Věnoval jsem se během víkendu sledování sportovních výsledků. Nejvíce juniorskému ME v atletice, které hostilo italské Grosseto. O to víc mě zasáhla tragédie, k níž došlo v západočeském Lokti.
Nechci nic jiného, než tímto článkem sám za sebe vzdát mladému Moldavanovi poctu. Vždyť mu bylo teprve třináct! Přesto ho potkal více než krutý osud při aktivitě, kterou nejspíš nade vše miloval. Chtěl jezdit, vítězit, být nejrychlejší, získávat trofeje. Tak jako v sobotu 22/7 jeho devětatřicet soupeřů v kategorii EMX85 na juniorském ME v motokorosu.
Igor Cuharciuc nasedl v Lokti ke své poslední jízdě. Opět se potvrdilo: nevíme dne, ani hodiny. Při některých lidských činnostech obzvlášť. Motoristický sport k nim bezpochyby patří. Ale když při něm umírají děti, nedokážeme se s tím smířit o to víc.
Na webu Autoklubu ČR jsme si mohli přečíst tato slova: „ … dle předběžného zjištění byly dodrženy všechny bezpečnostní předpisy a trať byla v době nehody řádně zabezpečena dle příslušných řádů.“ Není důvod to zpochybňovat. Věřím, že pořadatelé udělali vše pro to, aby se něco takového nestalo. Jsem si jist, že totéž udělal zdravotní záchranný tým. Navzdory tomu nebylo Igorovi souzeno vyhrát. Zemřel čestně - jako bojovník v novodobé aréně.
Čest jeho památce!
O vzdálené Moldávii toho mnoho nevíme, přiznejme si. Možná jen to, že tamní vinaři pěstují skvělé červené – cabernet sauvignon s unikátní chutí. Od nynějška můžeme při pozvednutí číše vzpomenout na Igora. Zaslouží si to.
Myslím na jeho rodinu a prosím Nejvyššího, aby jí dal sílu přejít tímto údolím stínu smrti.
•
... začalo to všechno tak optimisticky: pozvánkou na akci zveřejněnou na webu loketského mistrovství.
... Igor měl startovní číslo 133. (Zdroj: Web Mgxp.com.)
... není ve sportu nic horšího, než když musí pořadatelé sdělit světu krutou pravdu o tragédii na závodech. Zejména pak v kategorii juniorů. R.I.P. (Web Mxgp.com.)
