Slovo ke Golanským výšinám (Doplněno)

26. 03. 2019 8:00:55
Po přemístění amerického velvyslanectví z Tel Avivu do izraelského hlavního města Jeruzaléma se prezident Trump zapsal do historie dalším činem odvahy. Nic pro ty, kdo vzývají politickou korektnost.

Abychom porozuměli oprávněnosti tohoto kroku, musíme se vrátit do 60. let minulého století – do období před šestidenní válkou 1967.

Ačkoli hlavním důvodem k válce bylo zablokování Tiranské úžiny na vstupu do Akabského zálivu Egyptem v květnu 1967, svůj díl viny na rozpoutání konfliktu má také Sýrie. Ze syrských Golanských výšin byly opakovaně ostřelovány izraelské civilní (zemědělské) cíle a stranou v rámci boje proti Izraeli nezůstávali ani teroristé Fatahu. Ti sice operovali spíše z jordánského teritoria, ale aktivní byli i na původní syrsko-izraelské hranici. Howard M. Sachar k tomu v knize „Dějiny Státu Izrael“v kapitole XXI píše:

  • Po roce 1965 se Fatah také přikláněl k orbitu syrského militantního bassistického režimu. Z oblasti demilitarizovaných zón (na hranicích obou zemí – LS, mapa níže) začal příležitostně vyrážet do Izraele a od syrské armády dostával zbraně a omezený vojenský výcvik. V brázdě Džadídova puče (strůjce jednoho z převratů v Sýrii v 60. letech a ve své době faktický vládce země – LS) v roce 1966 začal pak damašský režim podporovat podstatně větší škálu operací Fatahu. Nájezdy Fatahu proti Izraeli, zvláště v demilitarizované oblasti Almagor (severně od Genezaretského/Galilejského jezera – LS), se staly ctižádostivější. Dokonce když syrské vojsko zakopané na Golanech ostřelovalo z děl a minometů izraelská farmářská sídliště na dně Chulského údolí, záškodníci Fatahu znovu a znovu přepadali ze zálohy hlídky izraelské armády a způsobovali jim četné ztráty.

Syrské provokace a akty lokální přeshraniční agrese vedly k dnes již legendárnímu leteckému souboji mezi oběma zeměmi, během něhož Izraelci sestřelili šest syrských migů (a bez jakéhokoli vojenského odporu se volně prolétli nad Damaškem) – stalo se 7. dubna 1967, dva měsíce před vypuknutím války. Tu, kromě Egypta, vyvolal svými drzými útočnými akcemi a podporou teroristických aktivit proti Izraeli tehdejší syrský režim. Ve válce prohrál, Izrael získal území, z něhož byla agrese proti němu a jeho pokojným obyvatelům vedena a je tedy v souladu nejen s logikou a zdravým rozumem, ale i s principem obsaženým v rezoluci RB OSN 242/1967 (každý stát v oblasti má právo, aby jeho obyvatelé žili uvnitř bezpečných hranic), že Golanské výšiny jsou pod izraelskou suverenitou. Jak historie jasně prokázala, původní hranice – linie příměří z roku 1949 ani s demilitarizovanými zónami pro Izrael bezpečná nebyla - tato hranice nebyla s to garantovat mír. Poražený agresor musí nést následky. Včetně teritoriálních. Stačí podívat se na mapu Německa z doby před anšlusem Rakouska a po druhé světové válce.

Z toho plyne jediný možný závěr: mají-li žít Izraelci pod Golanskými výšinami v míru a bez hrozby syrské agrese, musí jejich část, tak jak je tomu nyní, být teritoriální součástí Státu Izrael. Americký prezident Trump tuto skutečnost pochopil a ukázal, že ve věci porozumění problematice arabsko-izraelského míru nepostrádá politický realismus a je o krok před svými západními spojenci.

V politických činech Donalda Trumpa je toho víc, s čím s ním souhlasím. Uznání izraelské suverenity na části Golan patří mezi ně.

... pro lepší orientaci: 1 izraelské Golany, 2 Izrael v hranicích 1949-1967, 3 Libanon, 4 Sýrie, A Almagor, 6 Jordánsko, 7 oblast Chulského údolí; zelené šipky ukazují na původní syrsko-izraelskou hranici 1949-1967 i s demilitarizovanými zónami. (Podklad: Google Maps)

DOPLNĚNÍ: Po přečtení diskuse pod obdobným článkem kolegy Martina Brauna nemohu nepřipomenout, že tak jako Izrael musí držet z bezpečnostních důvodů Golany, totéž platí i o údolí Jordánu, ať už bude budoucí dohoda o mírovém narovnání s palestinskými Araby jakákoli (bude-li vůbec). Taková je prostě tamní bezpečnostní realita. Nerespektovat ji rovná se dát nulovou šanci míru, čehož jsme již desetiletí svědky (a ještě dlouho budeme).

Autor: Lubomír Stejskal | úterý 26.3.2019 8:00 | karma článku: 27.30 | přečteno: 570x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

Ta, která to dokázala

Tak dnes. Zlomový okamžik v dějinách Slovenska a vlastně i Československa, ČR nevyjímaje. Kdo bude první? Tak jsme se mohli ptát před léty i desetiletími. Která dáma v jedné nebo druhé zemi se stane její prezidentkou?

15.6.2019 v 16:05 | Karma článku: 17.67 | Přečteno: 477 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Bez Liebermana nejspíš ne

Mnozí na pravici mají v Izraeli pifku na Liebermana, že kvůli němu nemohl Bibi sestavit povolební kabinet – a bylo nutné vyhlásit nové volby. Někteří by ho nejraději poslali ke všem čertům.Jenomže, bez něj to nepůjde.

14.6.2019 v 11:11 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 144 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Moudrá to žena

S velikou nelibostí, smutkem a obavami sleduji nevraživost na pravé polovině politického spektra. Někdy se zdá, že bojuje každý s každým, všichni proti všem.

13.6.2019 v 20:25 | Karma článku: 11.26 | Přečteno: 442 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Poděkování do Řecka

Děkuji Katerině. Za článek na blogu iDNES o východu slunce. Ne ledajakém – o východu slunce pozorovaném z mořského břehu. Je to vždy magický zážitek. Nový začátek dne. Báječně ho autorka popsala.

13.6.2019 v 14:43 | Karma článku: 13.18 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vladimír Kroupa

Hlasovat o nedůvěře vládě ano, ale všechno má svůj čas…

ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN hodlají společně ladit noty na hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Šanci na úspěch mají malou a možná si tak dobrovolně podřezávají pod sebou větev, která ještě ani nevyrostla...

18.6.2019 v 10:47 | Karma článku: 14.14 | Přečteno: 232 | Diskuse

Pavel Pokorný

Gottwaldovi vnuci

Začetl jsem se do článku Hany Lipovské Privatizace jako zločin v sobotní MF Dnes 15. 6. 2019. A doslova jsem „zařval“, když jsem v něm objevil pojem Gotwaldovská vnoučata. Kdo to má být?

18.6.2019 v 10:01 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 519 | Diskuse

Jan Dvořák

Primátora Hřiba navštívil duch

„Pane primátore, přišel jsem vám ..“ ozval se z ničeho nic v pracovně pražského primátora poněkud roboticky znějící hlas, který vycházel z útrob jakési velké bubliny vznášející se v prostoru.

18.6.2019 v 8:49 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 378 | Diskuse

Karel Januška

Pravda a lež před soudem

Naše obecné soudy nerespektují zásadu každého soudnictví v demokratickém státě. Soudy musí být nestranné, nezávislé a spravedlivé. Musí respektovat znění Ústavy a Listiny základních občanských práv a svobod.

18.6.2019 v 8:38 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 144 | Diskuse

Libor Čermák

Do mediálních rad by to chtělo vybírat takové lidi, aby tam přišla změna

V poslední době se hodně mluví o obsazování nejrůznějších rad veřejnoprávního zpravodajství. Nechci propagovat žádné jméno. Jen si přeji, aby v médiích přišla tolik potřebná změna, která už nebude zaměřena jen na jednu pravdu.

18.6.2019 v 8:32 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 175 |
Počet článků 2657 Celková karma 17.48 Průměrná čtenost 989

 Find more about Weather in Hurghada, EG
Click for weather forecast

Mým premiérovým  blogem byly Pohledy a postřehy na Lidovkách. Toto jsou NOVÉ Pohledy a postřehy. neboli "My Blog 2".

* 1956, nejen internetový publicista. Nabízím často menšinové náměty, neb i ty mají  mít své místo ve veřejném prostoru.  Hlavní okruhy:  Izrael, Egypt,  politika i sport - a kromě toho ledacos jiného. 

Spolupracovník torontského Nového domova a ČRo Plzeň. Na serveru Eretz.cz mám na starosti sportovní sekci. Mé příspěvky vycházejí mimo jiné na Neviditelném psu a na slovenském portálu Delet.sk.

Motto blogu:  Co jsem napsal, napsal jsem  (Pilatus Pontius).

Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře.

Tolik  úvodem  a nyní již - buďte vítáni.

A ještě jeden odkaz:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 

Najdete na iDNES.cz