K jednomu článku Jiřího Weigla. O Turecku, Kurdech a vpádu do Sýrie

21. 10. 2019 9:15:01
Jiří Weigl publikoval na webu Institutu Václava Klause článek „Na dění kolem Sýrie a Turecka si dejme pořádný pozor“ (16/10). Čtenost mu zvýšilo zveřejnění ve víkendovém vydání Neviditelného psa (19-20/10).

Toto „stanovisko ke dni“ je proturecké a rozhodně ne prokurdské. Nic proti, každý máme (měli bychom mít) právo na politické sympatie či antipatie ke komukoli. Jen bychom přitom neměli přehlížet jisté okolnosti.

JW připomíná, že Kurdové nejsou jednotní. „ ... jsou mezi nimi jak islamisté, tak marxisté, někteří jsou i teroristé, jistě mnozí jsou prozápadní, ale s demokracií nikdy do styku nepřišli.“ K té poslední části předchozí věty: jak by mohli, když žili a žijí v nedemokratických režimech. Tím ovšem JW chtě nechtě přiznává, že ani Turecko není demokratickým státem. To Turecko, na jehož stranu se v článku nepokrytě staví: jde přece o „našeho spojence v NATO a klíčového partnera“.

Kromě toho: „Turecko je země mimořádně strategicky významná s téměř devadesáti milióny obyvatel, jejíž stabilita je zásadní pro Evropu i Blízký východ.“

Pravda. Právě proto bychom měli mít na zřeteli, kdo v čele té země stojí a jakou politiku praktikuje. Záleží-li nám na stabilitě Turecka (a regionu), pak bychom se měli obávat prezidenta Erdogana, jeho slov a činů. Jeho pokrytectví, mocenské arogance. Toho, jak bez skrupulí aplikuje do vlastní mezinárodní politiky obsah rčení „Quod licet Iovi ...“

Prezident Erdogan působí jako politik paranoidně. Díky jeho chorobné podezíravosti byly po pokusu o převrat proti němu (2016) tisíce lidí vyhozeny z práce, tisíce uvězněny. Scénář represí je jednoduchý. Erdoganův režim a jeho justice obvinily z přípravy puče Fethullaha Gülena – a každý, kdo obdržel cejch (právem či neprávem) Gülenova spojence, sympatizanta či následovníka se stal terčem pronásledování. V lepším případě přišel o pracovní či služební místo, v horším skončil za mřížemi. Vnucuje se paralela s peklem, které za protektorátu provázelo tzv. schvalování atentátu.

Další projev Erdoganovy paranoie: co Kurd, to terorista (zjednodušeně pojato). Touto tezí si turecký prezident zdůvodní jakoukoli politiku – to on rozhodne o tom, že na severu sousední země vznikne jakási „bezpečnostní zóna“, on určí, na kterém břehu Eufratu sousední země smí či nesmí působit kurdské milice. A předpokládá, že jeho politika bude akceptována.

Zde jeden citát z textu JW: „Proto je velmi podivné, že Evropa, včetně naší země, se tak kategoricky staví proti vojenské akci našeho spojence v NATO.“ Podivné či děsivé je spíše to, že se JW tak nekriticky staví na stranu Turecka, které sice je naším spojencem v Severoatlantické smluvní organizaci, ovšem jeho nejvyšší představitel je podporovatelem terorismu: nikoli samozřejmě kurdského, ale arabského, protiizraelského.

V obranné válce Izraele s teroristickou organizaci Hamas stojí Erdogan nepokrytě na straně Hamasu; tvrdí, že to, co Turecko dělá či dělalo na severu Sýrie nebo v Iráku je motivováno bojem proti teroristům, zhusta ovšem domnělým; když ale totéž dělá Izrael (bojuje se skutečnými teroristy v Pásmu Gazy), tvrdě jej za to kritizuje. A je to Erdoganův režim, kdo destabilizoval křehkou politickou rovnováhu v oblasti: svojí vyhrocenou protiizraelskou politikou rozklížil turecko-izraelské strategické spojenectví.

Netřeba také zapomínat na to, že Erdogan nemůže přijít na jméno egyptskému prezidentu Sisimu, a to proto, že zbavil moci Mursího, který usiloval o zavlečení Egypta do spárů islamismu. Už to by mělo být varováním, na čí straně Erdogan stojí. Islamistu Mursího nazval bratrem, Sisiho pučistou. (Vrána k vráně sedá.)

Ano, Turecko je země mimořádně strategicky významná, ovšem stojí-li v jejím čele někdo jako Erdogan, je třeba být nanejvýš obezřetný.

Jordánsko má také na svém území statisíce syrských uprchlíků, ale arogantně a agresivně jako Ankara se nechová.

Nedovedu si představit, čeho bychom byli ze strany Turecka svědky, kdyby skuteční kurdští teroristé, třeba milice PKK operující na severu Sýrie, zasypaly jih Turecka tisíci raketami (jako Hamas a spol. jih Izraele).

JW napsal: „Izrael bombarduje cíle na syrském území zcela podle svého uvážení ... .“ Takto napsáno, jde, řečeno „po klausovsku“, o opravdu zlou větičku. Vytváří falešný dojem, že Izrael je věrolomný a svévolný agresor. Aby takovou (tj. zlou) tato věta nebyla, slušelo by se dodat, jaké cíle Izrael v Sýrii bombarduje a proč tak činí. Nevěřím, že by to lidé v Institutu VK nevěděli.

Netvrdím, že JW nemá ve svém pohledu na turecké vojenské angažmá v Sýrii v tom či onom ohledu pravdu. Jen bych si přál, abychom pro vidinu lesa nepřehlédli jednotlivé stromy, tedy v případě Turecka abych nepřehlédli nepřijatelné „detaily“ Erdoganovy politiky.

A na závěr: Turecký vpád do Sýrie neodsoudila pouze „Evropa včetně naší země“, ale také řada dalších států v regionu Blízkého východu a v zámoří. Namátkou: Austrálie, Kanada ,Indie, Alžírsko, Arménie, Bahrajn, Egypt, Irák, Izrael, Jordánsko, Libanon. Saúdská Arábie, Emiráty a jasnou většinou i Arabská liga.

Naproti tomu Turky podpořil Pákistán, ta ze dvou vlád v Libyi, kterou uznává OSN, Katar a členské země Turkické rady – vedle Turecka Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán (a také dvě pozorovatelské země: Turkmenistán a Orbánovo Maďarsko) a rovněž, jak jinak, teroristická organizace Hamas.

Porozumění pro operaci „Peace Spring“ vyjádřil také Institut Václava Klause (chápu-li správně zmíněný článek JW). Inu, každý máme trochu jiný úhel pohledu.

Autor: Lubomír Stejskal | pondělí 21.10.2019 9:15 | karma článku: 23.16 | přečteno: 642x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

Gratulace do Izraele

Izraelská armáda (IDF) zlikvidovala v noci na dnešek (12/11) excelentně přesným zásahem jednoho z nejzavilejší nepřátel a nejnebezpečnějších teroristů. Šéfa Palestinského islámského džihádu v Pásmu Gazy.

12.11.2019 v 14:05 | Karma článku: 22.29 | Přečteno: 364 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Naama zatím štěstí neměla, Bahareh ano

O případu Naamy Issacharové jsem psal už několikrát. Mladá Izraelka, v Rusku nesmyslně odsouzená na sedm a půl roku vězení za necelých deset gramů konopí, které bylo objeveno v jejím zavazadle.

11.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 154 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Povolební Izrael: Postřehy z období druhého mandátu (2)

S tím, jak se blíží termín, do něhož musí Benjamin Gantz sestavit koalici (anebo vrátit prezidentovi pověření), stoupá na izraelské politické scéně nervozita. Nervozita z trvajícího patu.

10.11.2019 v 13:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 124 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Trpké poučení (Aktualizováno)

Na Blízkém východě se budou v neděli 10. listopadu přepisovat dějiny. Ammán vypověděl Přílohy I(b)/I(c) jordánsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1994. O co jde a co to bude znamenat?

10.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 18.40 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Karel Ábelovský

Komu vadí ČT, tedy Česká věřejnopravní televize, a hlavně proč?

... veřejnoprávní televize, tedy ČT, je trnem v oku mnoha lidem, a to především díky našim nejvyšším současným politikům, kteří jsou jak oním důvodem, tak jednoznačným příkladem uvažování jejich voličů - a proč tak vadí právě jim?

13.11.2019 v 11:55 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 745 | Diskuse

Aleš Merta

Jak agent Zifčák klopýtl a „socík“ šel do kytek

Jsou události, které jako magnet přitahují tvůrce konspiračních teorií a které nelze, ani po letech pečlivého zkoumání, přesně zrekonstruovat.

13.11.2019 v 10:31 | Karma článku: 11.63 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jan Dvořák

Jak dlouho vydrží okupační stávka?

„Kdybych věděl, do čeho lezu, tak bych se na to vykašlal“, sdělil dnes ráno před pražskou FF našemu důvěryhodnému zdroji jeden ze studentů, který si šel koupit rohlík a něco k pití na zahřátí.

13.11.2019 v 8:52 | Karma článku: 29.47 | Přečteno: 713 | Diskuse

Vladimír Zeman

Člověk v tísni v Rusku skončil.

Co tam vlastně dělal? Objížděl celou velkou širou Rus a vyhledával potřebné? Nebo kritizoval Rusko za legislativu, za potlačovaná lidská práva, za utlačování menšin, za konflikt východních regiónů Ukrajiny, nebo teda co?

13.11.2019 v 8:03 | Karma článku: 40.82 | Přečteno: 1327 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Byli disidenti opravdu zbyteční?

V těchto dnech se objevují rozličné úvahy o konci totalitního režimu v roce 1989 a o tom, kdo hrál zásadní roli při jeho pohřbívání.

13.11.2019 v 6:29 | Karma článku: 39.33 | Přečteno: 2374 | Diskuse
Počet článků 2792 Celková karma 17.56 Průměrná čtenost 976

 Find more about Weather in Hurghada, EG
Click for weather forecast

Mým premiérovým  blogem byly Pohledy a postřehy na Lidovkách. Toto jsou NOVÉ Pohledy a postřehy. neboli "My Blog 2".

* 1956, nejen internetový publicista. Nabízím často menšinové náměty, neb i ty mají  mít své místo ve veřejném prostoru.  Hlavní okruhy:  Izrael, Egypt,  politika i sport - a kromě toho ledacos jiného. 

Spolupracovník torontského Nového domova a ČRo Plzeň. Na serveru Eretz.cz mám na starosti sportovní sekci. Mé příspěvky vycházejí mimo jiné na Neviditelném psu a na slovenském portálu Delet.sk.

Motto blogu:  Co jsem napsal, napsal jsem  (Pilatus Pontius).

Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře.

Tolik  úvodem  a nyní již - buďte vítáni.

A ještě jeden odkaz:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 

Najdete na iDNES.cz