Prezident Zeman a "jeho" bublina

Jsou věci, o nichž se nežertuje. Z piety, prosté lidské slušnosti. Jenomže: Quod licet Iovi, non licet bovi, zdá se. Nejnověji dnes (24/10) v prostorách dolní komory českého parlamentu.

Prezidentu Zemanovi se dostal do ruky z hlediska černého humoru možná vydařený, ale vzhledem k okolnostem naprosto nemístný „vtip“. Je na něm vyobrazen s bublinou u úst, v níž je napsáno:

• Novinářů si velice vážím, proto pro ně dnes večer pořádám speciální banket na saúdskoarabské ambasádě.

Máme svobodu slova a vyjadřování, takže OK – onen fórek ve stylu Zemanova bonmotu vezměme na vědomí. Prezident s ním nemá nic společného. Tedy neměl – do okamžiku, kdy on sám ho veřejně použil.

Ani proti tomu by se nedalo nic namítat, kdyby – kdyby se Miloš Zeman od té rádoby vtipné nechutnosti distancoval. To se ale nestalo. Prezident republiky s gustem sobě vlastním při odchodu ze Sněmovny k shromážděným novinářům pravil:

• Dámy a pánové, já se s vámi rozloučím s tím, že mně před chvílí přinesli krásnou fotografii na internetu. Ta fotografie je krásná proto, že jsem na ní já. Z té fotografie vychází bublina a tam je napsáno: „Mám rád novináře. Možná, že je pozvu na večeři na saúdskoarabské velvyslanectví. Přeji vám přesto hezký den.“

(A novináři jako stádo oslů: „Děkujeme!“)

Prezident měl několik možností, jak s tímto výtvorem naložit. Ignorovat, přiznat jeho existenci a distancovat se od nepatřičného obsahu – anebo jej využít ve svůj pochybný prospěch. Zvolil to poslední, a tak se do této žumpy dobrovolně namočil. Měl šanci s touto nechutností nemít nic společného – a zachoval se jako Arabové, o nichž kdysi legendární izraelský ministr zahraničí Abba Eban prohlásil, že „nikdy nepromrhají příležitost promrhat příležitost“.

Všem, kdo mě budou kritizovat (nevím za co) položím otázku: Jak by se nám líbilo, kdyby se jakákoli hlava státu nedistancovala od podobně stupidního vtipu, na němž by si někdo dělal legraci ze smrti Tomáše Procházky padlého v Afghánistánu?

Prostě: jsou věci, které - viděné v širších souvislostech - vyžadují odmítavou reakci, byť by samy o osobě byly sebevtipnější.

PS: Nemyslím si, že Miloš Zeman trpí stařeckou demencí, senilitou či něčím podobným. Na to má příliš bystrý mozek. To, co dělá, tak jako dnes, dělá při plném vědomí kontextu – a očividně si v tom libuje. Tím hůř.