Probíhající ZOH v Jižní Koreji vyvolávají vzpomínku na Hry 1988 v Soulu. Měly svoji nepominutelnou politickou dimenzi, byť politika do sportu nepatří. Ale co si budeme nalhávat.
... ilustrační obrázek. (Zdroj: Pixabay)
Ačkoli komunistická propaganda se ke všem zemím Západu chovala nepřátelsky, vůči některým projevovala nenávist doslova zavilou. Namátkou jmenujme Chile za Pinocheta, JAR v době politiky oddělování, Izrael po šestidenní válce a – Jižní Koreu.
Pro jihokorejský stát používala to nejhorší výrazivo mající v lidech vyvolat dojem, že je to druhé nejhorší místo hned po pekle (kdyby bolševici na peklo věřili). Korejskou republiku samozřejmě Československo neuznávalo (mluvím o 70. a 80. letech XX. století, o období před soulskou olympiádou) - dle politiky „SSSR náš vzor“ a kydalo na ni kýble té nejhorší špíny. Pak se stalo něco, co muselo komunistům působit bolehlav: Soul byl vybrán jako pořadatel 24. letních her. Hromadně bojkotovat olympiádu nebylo žádoucí; stačila politicky motivovaná neúčast na hrách v LA. Říci sportovcům, že ani v druhém olympijském cyklu se her nebudou moci zúčastnit si už rudí mocipáni netroufli.
A tak se stalo to, co se stát muselo. Televizní diváci jako „bonus“ spatřili na obrazovce skutečný obraz Korejské republiky. Obraz vyspělé kapitalistické země, obraz prosperujícího asijského tygra. Lži šířené komunistickou propagandou rázem vzaly za své. I to je vedlejší efekt soulské olympiády.
Aby nedošlo k nedorozumění. Netvrdím, že Jižní Korea byla ve zmíněném období, tedy před olympiádou 1988, vzorovou demokracií. Nebyla. Byl to autoritativní režim. Ovšem ani KLDR, komunistickým blokem podporovaná, nebyla z podstaty věci režimem demokratickým, nýbrž (a platí to dosud) šlo o jeden z nejhorších totalitních systémů v dějinách lidstva. Režim v Pchjongjangu je ostudou moderní civilizace.
Rozdíl tu ovšem je. Zásadní. Zatímco autoritativní vlády Pak Čong-huie a poté Čon Du-hwana přivedly Jižní Koreu k prosperitě (podobně jako Pinochet Chile), stalinistický diktátor Kim Ir-sen vytvořil z KLDR hrůzostrašný stát nikoli nepodobný jednomu velkému koncentráku. Hrůzostrašný nejen pro vlastní obyvatele, ale také pro okolní svět.
Kacířská myšlenka: když už nemít demokratický systém a politické svobody, tak raději v prosperující autokracii, než třít bídu s nouzí v pekle na zemi pod bičem členů kimovské zločinecké dynastie.
O to víc mě šokuje až přehnaně vstřícný přístup jihokorejských pořadatelů a politiků ke KLDR na olympiádě. Chápu touhu po sjednocení, jako jsem ji chápal a podporoval v případě Německa, ovšem za současné situace bych považoval za správné, aby se oba korejské státy prezentovaly na OH samostatně – pod svojí vlajkou a svým názvem.
A pokud jde o sestru zločineckého pchjongjangského diktátora, za rozumné považuji to, co udělal US viceprezident Mike Pence. Ano, od paní Kim Jo-čong je zapotřebí si odsednout. Co nejdále.
