Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sněmovna ve válce se soudy? Jeví se to tak

15. 06. 2017 8:00:48
Řeč je o Sněmovně reprezentantů. Nikoli washingtonské, ale káhirské. Egyptský parlament totiž svým hlasováním ze 14/6 posunul do další fáze dohodu se Saúdy o vlastnictví rudomořských ostrovů Tiran a Sanafir.

Dlužno dodat, že do fáze konfrontační.

Pro ty, kdo nevědí či zapomněli, nejprve stručná rekapitulace.

V Rudém moři, na vstupu do Akabského zálivu, nachází se, mezi břehy Egypta a saúdského království, dva neobydlené, leč strategicky významné ostrovy – Tiran a Sanafir (viz mapu níže). Komu patří: Egyptu? Saúdské Arábii? To je, oč tu běží.

Troufnu si tvrdit, ale je to jen subjektivní odhad, že většina Čechů se do dubna 2016 domnívala, tedy pokud o jejich existenci vůbec věděla, že jsou součástí egyptského území. (Tady se musím těch, komu v ČR v dubnu 2016 zeměpisné pojmy Tiran a Sanafir nic neříkaly, zastat. Neboť o jejich existenci tehdy netušily ani mnozí Egypťané. Když v dubnu 2016 uspořádala demoskopická agentura CAPMAS výsledek výzkumu, v němž se ptala, komu ostrovy podle jejich názoru patří, 16 procent dotázaných Egypťanů odpovědělo, že o nich nikdy neslyšeli.)

A proč opakovaně zmiňuji duben 2016? Protože v tomto měsíci, během návštěvy krále Salmana v Káhiře, Egypt oznámil, že oba ostrovy předá Saúdské Arábii. Nikoli „jen tak“: předání mělo být součástí nově vytyčené námořní hranice mezi oběma státy, na které jejich experti pracovali půl tuctu let.

Pro mnohé Egypťany to byl šok. Jsou skálopevně přesvědčeni, že ostrovy patří jejich republice a odevzdání sousední monarchii vnímají div ne (a mnozí skutečně) jako vlastizradu. Prezident a vláda sice argumentuje tím, že Tiran a Sanafir nikdy Egyptu nepatřily, že Egypt je měl pouze „ve správě“ (se souhlasem Rijádu) a že tedy stát vrací něco, co mu nepatří – ovšem to vše je ve stylu tvrzení proti tvrzení. Neboť odpůrci předání jsou s to snést řadu geografických důkazů ve svůj prospěch. Například vytyčení hranic jejich země s Osmanskou říší v roce 1906, podle níž byly ostrovy nedílnou součástí Egypta. Jedním dechem dodávají, že novodobá Saúdská Arábie byla ustavena až v roce 1932.

Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale valného smyslu by to nemělo. V této kauze nejde totiž pouze o souboj argumentů, ale také o válku institucí. A ta je pozoruhodná i z obecnějšího úhlu pohledu.

Do věci se totiž vložila egyptská soudní moc. První ledová sprcha pro prezidenta Sisiho a vládu Ismaila Šarifa přišla v červnu 2016. Egyptský správní soud oznámil, že dohoda o předání ostrovů je neplatná. Ovšem první vlaštovka jaro nedělá a v zemi na Nilu jedna kapka deště rozhodně neznamená průtrž mračen. Následovalo: vláda se odvolala, v listopadu 2016 správní soud odvolání odmítl, načež se kabinet znovu odvolal – k Nejvyššímu správnímu soudu. Kromě toho vláda oznámila, že předá dohodu o vrácení ostrovů k posouzení parlamentu. Což ovšem znamená dvojkolejnost, která trvá dosud.

Už tehdy, v prosinci 2016, kdy vláda řekla, že předá záležitost do sněmovny, se nabízela otázka, co bude platit, když soud v pravomocném verdiktu řekne dohodě se Saúdy NE a parlament ve většinovém hlasování ANO. Přesně to se stalo.

Pokračujme ale dál po stopách tohoto pozoruhodného příběhu, který se pozvolna zamotával do podoby gordického uzlu.

Šestnáctého ledna 2017 Nejvyšší správní soud rozhodl, a rozhodnutí to bylo pravomocné, že dohoda o ostrovech je neplatná. Tím by mělo toto dilema skončit – leč nestalo se tak. Ani v Egyptě není život černobílý, tím méně přímočarý.

Druhého dubna 2017 jiná stolice, soud pro naléhavé záležitosti, vydala verdikt, podle kterého Nejvyšší správní soud nemá pravomoc o dohodě se Saúdy rozhodovat. Ten to pochopitelně odmítl.

Podstatné ovšem je to, co se dělo od neděle 11. června 2017. Egyptská sněmovna reprezentantů začala předmětnou dohodu projednávat. Nejprve v úterý 13/6 ve výboru pro legislativu a ústavní záležitosti (kde byla schválena poměrem hlasů 35 ku 8) a ve středu 14/6 ve výboru pro národní bezpečnost (35:2). Krátce poté (téhož dne) se o dohodě hlasovalo v plénu Sněmovny reprezentantů, kde byla rovněž schválena. První zprávy neudávaly přesný počet hlasů. Namátkou: íránský web PRESSTV uvedl, že PRO hlasovali „téměř všichni“ zákonodárci; agentura Reuters citovala šéfa parlamentu Aliho Abdela Aala, který uvedl, že bylo dosaženo „požadované většiny“ pro schválení dohody. (Možná se časem dozvíme i přesná čísla; přesněji, kolik odvážlivců si dovolilo hlasovat PROTI.)

Došlo tedy k tomu, co představuje právní bolehlav a z čeho měli mnozí oprávněné obavy. Pravomocný soudní verdikt říká, že dohoda je neplatná, zatímco parlament odhlasoval pravý opak. Princip ani nahá, ani oblečená? Nikoli. Dohoda nemůže platit a současně neplatit. Někdo bude muset rozhodnout: černého Petra má v ruce Nejvyšší ústavní soud.

Nabízí se bezpočet otázek. Jedna z nejdůležitějších: Měl parlament oprávnění rozhodovat o dohodě za situace, kdy existuje pravomocný soudní verdikt o tom, že dohoda je neplatná? Profesor ústavního práva Káhirské univerzity Rafat Fouda říká, že nikoli: „Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu anulující dohodu (se Saúdy – LS) činí parlamentní diskusi a ratifikaci dohody neplatnou.“ To je ovšem jeden hlas z mnoha různých.

Nezbývá než vyčkat na rozhodnutí Nejvyššího ústavního soudu.

Jinou otázkou je, jak zareaguje egyptská ulice. Neboť červnový průzkum agentury CAPMAS říká, že

  • 47 procent dotázaných si myslí, že ostrovy Tiran a Sanafir patří Egyptu

  • 11 procent dotázaných má za to, že patří Saúdské Arábii

  • 42 procent dotázaných odpovědělo, že neví.

(Zpracováno podle serveru Ahramonline.)

... geografická poloha ostrovů Tiran a Sanafir. (Podklad: Google Maps.)

... žhnoucí slunce stoupá vzhůru. Oživuje stříbřitým odleskem hladinu Tiranské úžiny, v pozadí ostrov Tiran. (Foto: Autor článku.)

Autor: Lubomír Stejskal | čtvrtek 15.6.2017 8:00 | karma článku: 7.36 | přečteno: 198x

Další články blogera

Lubomír Stejskal

Jasná odpověď

Po nedávném smíření dvou palestinskoarabských frakcí, exteroristického Fatahu a teroristického Hamasu, stanovil Izrael podmínky, za nichž bude ochoten s novou reprezentací jednat.

20.10.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 181 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Fraška v Petrohradu

Není nad to, když se autoritářské, totalitní či jiné režimy s viditelným deficitem demokracie snaží mistrovat demokracie skutečné, z nichž by si mohli vzít příklad.

19.10.2017 v 15:55 | Karma článku: 28.14 | Přečteno: 686 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Blýskání na lepší časy?

Vypadá to tak. Egyptská turistika zaznamenává boom. Nedosahuje ani zdaleka hodnot z doby před revolučním únorem 2011, ale přece jenom. Posuďte sami.

19.10.2017 v 9:15 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 161 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Pekingská inspirace

Ve středu (18/10) začal v kontinentální Číně sjezd tamní komunistické strany. Můžeme se z této monstrózní akce něčemu přiučit? Jak kdo. Přinejmenším jeden aspekt věci pominout nelze.

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Premiér Sobotka po volbách snad neskončí jen na poslanecké dávce

Média přemítají o tom, jestli poříjnový expremiér Sobotka po předání funkce kolegovi Babišovi, skončí jako jen pouhý stotisícový poslanec, nebo zda mu strana vyjedná méně citelnější finanční újmu.

21.10.2017 v 8:04 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 113 | Diskuse

Pavel Ponec

Demokracie je, když lidé zvolí svobodně co chci já

Alespoň tak vyzněly názory většiny politických lídrů tak zvaných demokratických stran ohledně referenda pro vystoupení z EU v poslední debatě na obrazovkách TV.

20.10.2017 v 22:58 | Karma článku: 21.15 | Přečteno: 621 | Diskuse

Adam Mikulášek

Proč nechci euro

Není to ani tak proto, že nějak emocionálně lpím na koruně, již jsme zdědili po Rakousku-Uhersku. Mé důvody jsou ryze praktické, ať v ekonomické nebo politické rovině.

20.10.2017 v 19:11 | Karma článku: 27.85 | Přečteno: 863 | Diskuse

Karel Trčálek

Václav Klaus už zase volí Václava Klause!!!

Dějiny se opakují ve spirále. Dialektika dějin je neúprosná a tak nám zase zasedne ve sněmovně Václav Klaus. Poprvé to byla fraška, co to bude teď?

20.10.2017 v 18:26 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jan Dvořák

Co je na tom pobuřujícího, bydlet ve služební garsonce za patnáct stovek měsíčně? Nic

Zbytečným přeceňováním osudovosti těchto voleb, jestliže ty příští, jistě osudovější, se budou konat nejpozději za čtyři roky, vytvářejí média umělou clonu, přes níž nevnímáme příkoří všedního dne, páchaná na spoluobčanech.

20.10.2017 v 18:08 | Karma článku: 14.97 | Přečteno: 452 | Diskuse
Počet článků 1928 Celková karma 19.93 Průměrná čtenost 942

 Find more about Weather in Hurghada, EG
Click for weather forecast

Mým premiérovým  blogem byly Pohledy a postřehy na Lidovkách. Toto jsou NOVÉ Pohledy a postřehy. neboli "My Blog 2".

* 1956, nejen internetový publicista. Nabízím často menšinové náměty, neb i ty mají  mít své místo ve veřejném prostoru.  Hlavní okruhy: Izrael, Egypt,  politika i sport - a ledacos jiného. 

Spolupracovník torontského Nového domova a ČRo Plzeň. Na serveru Eretz.cz mám na starosti sportovní sekci. Mé příspěvky vycházejí mimo jiné na Neviditelném psu, na slovenském portálu Delet.sk a občas na serveru Forum 24.

Motto blogu: Co jsem napsal, napsal jsem (Pilatus Pontius).

Nejoblíbenější relax: fotografování fauny pod hladinou Rudého moře. Servis pro vás: v ikoně nad tímto textem  najdete informaci o počasí v Hurghadě. Po rozkliknutí se dozvíte víc.

Tolik  úvodem  a nyní již - buďte vítáni.

A ještě jeden odkaz:

 http://www.flickr.com/mrstejskal

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.