Prekérní situace předsedy vlády

5. 09. 2019 10:00:14
Když máte v zemi politickou stranu, která disponuje tím, čím KSČ za totality, tedy partajními ozbrojenými milicemi, a tato strana součástí vládní koalice, jejímž jste premiérem, sotva se zbavíte spoluodpovědnosti.

Zejména, když nejde jen o politickou stranu, ale současně o teroristickou organizaci, po zuby ozbrojenou – arzenál jí dodává jedna ze zemí regionu – a tato teroristická organizace provokuje slovními výhrůžkami a ozbrojenými ataky sousední stát, o němž je známo, že si žádnou takovou drzost nikdy nenechá líbit.

Kdyby součástí české vládní koalice byla formace „2 v 1“ (politická strana a teroristická organizace současně) a její milice podnikaly výpady proti dejme tomu Rakousku a šéf této strany-teroristické organizace by Rakušanům vyhrožoval, že je schopen zasypat jejich zemi raketami a ve stanovách by tato formace měla likvidaci Rakouska (a vytvoření českého státu na jeho teritoriu), nesla nebo nenesla by Česká republika za počínání této formace odpovědnost (především ve vztahu k Rakousku)?

Asi by nestačily pouhé proklamace, že s počínáním oné strany-teroristické organizace nesouhlasí.

Přesně taková situace panuje v Libanonu. Onou formací je Hizballáh, po zuby ozbrojený Íránem (arzenál tam ovšem putuje přes Irák, kde má íránský režim roztažená svá chapadla, a Sýrii (zde platí o íránských chapadlech totéž). Tato teroristická organizace nejenže není postavena v Libanonu mimo zákon a stíhána, ale je součástí vládní koalice premiéra Haririho (zástupce teroristů drží post ministra mládeže a sportu a státního ministra pro parlamentní záležitosti).

Jakkoli je politická situace v Libanonu dlouhodobě extrémně komplikovaná – a autor tohoto článku si je toho velice dobře vědom -, neznamená to, že by bejrútská vláda, jako centrální orgán výkonné moci v Zemi cedrů, nenesla za Hizballáh a jeho provokativní protiizraelské počínání odpovědnost.

O to víc mě překvapilo nedávné vyjádření libanonského premiéra Saada Harírího v rozhovoru pro americkou satelitní a kabelovou televizi CNBC. Interview, které moderovala blízkovýchodní zpravodajka stanice Hadley Gambleová, trvalo více než tři čtvrtě hodiny (celé je na videu níže, foto ZDE) a nejvíce času bylo věnováno – především s ohledem na zaměření CNBC – ekonomickým otázkám.

Hadley se ovšem nemohla nedotknout – také ve světle nedávného (1/9) útoku Hizballáhu protitankovými střelami na cíle v severním Izraeli – otázky této teroristické organizace. Premiérovi řekla, že se zdá, a investoři mají obavy, že Hizballáh funguje nezávisle na centrální vládě, ale bude to ona, kdo za jeho akce zaplatí. Haririho odpověď byla příznačná pro politiku, jaká se v Libanonu už léta praktikuje. Jedním dechem uvedl, že Hizballáh sice má zastoupení ve vládě a v parlamentu, ale neřídí prý ani vládu, ani zemi. Současně přiznal, že s akcemi Hizballáhu (proti Izraeli – LS) nesouhlasí (mohou vyvolat válku, a ta děsí Haririho víc než co jiného), s Hizballáhem „bojuje dnem i nocí“ a popravdě říká: „Není moje vina, že se Hizballáh stal tak silným.“

Na druhou stranu ale tvrdí, že „Hizballáh není pouze libanonský problém, ale problém regionální“. V to se nemýlí, ovšem zásadně nelze souhlasit s jeho tvrzením, že ačkoli izraelský premiér Netanjahu prosazuje názor, že odpovědnost za Hizballáh nese Libanon (rozuměj centrální vláda), a kdo chce, ať tomu věří, tak samotný Netanjahu prý ví a ví to i mezinárodní společenství, že to není pravda.

Čili: Hizballáh je v parlamentu a ve vládě, má těžce ozbrojené milice, představuje stát ve státě, ohrožuje regionální mír, v podstatě si na části teritoria suverénního libanonského státu dělá co chce – a vláda v Bejrútu za to nenese odpovědnost? Tak kdo tedy?

Když se moderátorka Hadley Gambleová Haririho zeptala, jestli může Hizballáh zastavit (myšleno v jeho akcích, s nimiž nesouhlasí), dostalo se jí zoufalé odpovědi:

  • Jsem pragmatický člověk a znám své limity a limity tohoto regionu. Kdyby lidé brali tyto věci vážně, mohli něco udělat už před deseti, patnácti, dvaceti, třiceti lety ...“

Tady se ovšem dostáváme ke klíčovému bodu celého problému. Pokud není centrální vláda schopna udělat si ve své zemi pořádek, musí to za ni udělat někdo jiný – jistěže v případě, kdy poměry v dané zemi (Libanonu) ohrožují bezpečnost země sousední (Izraele). Věci se mají tak, že dosud izraelští politici rozlišovali mezi Hizballáhem na jedné a centrální vládou v Bejrútu na druhé straně. S tím je ale konec. Ministr zahraničí Israel Katz ve středu 4/9 v Armádním rozhlase řekl, že v případě budoucího konfliktu nebude vláda v Jeruzalémě rozlišovat mezi Libanonem a Hizballáhem:

  • To, co se stalo v roce 2006 (během Druhé libanonské války), kdy Izrael rozlišoval mezi Libanonem a Hizballáhem, se už opakovat nebude. Nasralláh (lídr Hizballáhu) má potenciál vejít do dějin jako likvidátor Libanonu. Naše doktrína nyní říká, že Libanon rovná se Hizballáh.

Není těžké si představit všechny ty protiizraelské hysterické výkřiky o porušování mezinárodního práva, sionistické agresi, nerespektování svrchovanosti suverénního státu a tak podobně. Lidé s tímto pohledem na izraelsko-libanonský problém by si ale měli nejprve odpovědět na otázku, jak tento problém řešit, když na jedné straně Izrael nemá s Libanonem žádný teritoriální spor („neokupuje“ žádné jeho území) a na druhé straně v Libanonu s vědomím vlády operují milice vyzbrojené ze zahraničí, jejichž proklamovaným cílem je likvidace židovského státu. To si má Izrael nechat líbit provokace (jakou byla nedělní střelba přes hranice) a pasivně čekat, až dá Teherán pokyn, aby Hizballáh zahájil raketovou agresi podobnou té, jaké se dopouští na jihu teroristé Hamasu z Pásma Gazy?

A aby bylo úplně jasno, Agathe Demaraisová, politická analytička ze skupiny The Economist Group, kam patří i prestižní britský týdeník The Economist, se pro CNBC vyjádřila jednoznačně: Hizballáh má politickou podporu na vysokých místech libanonské vlády.

A kde je podpora, tam musí být i odpovědnost za její následky. Demaraisová netvrdí, že mezi podporovateli je i premiér Hariri, nicméně za vládu odpovídá on – a z logiky věci je tedy v dosti prekérní situaci.

VIDEO (YOUTUBE)

Rozhovor Hadley Gambleové s libanonským premiérem Saadem Haririm/4.9.2019

Autor: Lubomír Stejskal | čtvrtek 5.9.2019 10:00 | karma článku: 12.54 | přečteno: 471x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

V kolika vdát dceru v dětském věku?

Jak kde. Svět internetu před časem obletěla zpráva o jedné šokující svatbě. Ženich měl dvaadvacet, nevěsta přesně o polovinu méně. Tedy jedenáct. Že je něco takového možné hodnotit jako zvrácenost?

22.10.2019 v 16:59 | Karma článku: 25.84 | Přečteno: 948 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Za obraz do kriminálu. (Pozn.: Za namalování, ne za krádež!)

Zehra Doganová je v Turecku narozená (*1989) kurdská malířka, novinářka a redaktorka Erdoganovým režimem zakázané feministické zpravodajské agentury JINHA.

22.10.2019 v 10:55 | Karma článku: 17.62 | Přečteno: 453 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Premiér (opět) neuspěl

Hlavní zprávou v Izraeli v pondělí večer 21/10 v různých obměnách titulků bylo: „Netanjahu vrátil mandát.“ Mandát k vytvoření povolební koalice, který mu dal prezident Reuven Rivlin 25/9.

21.10.2019 v 21:54 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 246 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K jednomu článku Jiřího Weigla. O Turecku, Kurdech a vpádu do Sýrie

Jiří Weigl publikoval na webu Institutu Václava Klause článek „Na dění kolem Sýrie a Turecka si dejme pořádný pozor“ (16/10). Čtenost mu zvýšilo zveřejnění ve víkendovém vydání Neviditelného psa (19-20/10).

21.10.2019 v 9:15 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 615 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel P. Kopecký

Spiknutí v Ankaře

Rusko zvítězilo ve vleklé zástupné válce. Na své si přišlo Turecko s Íránem a se zlou se potázali Kurdové - i nejednotný Západ.

23.10.2019 v 12:22 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 142 |

Vladimír Kroupa

Je rozdíl mezi Mnichovskou dohodou a současnou tureckou okupací syrského pohraničí…?

... ano, je. Tyto dvě události dělí 81 let a ta dnešní okupace má jiné protagonisty. Ten rozdíl je ale jen kosmetický, podstata turecké invaze a německé zabrání Sudet je však navlas stejná...

23.10.2019 v 11:42 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 217 | Diskuse

Vladimír Zeman

Třiceti procentům se stýská po komunistech. Vážně?

A jsou to lidi se základním vzděláním a důchodci. Pravil nějaký průzkum, jehož výsledky dostaly prostor na ČT. Ono je to samozřejmě úplně jinak. Po komunistech se nestýská nikomu, to že si někdo posteskne, že byl mladší, tedy

23.10.2019 v 10:36 | Karma článku: 32.45 | Přečteno: 777 | Diskuse

Karel Trčálek

Turek Erdogan, velký vzor Václava Klause ml.

Odsuzování Turecka kvůli vojenské operaci proti Kurdům, provozované v hojné míře i zde, je jen projevem totálního pokrytectví těch, kteří se považují za české vlastence a patrioty

23.10.2019 v 8:24 | Karma článku: 15.00 | Přečteno: 456 | Diskuse

Jan Bartoň

Skandální rozpočet nebo Babiš?

Česká opozice si postěžovala, že při projednávání zákona o státním rozpočtu na příští rok nebude ve sněmovně premiér Andrej Babiš. Je to „skandální"?

23.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 32.99 | Přečteno: 1135 | Diskuse
Počet článků 2770 Celková karma 19.80 Průměrná čtenost 980

 Find more about Weather in Hurghada, EG
Click for weather forecast

Mým premiérovým  blogem byly Pohledy a postřehy na Lidovkách. Toto jsou NOVÉ Pohledy a postřehy. neboli "My Blog 2".

* 1956, nejen internetový publicista. Nabízím často menšinové náměty, neb i ty mají  mít své místo ve veřejném prostoru.  Hlavní okruhy:  Izrael, Egypt,  politika i sport - a kromě toho ledacos jiného. 

Spolupracovník torontského Nového domova a ČRo Plzeň. Na serveru Eretz.cz mám na starosti sportovní sekci. Mé příspěvky vycházejí mimo jiné na Neviditelném psu a na slovenském portálu Delet.sk.

Motto blogu:  Co jsem napsal, napsal jsem  (Pilatus Pontius).

Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře.

Tolik  úvodem  a nyní již - buďte vítáni.

A ještě jeden odkaz:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 

Najdete na iDNES.cz