Jak si to nekavárník Presler vyřídil s kavárníky

Aleš Presler napsal 3. října na blogu iDNES čánek s nadpisem „Kavárníci bodují. Mnichovský diktát a zradu západních spojenců opět nazývají dohodou“.

A textu uvádí:

• Dneska je mnichovská zrada opět nazývána dohodou a kavárníky mrzí, že naši předci (zřejmě nikoli jejich), respektive vláda, se podvolila diktátu našich „spojenců“.

Jinde pak:

• Podtrženo a sečteno: Pražský kavárník je ochoten bojovat, když mu žádný postih nehrozí. Pokud ano, tak se schová za vás a ještě vás nařkne, že jste zbabělec. Tihle kavárníci jsou holt zvláštní sorta nadlidí ...

Preslerův text je vlastně reakcí na článek reportéra deníku Metro Roberta Oppelta o generálu Krejčím („Generál Krejčí chtěl bránit Československo. Nedostal příležitost“), který přinesl server iDNES 23. září. Invektivy autora proti jinému autorovi nechme stranou, jakož o řeči o kavárnících. Nevím, kdo je to „pražský kavárník“, nemohu se k tomu kvalifikovaně vyjádřit – a ani nemám zájem.

Jde mi o něco jiného.

Jednak: Mnichovská dohoda, ať už se to panu Preslerovi líbí nebo ne, dohodou byla. Že ji mi  nazýváme zradou a diktátem, je naše svaté právo, ovšem to, že ji někdo označí jako dohodu (když dohodou byla) by nemělo být důvodem k tomu, abychom takového člověka ocejchovali div ne jako zrádce národa.

Věty typu, že dnes „už zase“ nazýváme Mnichovskou dohodu dohodou naznačují, jak hluboko jsme (my, zloduši, asi kavárníci pražští i přespolní) klesli. Je to ovšem podpásovka jako Brno, protože mnichovské ujednání 1938 bylo dohodou od svého počátku, nějaké „už zase“ je Preslova účelová konstrukce.

Především ale: všimněme si, jak s gen. Krejčím zacházely všechny režimy počínaje okupačním nacistickým,  pokračuje benešovským poválečným, bolševickým poúnorovým a konče demokratickým polistopadovým:

• po 15. březnu 1939: zatčení, Terezín, 1942 propuštěn, sledován gestapem, tajná podpora odboje;
• po osvobození (za Beneše): do armády přijat až na začátku roku 1947, 1. února téhož roku penzionován (56 let);
• po únoru 1948 (za čsl. bolševiků ve službách Kremlu): 1950 degradován na vojína (měl štěstí, nezavřeli ho);
• po listopadu 1989: 1990 vrácena hodnost generála, 2017 řád Bíého lva (obojí in memoriam).

Můžeme vést polemiku kolem Oppeltova článku a jeho zdrojů, může se častovat kavárníky či nekavárníky, můžeme se přít o to, jestli jsme měli či neměli Mnichovskou dohodu (diktát) přijmout, ale v této vášnivé polemice by nemělo zaniknout to podstatné: jak se ke generálu Ludvíku Krejčímu zachovali nacisté, národněfrontoví demokraté po válce, komunisté po únoru a demokraté po sametovém revoluci.