Léta Páně 2013. Ve Vladislavském sále Pražského hradu právě složil slib nový prezident Miloš Zeman. Zaznívá hymna a pak se nová hlava státu ujala slova.
Vzpomenete si ještě, o čem tehdy Miloš Zeman hovořil?
Citát 1:
- ... dovolte mi, abych se ve svém dnešním vystoupení soustředil na tři základní cíle, které spojuji s výkonem své prezidentské funkce.
Ano, byly to tři základní cíle. Připomeňme si je.
CÍL PRVNÍ: Uklidnění a stabilizace české politické scény. Otázka pro čtenáře: Myslíte si, že po pěti letech bylo tohoto cíle dosaženo? Za sebe odpovídám: Nikoli.
CÍL DRUHÝ: Podpora toho, pro co Miloš Zeman používá termín ostrovy pozitivní deviace. O co jde konkrétně?
Citát 2:
- Jsou to ostrovy nadprůměrného výkonu. Jsou to osobnosti, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi. Jsou to mimo jiné podnikatelé baťovského typu, kteří reinvestují své zisky do oblasti svého podnikání a novými investicemi přinášejí nová pracovní místa, snižují nezaměstnanost a řádně platí daně do státní pokladny. Jsou to úspěšní starostové, kteří dokázali zvelebit své obce nebo svá města. Jsou to významné osobnosti z řad školství, zdravotnictví, vědy, kultury nebo sportu. A s těmito osobnosti bych se chtěl setkávat a chtěl bych rozšířit počet dnes udělovaných státních vyznamenání, protože věřím, že mnoho lidí, kteří svojí celoživotní prací přispěli k rozvoji ČR, si takové ocenění zaslouží.
Podnikatelů, nevím jestli přímo „baťovského typu“, ale nebuďme hnidopiši, dekoroval Miloš Zeman státním vyznamenáním celou řadu. Namátkou: v uplynulých třech letech Stoklásek (Agrostroj), Boček (Budvar), Chmela (Tescoma), Piškanin (HOPI), Popoviš (Glaverbel), Hlavatý (Juta), Toman st. (potravinářství). Z tohoto hlediska by mnozí mohli konstatovat: slib dodržen.
Totéž jistě platí o významných osobnostech z oblasti školství, zdravotnictví, vědy, kultury nebo sportu. Byť nad výběrem jsme tu a tam mnozí kroutili hlavami.
Kolik ale ocenil prezident Zeman během prvního funkčního období významných starostů? Naprosté minimum. Pokud jsem se nepřehlédl, tak pouze dva. Loni starostu Vídně Michaela Häupla a v roce 2016 Luďka Pika, prvorepublikového starostu Plzně. Současní „úspěšní starostové, kteří dokázali zvelebit své obce nebo svá města“ se mu do seznamu dekorovaných tak nějak nevešli. Hovořím o vyznamenání udělovaných 28. října, pokud jsem se přehlédl, můžete mě opravit.
CÍL TŘETÍ: Boj proti ostrovům negativní deviace. Ty jsou podle Miloše Zemana tři:
- kmotrovské mafie
- neonacistické bojůvky
- podstatná část českých médií
Pokud jde o kmotrovské mafie, prezident ke svém inauguračním projevu řekl následující.
Citát 3:
- Jsem hluboce a dlouhodobě přesvědčen, že nejúčinnějším nástrojem v boji proti těmto ekonomickým mafiím je zákon o prokázání původu příjmu a majetku včetně možnosti zabavení nelegálně získaného, tedy nakradeného majetku. A i když prezident nemá zákonodárnou iniciativu, budu se trpělivě snažit přesvědčovat poslance a senátory, aby takový zákon navrhli a aby takový zákon byl přijat.
Podařilo se? Nahlédneme-li na hradní web, najdeme u data 19. září 2016 tuto informaci tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka:
- Prezident republiky Miloš Zeman podepsal ... zákon ze dne 6. září 2016, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku.
Na webu Poslanecké sněmovny se pak dozvíme, že jde o zákon 321/2006, „kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku“. Jinak řečeno, nejde o samostatný zákon, tak jak si prezident ve svém projevu 8. 3. 2013 přál, ale o novely řady norem, včetně zákona o dani z příjmu.
Portál Finance.cz k tomu 26. října 2016 uvedl:
- Už 1. prosince začne platit novela zákona o daních z příjmu. Týkat se ale nebude všech. Novela je totiž postavena na porovnání zdaněných příjmů a nabytého majetku. Vyzvat člověka, aby vysvětlil, jak k majetku přišel, může správce daně jen při zjištění rozdílu pěti milionů korun.
Nevím, jestli je tato norma přesně tím, po čem Miloš Zeman volal, ale v principu můžeme říci, že tohoto jeho cíle bylo dosaženo. (Politika je mimo jiné o kompromisech.)
Zastavme se nyní u neonacistických bojůvek. Jsou aktivity těchto extrémních levičáků (ne, nespletl jsem se, neonacisté nemohou být z principu pravičáci, hlásí-li se k nacionálně-socialistickému vidění světa) natolik ohrožující život obyvatel České republiky, že válku s nimi si musel dát prezident do svého programu slibů? A pokud ano, co proti neonacistům během pěti let na Hradě udělal? Nebyla to jen přifouknutá bublina?
A jak rozumět tomu, když vyhlásil boj neonacistům (což je absolutně správné, neonacista rovná se antisemita), že už sedm měsíců po inauguračním projevu byl mezi hosty na Hradě u příležitosti udílení státních vyznamenání Adam B. Bartoš, český antisemita? Netvrdím, že za to může prezident, jen upozorňuji na jeden z paradoxů zemanovské éry.
A konečně, třetí ostrov negativní deviace: podstatná část českých médií. Není sice úplně jasné, jaký měl být cíl boje proti domácím médiím, ale pokud jde o jeho samotný průběh, snažil se ze všech sil. Už nejde o podstatnou část médií, ale prakticky o všechny novináře, které prezident označil v den svého znovuzvolení za pitomce. A jeho věrný učeň, tiskový mluvčí Jiří Ovčáček, přidal definici „nenávistný mediální póvl a hnůj“. V této záležitosti musíme uznat, že se prezident svému slibu nezpronevěřil.
