Richard Siemko zveřejnil 4. dubna na blogu článek „Boží hora Sinaj je v Saúdské Arábii“. Tedy nikoli na Sinajském poloostrově, jak se všeobecně má za to.
Ve svém příspěvku odkazuje mimo jiné na adventistický web Znamení času, v němž se píše o hypotéze amerického badatele Rona Wyatta, který je přesvědčen, že Izraelité putovali po odchodu z egyptského otroctví nikoli „jižní cestou“ (viz mapu č.1), ale „středem“ poloostrova Sinaj (mapa č. 3). Podle tohoto výkladu dostihlo faraonovo vojsko Izraelce u břehu dnešní Nuweiby – a právě zde mělo dojít k přechodu přes Rudé moře (Akabský záliv) směrem do dnešní Saúdské Arábie, kde se prý nachází biblická hora Sinaj – na mapě Saúdské Arábie označená jako Jebel El Lawz (mapa č. 2).
Pokud by to byla pravda, ztrácí „sinajská hora Sinaj“ na významu. Je tomu ale opravdu tak? Výklad Rona Wyatta není ničím jiným než jednou z teorií, kudy mohli Izraelité do Zaslíbené země putovat. A má také své oponenty.
Český egyptolog prof. Břetislav Vachala publikoval v časopise Vesmír (č. 1/2004) následující pojednání, které „cestu středem“ problematizuje:
- Teoreticky potom existovaly pro Izraelce tři možné cesty napříč Sinají. Zmíněná severní cesta (Pelištejská nebo Horova), která byla zcela pod egyptskou vojenskou kontrolou, ovšem z bezpečnostních důvodů vůbec nepřicházela v úvahu. Cesta napříč Sinajským poloostrovem (průsmykem Mitla a oázou Nachl) nebyla zase průchodná pro větší počet lidí a zvířat, neboť se zde nachází jen málo studní. A tak logicky a reálně zbývala jen jižní cesta, vedoucí údolím Wádí Feirán až k Mojžíšově hoře ..., kde byla podle biblického líčení přijata Hospodinova nařízení. Děje se tak ovšem za předpokladu, že je Mojžíšovou horou Gebel Músá (Mount Sinai, též Hora Desatera, 2285 m n. m.) v jižní části Sinajského poloostrova a nikoli například Har Karkom v Negevské poušti. S uvedenou teorií vystoupil v roce 2001 italský archeolog Emmanuel Anati, jenž v této oblasti pracuje již 20 let.
Jak patrno, prof. Vachala nepovažuje putování napříč poloostrovem za reálné a navíc nám to celé komplikuje tím, že přidává další teorii – Boží hora nemusela být na Sinaji, ale v izraelském Negevu (mapa č. 4).
KDE TEDY?
Máme zde tři možná místa, kde by se Boží hora mohla nacházet. (A) Na Sinaji, jak je zjevné z biblického popisu, (B) v Saúdské Arábii anebo (C) v izraelském Negevu. Osobně dávám přednost variantě A. Už proto, že nevěřím tomu, že by faraon se svým vojskem pronásledoval Izraelity přes celou šířku Sinajského poloostrova a dostihl je až v Nuweibě. Naopak mi připadá pravděpodobnější, že byli dostiženi na počátku svého putování v místech dnešního Velkého hořkého jezera, případně severního konce Suezského zálivu. A po přejití moře a utonutí egyptských nepřátel začalo jejich dlouhé putování Sinajským poloostrovem. S veledůležitou zastávkou pod horou Sinaj – na Sinaji.
•
... mapa 1/Červená čára zobrazuje putování Izraelitů z Egypta do Kanánu - Zaslibené země. Jde o tzv. jižní cestu. (Zdroj: Web Hebrejské univerzity/Jewishhistory.huji,ac.il)
... mapa 2/Červeně je označena hora Jebel El Lawz, podle Rona Wyatta biblická hora Sinaj, kde byl Mojžíšovi dán Zákon včetně Desatera. (Podklad: Google Maps)
...mapa 3/Tato mapa zobrazuje putování podle Rona Wyatta. Žlutá šipka - Nuweiba, místo, kde Izraelité údajně přešli Rudé moře do Saúdské Arábie a pokračovali k Jebel (Džebel) El Lawz. (Zdroj: Web Brněnské tiskové misie)
...mapa 4/Zobrazuje místo, kde se nachází hora Har Karkom na území Izraele. Další místo, o němž jsou někteří přesvědčeni, že jde o horu Sinaj. (Podklad: Google Maps)
