stihnout toho, kdo by naopak bránil Židům v přijetí křesťanství.

Postupem času začínala nenávist k Židům mít i svá významná jména. Jedním z těchto jmen byl řecký církevní otec v Antiochii Jan Chrysostom zvaný Zlatoústý, který koncem 4. stol. napsal osm protižidovských kázání, kde prohlašoval, že Židé jsou zlo a přirovnával je ke zvířatům.

Člověka přitom napadne, jak se k vulgárnímu antisemitismu Zlatoústého staví dnes obě velké církve – papežská a pravoslavná. Distancovaly se od jeho slov? Přehodnotily svůj postoj k němu?

Je především na nich, aby se k tomu vyjádřily.

Sám jsem, jen pro zajímavost, narazil na webu „Orthodox Christian Information Centre“ na anonymní článek „Was St. John Chrysostom Anti-Semitic?“, který se této problematiky dotýká. Čtenáři se dostane v zásadě tohoto vysvětlení: Ano, ve spisech Zlatoústého je jistě neobyčejně drsné odsouzení Židů. Včetně toho, že jsou nazváni „prasaty“ a spojováni s opilstvím. Anonymní autor přiznává, že on sám by takový jazyk dnes nepoužil, neboť křesťansko-židovské vztahy a dějiny přinesly jinou realitu, než s jakou byl konfrontován Zlatoústý. A abychom to lépe pochopili uvádí, že dnes už by v USA nikoho nenapadlo označovat Japonce hanlivým výrazem „Japs“, který se ovšem v čase druhé světové vály běžně používal vzhledem k existujícímu nepřátelství mezi Amerikou a Japonskem. Tedy - slovník svatého muže byl dobově podmíněn a musí být dán do souvislosti s nepřátelstvím, které chovali samotní Židé vůči křesťanům, a byl  dán také skutečností, že křesťanští Otcové vnímali židovské odmítnutí Mesiáše jako něco, co se jim hnusilo. Výroky Zlatoústého jsou jsou tedy projevem teologického a „ideologického“ pobouření, nikoli rasismu.

Rozumíme si, že ano?

Ale vážně. Snažit se pochopit Zlatoústého hrubý antisemitismus je špatné cesta; jeho protižidovské názory je třeba zásadně odmítnout (stejně tak jako antisemitismus Lutherův). Tím odpovídám na otázku v titulku.

Brian Schrauger ovšem klade důraz na to, že je nutné se Zlatoústého vývody bojovat. Vychází z toho, že když Zlatoústý vedl kampaň proti Židům za pomoci Bible a Ježíše, my si musíme počínat stejně. Především je třeba vyhnout se obviňováních všech Židů ze špatného chování, kterého se dopustili pouze někteří. Platí slova apoštola Pavla, který v epištole do Říma píše, že Bůh nezavrhl svůj lid. Je třeba respektovat existenci Božího vykupitelského plánu pro celý Izrael a odmítnout helenizovanou představu Ježíšovy osoby, která ho nechápe jako Žida ctícího Tóru a zachovávajícího židovské svátky, přičemž sám žádný křesťanský svátek neustanovil. Ježíš se také vždy zastával svých židovských bližních, zejména před náboženským zneužíváním. A konečně – dnes už se jako naprostý nesmysl jeví Zlatoústého argument proti Židům, že Jeruzalém zůstane navždy v troskách. Bible učí něco jiného a realita je také docela jiná.

Antisemitismus má samozřejmě mnoho podob, ten křesťanský, který jako stín padá na Evropu už sedmnáct století, je jedním z nich. Vychází z učení muže, který zaujímá v galerii svatých některých církví místo nejpřednější.

Autor článku v Jerusalem Postu uzavírá, že křesťanský antisemitismus je hluboce skryt a přežívá ve Zlatoústého omylech. Čelit mu můžeme důkladnou osvětou - proizraelskými konferencemi, studiem Bible, knihami, rozhlasovými pořady, blogy, články a lekcemi na YouTube. Také proto vznikl tento text.